Segovijská mincovna
Segovijská mincovna (Real Ingenio de la Moneda) je bývalá královská mincovna ve španělské Segovii, kterou dal od roku 1583 postavit Filip II. Španělský. V letech 1586–1869 v ní razily mince stroje poháněné vodou z řeky Eresmy, zprvu válcová razidla přivezená roku 1584 z tyrolského Hallu.
| Založení | 1583, Filip II. |
|---|---|
| Architekt | Juan de Herrera |
| Technologie | válcová ražba na strojích poháněných vodou, převzatá z Hall in Tirol; od 1771 šroubový lis |
| První ražba | 1586, stříbrné reály |
| Největší ražby | od 1609 stříbrný padesátireál (cincuentín) a zlatý stoescudový centén, oba o průměru přes 70 mm |
| Mincovní značka | akvadukt |
| Poslední ražba | 1869 |
| Dnešní využití | muzeum Real Casa de Moneda, otevřené od roku 2012 |
Historie
Segovia razila mince už před vznikem nové mincovny, ve staré mincovně (Casa Vieja). Ve druhé polovině 16. století proudilo do Španělska z Ameriky velké množství stříbra a stát hledal rychlejší a jednotnější způsob jeho zpracování, než byla ruční ražba kladivem. Filip II. Španělský proto roku 1581 zahájil jednání se svým bratrancem, tyrolským arcivévodou, o zavedení strojní ražby ve Španělsku. Roku 1584 vyjel z mincovny v Hall in Tirol konvoj s 25 velkými náklady strojů a zařízení, který do Segovie putoval osm měsíců.
Pro novou mincovnu koupil král starý papírenský mlýn v údolí řeky Eresmy mimo městské hradby, kde mohla voda pohánět vodní kola. Plány v listopadu 1583 vypracoval dvorní architekt Juan de Herrera a stavba trvala do roku 1586. V tomto roce mincovna začala razit stříbro. Od roku 1609 v ní vznikaly i obří mince: stříbrný cincuentín v hodnotě 50 reálů a zlatý centén v hodnotě 100 escudos, nejcennější mince, jakou kdy Španělská říše razila. Centén z 22karátového zlata vážil přes 300 g; poprvé se razil roku 1609, další ražby jsou z let 1623 a 1633.
Roku 1771 byla mincovna přestavěna na šroubové lisy, na nichž se od roku 1772 razila nová měděná mince. V únoru 1869 byla ražba v Segovii ukončena a soustředěna do madridské mincovny. Areál koupil roku 1878 jediný zájemce po šesti neúspěšných dražbách a přestavěl ho na mlýn na mouku, který fungoval do roku 1968. Město Segovia areál získalo vyvlastněním roku 1989, v letech 2007–2011 ho obnovilo a roku 2012 v něm otevřelo muzeum. Areál si zachoval i vodní dílo s jezem na řece.
Technologie ražby
Segovijská mincovna je příkladem přechodu od ručního úderu ke strojní ražbě. Raný segovijský provoz používal válcovou ražbu: kovový pás procházel mezi dvěma válci s vyrytými obrazy mincí, které se do něj vtlačily, a jednotlivé mince se z pásu vysekávaly až potom. Proti ražbě kladivem tak vznikaly mince stejnoměrnější tloušťky, hmotnosti a obrazu, a to ve větším množství. Válce poháněla vodní kola napájená náhonem z řeky Eresmy.
Segovijské mince nesou mincovní značku v podobě segovijského akvaduktu. Válcová ražba umožnila vyrobit i mince o průměru přes 70 mm, jako jsou padesátireálové cincuentíny a stoescudové centény, jejichž ražba vyžadovala písemné povolení krále.
