Sparta

Starověká Sparta byla jedinečným militaristickým městským státem v oblasti Lakónie na jihu Peloponéského poloostrova, která se vyvinula v nejproslulejší vojenskou mocnost antického Řecka. Na rozdíl od ostatních řeckých polis si Sparta zachovala archaický platební systém železných prutů namísto běžných stříbrných mincí, což odráželo její odmítavý postoj k luxusu a obchodu.

Historie

Sparta vznikla v 11.-10. století př. n. l. po vpádu dórských kmenů ze severu, kteří se usadili v údolí řeky Eurótás v jižní části Peloponésu. Podle legendy založil město Lakedaimón, syn boha Dia, který ho pojmenoval podle své manželky Sparty. Dórové zastihli v oblasti původní achajské obyvatelstvo, které si postupně podrobili a přeměnili v státní otroky zvané heilóti.

Ve druhé polovině 8. století př. n. l. začala spartská expanze směrem na západ, kdy Sparťané podmanili úrodnou Messénii po dvou dlouhých messénských válkách. Toto rozšíření území přineslo Spartě početné heilóty, ale také závažné bezpečnostní problémy, protože porobené obyvatelstvo početně převyšovalo vládnoucí Sparťany. Strach z povstání heilótů formoval spartskou společnost a její militaristický charakter po následující staletí.

Na počátku 6. století př. n. l. se Sparta pokusila expandovat do Arkadie, ale po neúspěšných bojích s Tegeou změnila strategii. Místo dobývání začala uzavírat spojenecké smlouvy a postupně vytvořila Peloponéský spolek, který se stal nástrojem její hegemonie. Pouze Argos, dřívější nejmocnější stát poloostrova, dlouho vzdoroval spartské převaze.

Vrchol spartské moci nastal během řecko-perských válek (499-449 př. n. l.), kdy se Sparta ukázala jako ochránkyně Řecka před perskou invazí. Spartský král Leónidas a jeho tři sta bojovníků se proslavili hrdinným bojem u Thermopyl v roce 480 př. n. l., který se stal symbolem spartské odvahy. Po vítězství nad Peršany se Sparta stala uznávaným vůdcem řeckého světa.

Peloponéská válka (431-404 př. n. l.) mezi Spartou a Athénami byla konfliktem dvou odlišných systémů - spartské oligarchie proti athénské demokracii. Sparta využila perské zlato k vybudování flotily a nakonec dosáhla rozhodující vítězství v bitvě u Aigospotamoi. Po pádu Athén se Sparta stala hegemonem celého Řecka, ale její dominance netrvala dlouho.

Definitivní zlom přinesla bitva u Leukter v roce 371 př. n. l., kde thébský vojevůdce Epameinóndás poprvé porazil dosud nepřemožitelné spartské hoplíty. Tato porážka vedela ke ztrátě Messénie, rozpadu Peloponéského spolku a začátku úpadku Sparty jako vojenské mocnosti. Pod makedonskou a později římskou nadvládou si sice Sparta zachovala určitou autonomii, ale nikdy již nezískala svůj bývalý význam.

Společenské uspořádání a militarismus

Spartská společnost byla rozdělena do tří základních skupin. Spartiáti tvořili vládnoucí třídu plnoprávných občanů, kteří se věnovali výhradně vojenské službě a politice. Perioikové byli osobně svobodní obyvatelé okolních měst, kteří se starali o řemesla a obchod, ale neměli politická práva. Heilóti představovali státní otroky přidělované spartiatům spolu s pozemky a tvořili většinu obyvatelstva.

Sparta vyvinula unikátní výchovný systém zvaný agógé, který formoval spartské muže od dětství. Chlapci byli v sedmi letech odebráni rodinám a vychováváni společně v kasárnách pod dohledem starších. Výcvik se zaměřoval na fyzickou zdatnost, vojenské dovednosti a bezvýhradnou poslušnost státu. Dívky procházely podobnou přípravou, aby se staly matkami silných bojovníků.

Na rozdíl od ostatních řeckých států Sparta dlouho odmítala zavést běžný mincovní systém. Místo stříbrných mincí používala železné pruty neboli pelanory jako platidlo, což mělo zabránit hromadění bohatství a udržet spartskou askezi. Tento archaický systém odrazoval od obchodní činnosti a posiloval vojensky zaměřený charakter společnosti. Skutečné mince Sparta začala razit až velmi pozdě, což omezovalo její zapojení do mezinárodního obchodu.

Politické zřízení Sparty kombinovalo prvky monarchie, oligarchie i prvky demokratické kontroly. Dva dědičnící králové vykonávali především vojenské funkce, zatímco skutečná moc spočívala v rukou pěti ročně volených eforů a rady starších gerúsie. Lidové shromáždění apella mohlo pouze schvalovat nebo odmítat návrhy, nikoli je pozměňovat.

Zajímavosti

• Sparta nikdy neměla hradby - Sparťané tvrdili, že jejich občané jsou živými hradbami města, které nepotřebuje kamenné opevnění.
• Spartští vojáci nosili rudé pláště, aby nepřítel neviděl jejich krvácející rány, a jejich štíty zdobily písmena lambda (Λ) označující Lakedaimón.
• Železné pelanory byly tak těžké a nepohodlné, že účinně bránily hromadění majetku - jedna drachma vážila několik kilogramů železa.
• Spartské ženy měly neobvykle vysoký společenský status a mohly vlastnit majetek, což bylo ve starověkém Řecku výjimečné.
• Pojmem lakonický označujeme stručné vyjadřování podle oblasti Lakónie, kde ležela Sparta - Sparťané byli proslulí svou výstižnou řečí.