Slavníkovci

Slavníkovci byli významný slovanský rod s nejbližší pravděpodobností příbuzensky spřízněný s vládnoucími Přemyslovci a zřejmě i s rakouskými Babenbergy a rodem saských králů z rodiny Liudolfingů. Jejich panství kladené na území dnešního Poděbradska, Kutnohorska, Čáslavska a možná též Nymburska představovalo významné mocenské centrum 10. století, které razilo vlastní mince a kontrolovalo důležité obchodní stezky až do tragického vyvraždění rodu Přemyslovci roku 995.

Historie

Rod Slavníkovců je oproti staršímu názoru kladen pouze na území dnešního Poděbradska, Kutnohorska, Čáslavska a možná též Nymburska. Z písemných pramenů známe knížete Slavníka († 981) a jeho manželku Střezislavu (Adilburg). Jejich syny byli Soběslav, Vojtěch (pozdější svatý Vojtěch, pražský biskup) a dalších pět bratří.

Ražba mincí byla v minulosti často dávána do souvislosti s předpokládanými vysokými ambicemi slavníkovského rodu. Tyto ambice ani současné mincovní právo, které by bylo uzurpováno, však nejsou žádnými písemnými prameny doloženy a ani nejsou prokázány nepřátelské vztahy s Přemyslovci před rokem 995.

Velmi pravděpodobně byli Slavníkovci postranní větví Přemyslovců po celou dobu loajální k vládnoucí dynastii. Rod využíval důležitých obchodních stezek vedoucích přes jejich území i bohatých stříbrných ložisek z míst pozdějšího Kutnohorska. Toto ekonomické bohatství umožňovalo nezávislou mincovní činnost a podporu církevních institucí.

Tragický konec rodu nastal 28. září 995, kdy byl slavníkovský rod podle kronikáře Kosmy kompletně na Libici vyvražděn přemyslovským vojskem a hradiště zničeno. Přímé důvody tohoto činu nejsou jasné, politická příčina nebyla nalezena. Někteří současní historici kloní k názoru, že se jednalo o loupeživou výpravu motivovanou bohatstvím Slavníkovců.

Po vyvraždění rodu přežili pouze bratři, kteří byli v době masakru mimo Libici - svatý Vojtěch (na cestě do Říma) a Soběslav s Radimem (v Polsku nebo Uhrách). Libické hradiště již na svém místě nebylo obnoveno, naopak Malín vykazuje kontinuální osídlení, což naznačuje rychlé začlenění slavníkovského území pod přímou přemyslovskou správu.

Mincovnictví Slavníkovců

Slavníkovské mince představují unikátní doklad ekonomické síly a určité autonomie rodu. Mince byly raženy se jménem Soběslav spolu se jmény mincoven Malín a Libice. Tyto denáry dokládají existenci organizovaného mincovního systému s minimálně dvěma mincovnami na slavníkovském území.

Další tři typy denárů jsou připisovány Vojtěchovi, ačkoli přímé důkazy chybí. Tyto mince mohly být raženy během jeho episkopátu jako pražského biskupa (982-995) nebo mohly souviset s jeho rolí v rámci slavníkovského rodu. Kvalita ražby svědčí o zkušených mincovních mistrech a dostupnosti kvalitního stříbra.

Slavníkovské denáry následovaly přemyslovský standard co do váhy a ryzosti, což umožňovalo jejich bezproblémový oběh v rámci českého státu. Ikonografie kombinovala křesťanské motivy (kříž, chrám) s dynastickými symboly. Nápisy v latině dokládají kulturní vyspělost slavníkovského dvora.

Existence vlastní ražby naznačuje určitou míru ekonomické autonomie, nikoli však politickou nezávislost. Mincovní právo mohlo být uděleno Přemyslovci jako uznání významu rodu nebo jako praktické opatření pro zajištění oběživa v regionu s intenzivní těžbou stříbra. Po roce 995 byly slavníkovské mincovny začleněny do přemyslovského systému.

Ekonomický a kulturní význam

Slavníkovci kontrolovali strategické obchodní stezky spojující Čechy s Polskem a Uhrami. Jejich území leželo na křižovatce cest vedoucích z Prahy na východ. Výnosy z cel a mýt poskytovaly značné příjmy, které rod investoval do podpory církve a budování hradišť.

Bohatství rodu pocházelo také z těžby stříbra v oblasti pozdějšího Kutnohorska. Ačkoli masivní těžba začala až ve 13. století, archeologické nálezy dokládají exploataci stříbrných rud již v 10. století. Toto stříbro bylo surovinou pro mincovnu a zdrojem přímých příjmů z prodeje drahého kovu.

Kulturní význam Slavníkovců dokládá svatý Vojtěch (956-997), druhý pražský biskup a patron českých zemí. Jeho evropský význam jako misionáře a mučedníka přesáhl hranice Čech. Slavníkovská Libice byla centrem vzdělání - škola při tamním kostele vychovala řadu významných kleriků včetně kronikáře Kosmy.

Zajímavosti

• Denár s nápisem SOBELAVS DUX naznačuje, že Soběslav možná užíval knížecí titul
• Libické hradiště pokrývalo plochu 10 hektarů - jedno z největších v Čechách 10. století
• Svatý Vojtěch byl podle legend vážen zlatem při výkupu jeho těla Poláky od Prusů
• Archeologické nálezy v Libici objevily importované byzantské mince dokládající dálkový obchod
• Malínská mincovna fungovala kontinuálně před i po roce 995 - přechod pod Přemyslovce byl plynulý
• DNA analýza kostí z Libice potvrdila příbuzenské vztahy mezi pohřbenými - patrně členové rodu