Smolník

Smolník (slovensky Smolník, maďarsky Szomolnok, německy Schmöllnitz) je historické hornické město na východním Slovensku, které bylo od středověku významným centrem těžby mědi a stříbra. Smolnické doly dodávaly kvalitní kovy pro uherské mincovny, zejména pro košickou a kremnicku mincovnu, čímž se město stalo důležitou součástí uherského mincovního systému.

Historie

Těžba v Smolníku začala již ve 12. století, kdy německy mluvící osadníci objevili bohatá ložiska mědi s vysokým obsahem stříbra. První písemná zmínka pochází z roku 1243, kdy král Béla IV. udělil osadě hornické privilegium. Smolnická měď obsahovala až 2% stříbra, což z ní činilo velmi cennou surovinu. V roce 1327 povýšil Karel Robert z Anjou Smolník na svobodné královské hornické město s právem volného obchodu s kovy.

Ve 14.-15. století patřil Smolník k nejvýznamnějším producentům mědi v Evropě. Ročně se těžilo až 400 tun mědi a 8 tun stříbra. Město bylo součástí Spolku sedmi hornických měst východního Slovenska. Smolnická měď putovala především do kremnicke mincovny, kde se z ní razily kvalitní uherské mince. Místní cementační měď získávaná srážením ze solných roztoků byla mimořádně čistá a vhodná pro mincovní účely.

Zlatý věk nastal v 16. století pod správou rodiny Thurzů, kteří modernizovali těžbu. Jan Thurzo zavedl v roce 1495 revoluční mokrou cestu – získávání mědi pomocí vitriolové vody. Tato technologie, poprvé použitá v Smolníku, se rozšířila po celé Evropě. V roce 1512 vznikla v Smolníku první zkušební huť pro testování kvality kovů určených pro mincovny. Ročně se vyrábělo přes 600 tun rosettové mědi nejvyšší kvality.

V 17. století převzala doly Spišská komora a Smolník se stal státním podnikem. Byla zavedena přísná kontrola kvality – každý ingot mědi musel být označen smolnickým puncem s třemi kladivy. Během Rákócziho povstání (1703-1711) dodával Smolník měď pro ražbu povstaleckých libertasů a měděných peněz. V roce 1747 byla ve městě zřízena báňská škola – jedna z prvních technických škol v Uhersku.

Úpadek začal v 19. století s vyčerpáním nejbohatších ložisek a konkurencí levnější mědi z Ameriky. V roce 1867 převzala doly společnost Hernádská báňská společnost, která se pokusila o modernizaci. Byly instalovány parní stroje a elektrické čerpadla, ale ekonomická situace se nezlepšila. Poslední významnější těžba proběhla během první světové války, kdy Rakousko-Uhersko zoufale potřebovalo měď pro zbrojní výrobu.

Po rozpadu monarchie připadl Smolník Československu. Těžba pokračovala v omezeném rozsahu do roku 1990, kdy byly doly definitivně uzavřeny. Celkem bylo za 800 let vytěženo přes 100 000 tun mědi a 500 tun stříbra, které byly z velké části zpracovány na mince. Dnes je Smolník známý především svým kyselým jezerem v zatopeném dole s pH 2,5 – jedním z nejkyselejších vodních ploch v Evropě. Hornickou tradici připomíná Banícke múzeum s expozicí historických mincí ražených ze smolnické mědi.

Význam pro uherské mincovnictví

Smolnická měď byla základní surovinou pro ražbu uherských měděných a bimetalických mincí po čtyři století. Vysoký obsah stříbra umožňoval výrobu billonových mincí – slitin mědi a stříbra. Ze smolnické mědi byly raženy denáry, polturaky, groše a od 18. století krejcary a polturové mince. Specialitou byla červená měď s obsahem zlata, která dávala mincím charakteristický načervenalý lesk.

Město mělo vlastní probiřskou komoru, kde se testovala kvalita kovů před odesláním do mincoven. Smolnický punec – tři zkřížená hornická kladiva – garantoval minimální obsah 98% mědi. Transport kovů do mincoven probíhal pod vojenskou ochranou po měděné cestě přes Košice do Kremnice. Smolnická huť vyráběla standardizované měděné pláty přímo připravené pro ražbu.

Mezi nejvýznamnější mince ze smolnické mědi patří denáry Matyáše Korvína, zápolyovské měděné groše, habsburské polturaky, rákocziho libertas polturaky a tereziánské krejcary. Smolnická měď byla také exportována do polských a slezských mincoven. Celkem bylo ze smolnických kovů vyraženo odhadem přes miliardu mincí.

Zajímavosti

• Smolnická cementační měď získávaná pomocí železa z vitriolové vody byla tak čistá, že nepotřebovala další rafinaci
• V roce 1605 explodoval ve smolnickém dole střelný prach – první zdokumentovaný důlní výbuch v Evropě, zahynulo 35 horníků
• Smolnické vitriolové jezírko bylo považováno za zázračné – jeho voda prý léčila kožní nemoci
• Z jedné tuny smolnické rudy se získávalo až 20 kg mědi a 400 g stříbra – výjimečně vysoká výtěžnost
• Poslední mince ze smolnické mědi byla pamětní 10 koruna vyražená v roce 1990 k uzavření dolů