Španělské království

Středověké Španělské království byl západoevropský stát existující v letech 1516-1873 a 1874-1931, který vznikl sjednocením kastilské a aragonské koruny pod Habsburky a stal se první globální říší ovládající rozsáhlé území ve čtyřech světadílech. Španělské království je v numismatice proslulé zlatými escudos a stříbrnými reales raženými z amerického kovu, které se staly základem světového obchodu po tři století.

Historie

Španělské království vzniklo roku 1516 nastoupením Karla I. (později císař Karel V.) na sjednocený kastilsko-aragonský trůn po svých prarodičích Isabele Kastilské a Ferdinandovi Aragonskému. Katoličtí králové (1469-1516) dokončili reconquistu dobytím Granady roku 1492, vyhnali Židy a muslimy ze Španělska a financovali Kolumbovy objevné plavby. Karel zdědil největší evropskou říši té doby zahrnující Španělsko, Nizozemí, část Itálie, Německo a americké kolonie.

Za vlády Karla V. (1516-1556) se španělská říše rozšířila na čtyři kontinenty. V Americe španělští conquistadoři vedení Cortésem a Pizarrem dobyli říše Aztéků a Inků, čímž získali přístup k obrovským zásobám zlata a stříbra. Karel vedl války proti Francii, osmanské říši a německým protestantům, ale nakonec abdikoval a rozdělil své panství mezi syna Filipa a bratra Ferdinanda.

Filip II. (1556-1598) vládl vrcholu španělské moci z Escorialu nedaleko Madridu. Připojil Portugalsko a jeho koloniální impérium, kontroloval americké stříbrné doly a dominoval evropské politice. Jeho loďstvo ovládalo oceány a španělské tereios (pěší útvary) byly nejobávanějšími vojáky Evropy. Španělsko se stalo hegemonickou mocností, ale také čelilo rostoucímu odporu v Nizozemí a anglické námořní konkurenci.

17. století znamenalo začátek španělského úpadku. Porážka "Nepřemožitelné armady" roku 1588, ztráta severních Nizozemí roku 1648 a vyčerpání třicetiletou válkou oslabily španělskou moc. Filip III. a Filip IV. se potýkali s ekonomickou krizí způsobenou inflací amerického stříbra, korupcí a nadměrnými výdaji na války. Katalánské povstání a ztráta Portugalska roku 1640 znamenaly další oslabení.

Válka o španělské dědictví (1701-1714) přinesla na španělský trůn francouzskou dynastii Bourbonů. Filip V. provedl centralizační reformy podle francouzského vzoru, zrušil aragonskou autonomii a sjednotil španělskou správu. Španělsko ztratilo své evropské držby, ale udrželo si většinu amerických kolonií. Bourbonské reformy 18. století částečně obnovily španělskou moc.

Napoleonské války přinesly hlubokou krizi. Francouzská invaze roku 1808 vyprovokovala španělskou válku za nezávislost, zatímco americké kolonie využily chaosu k vyhlášení nezávislosti. Do roku 1825 ztratilo Španělsko téměř všechny americké kolonie kromě Kuby a Filipín. 19. století bylo charakterizováno politickou nestabilitou, karlistickými válkami a postupnou modernizací.

19. století přineslo ústavní monarchii, ale také občanské války mezi konzervativci a liberály. Ztráta posledních kolonií ve Španělsko-americké válce roku 1898 ukončila španělské koloniální impérium. Alfonso XIII. vládl neklidné zemi až do proklamování druhé španělské republiky roku 1931, čímž dočasně skončila monarchie.

Po občanské válce (1936-1939) nastolil Francisco Franco diktaturu, která trvala až do roku 1975. Po Francově smrti byla obnovena monarchie pod Juanem Carlosem I., který provedl demokratickou tranzici a Španělsko se stalo moderní parlamentní monarchií a členem Evropské unie.

Španělské královské mincovnictví

Španělské mincovnictví navázalo na kastilské a aragonské tradice, ale dosáhlo zcela nových rozměrů díky americkému kovu. Karel V. sjednotil kastilský a aragonský mincovní systém a zavedl španělský real jako základní stříbrnou minci. Zlaté escudos a jejich násobky se staly reprezentačními mincemi španělské monarchie razené podle nejpřísnějších standardů kvality.

Klíčovým prvkem španělského mincovnictví byly americké koloniální mince razené přímo v Novém světě ze zlata a stříbra těženého v Peru, Mexiku a dalších koloniích. Španělské osmirealovky ("pesos de ocho") se staly první skutečně globální měnou používanou od Evropy po Asii. Koloniální mincovny v Mexico City, Limě, Potosí a dalších městech produkovaly obrovské množství mincí, které zásobovaly světový obchod.

Felipe II. zavedl jednotný španělský mincovní systém používaný jak v Evropě, tak v amerických koloniích. Španělské reales se dělily na osm, čtyři, dva a jeden real, zatímco zlaté escudos měly nominály osm, čtyři, dva a jeden escudo. Tento systém se používal po celém španělském světě a stal se základem pozdějších iberoamerických měnových systémů.

Bourbonské reformy 18. století modernizovaly španělské mincovnictví zavedením strojového ražení a nových technologií. Karel III. a Karel IV. nechali razit kvalitní mince s vlastními portréty podle francouzského vzoru. Španělské mince této doby patřily mezi nejkrásnější evropské ražby a jejich technická dokonalost konkurovala nejlepším evropským mincovnám.

Zajímavosti

• Španělská osmirealovka se používala jako oficiální měna Spojených států až do roku 1857 a dala název americkému dolaru.
• Potosí v Bolívii byl největší stříbrný důl světa a jeho bohatství financovalo španělskou evropskou politiku po dva století.
• Zlatý věk španělské literatury dal světu Cervantese, Lopu de Vegu, Calderóna a další největší spisovatele své doby.
• Španělská inkvizice fungovala nezávisle na papežské inkvizici a její působení skončilo teprve za napoleonské okupace roku 1808.
• El Escorial postavený Filipem II. kombinoval královský palác, klášter a hrobku a stal se symbolem španělské protireformace a královské moci.