Stokoruna

Stokoruna označuje minci či bankovku v hodnotě sta korun, přičemž první exemplář pro české země vznikl jako zlatá ražba habsburské monarchie v letech 1909 až 1915. Tento nejvyšší běžný nominál československé a později české měny prošel složitým vývojem od prestižních zlatých mincí přes stříbrné pamětní emise až po současnou papírovou bankovku s portrétem Karla IV.

Historie

Vznik stokoruny úzce souvisí se zavedením korunové měny v Rakousku-Uhersku roku 1892. Tato měnová reforma nahradila zlatníkový systém moderní decimální soustavou založenou na zlatém standardu. Koruna byla definována obsahem 0,304878 gramu čistého zlata, což odpovídalo tehdejším evropským měnovým standardům. Pro nejvyšší nominál 100 korun bylo logické vytvořit prestižní zlatou minci určenou především pro mezinárodní obchod a tezauraci.

První rakousko-uherská zlatá stokoruna byla vyražena roku 1909 k šedesátému výročí panování císaře Františka Josefa I. Mince vážila přesně 33,875339 gramu při ryzosti 900 promile, tedy obsahovala 30,488 gramu čistého zlata. Na lícní straně nesla portrét stárnoucího monarchy s vavřínovým věncem, na rubu habsburský orel s malými erby korunních zemí. Ražba probíhala v mincovnách Vídeň a Kremnice s minimálními náklady vzhledem k očekávané poptávce.

Vypuknutí první světové války roku 1914 dramaticky změnilo situaci. Rakousko-Uhersko potřebovalo zlato pro financování válečných výdajů a nákup strategických surovin ze zahraničí. Zlaté mince byly stahovány z oběhu výměnou za válečné půjčky a papírové peníze. Oficiální ražba stokorun skončila roku 1915, ačkoli vídeňská mincovna pokračovala v produkci datovaných novoražeb s letopočtem 1915 až do rozpadu monarchie. Tyto pozdější ražby se dodnes vyskytují na numismatickém trhu.

Po vzniku Československa roku 1918 převzala nová republika korunu jako měnovou jednotku, ale vlastní zlaté stokoruny nerazila. Ministr financí Alois Rašín prosadil deflační politiku a návrat ke zlatému standardu, přesto výroba zlatých mincí nebyla prioritou. Ekonomická situace dvacátých let, poznamenána poválečnou krizí a později velkou hospodářskou depresí, neumožňovala luxus ražby zlatých oběžných mincí.

Ambiciózní plán z roku 1929 počítal se zavedením zlaté československé stokoruny pod pracovním názvem československá hřivna. Návrhy připravili přední medailéři Otakar Španiel a Josef Šejnost. Mince měla nést motiv svatého Václava nebo alegorie republiky. Projekt však ztroskotal na kombinaci světové hospodářské krize, poklesu ceny zlata a politické nestability. Jedinými doklady zůstaly zkušební ražby a návrhy uložené v depozitáři České národní banky.

První skutečná československá stokoruna vznikla až roku 1948 jako stříbrná pamětní mince k 600. výročí založení Karlovy univerzity. Tato ražba o hmotnosti 14 gramů a ryzosti 500 promile představovala kompromis mezi numismatickou hodnotou a dostupností pro širší veřejnost. Design s portrétem Karla IV. a univerzitními insigniemi vytvořil Otakar Španiel. Náklad 100 000 kusů se rychle vyprodal, což předznamenalo úspěch budoucích pamětních emisí.

Období 1955 až 1992 představuje zlatou éru československých stříbrných stokorun. Každoročně vycházely jedna až tři emise věnované významným výročím, osobnostem a událostem. Mezi nejcennější patří ražby k výročí Národního divadla, Jana Amose Komenského, husitského hnutí či Pražského jara 1968. Celkem bylo vydáno přes 50 různých motivů v nákladech od 50 000 do 200 000 kusů. Kvalita ražby a umělecká úroveň těchto mincí získala mezinárodní uznání.

Technické parametry pamětních stokorun prošly vývojem. Do roku 1966 obsahovaly 7 gramů čistého stříbra při hmotnosti 14 gramů. Rostoucí cena stříbra si vynutila snížení obsahu - od roku 1966 vážily mince 10 gramů při ryzosti 700 promile, od roku 1972 pak 9 gramů při ryzosti 500 promile. Přesto si zachovaly vysokou sběratelskou hodnotu díky nízkým nákladům a uměleckému zpracování.

Rozpad Československa a vznik České republiky roku 1993 ukončil éru stokorunových mincí. Nová česká měna převzala korunu, ale základním nominálem pro pamětní ražby se stala dvousetkoruna. Stokoruna zůstala pouze v papírové podobě. Důvodem byla inflace a změna kupní síly - hodnota 100 korun již neodpovídala prestižní stříbrné minci. Poslední mince s nominální hodnotou 100 korun byly doraženy ze zásob slovenskou mincovnou Kremnica ještě počátkem roku 1993.

První stokorunová bankovka pro české země byla vydána roku 1912 ještě v rámci rakousko-uherské monarchie. Nesla portrét císaře Františka Josefa I. a alegorie zemědělství a průmyslu. Grafický návrh připravil vídeňský rytec Ferdinand Schirnböck. Tyto bankovky zůstaly v oběhu i po vzniku Československa, pouze s přetiskem nebo kolkem nového státu.

Československo vydávalo vlastní stokorunové bankovky kontinuálně od roku 1919. Během první republiky se vystřídalo několik emisí s portréty legionářů, alegoriemi republiky a později s motivy slovenské krajiny. Za protektorátu obíhaly stokoruny s neutrálními motivy bez státních symbolů. Poválečné emise zobrazovaly dělníky, rolníky a budovatelské motivy v duchu socialistického realismu.

Současná česká stokorunová bankovka byla uvedena do oběhu 30. června 1993. Její design vytvořil akademický malíř Oldřich Kulhánek. Dominantou lícní strany je portrét českého krále a císaře Karla IV., rubová strana zobrazuje pečeť Karlovy univerzity. Bankovka obsahuje sofistikované ochranné prvky včetně vodoznaku, ochranného proužku, mikrotisku a opticky proměnlivé barvy. Přes nástup elektronických plateb zůstává stokoruna nejpoužívanější českou bankovkou.

Numismatická hodnota a investiční potenciál

Rakousko-uherské zlaté stokoruny představují vysoce ceněné investiční mince. Jejich hodnota se skládá z ceny obsaženého zlata (aktuálně přes 50 000 korun) plus numismatická přirážka 10 až 30 procent podle zachovalosti a ročníku. Originální ražby z let 1909-1915 jsou vzácnější než pozdější novoražby. Mince v kvalitě proof nebo se zachovaným původním leskem dosahují výrazně vyšších cen.

Československé stříbrné pamětní stokoruny tvoří ucelený sběratelský obor. Kompletní sbírka všech motivů představuje investici v řádu statisíců korun. Nejcennější jsou první ročníky 1948-1955 v perfektní zachovalosti, které se obchodují za desetinásobek nominální hodnoty. Motivy s nízkým nákladem nebo kontroverzní tématikou (např. Vítězný únor) dosahují prémiových cen.

Investiční potenciál stokorun souvisí s vývojem cen drahých kovů. Zlaté stokoruny sledují cenu zlata s dodatečnou numismatickou prémií, která je chrání před poklesy. Stříbrné pamětní mince profitují z rostoucí poptávky sběratelů a omezeného množství na trhu. Mnoho kusů bylo v minulosti roztaveno kvůli obsahu stříbra, což zvyšuje vzácnost zbývajících exemplářů.

Papírové stokoruny mají především sběratelskou hodnotu. Rakousko-uherské bankovky z roku 1912 v neporušeném stavu dosahují cen přes 10 000 korun. Československé emise z první republiky jsou ceněny podle vzácnosti a zachovalosti od stovek po tisíce korun. Současné české stokoruny zatím nemají výraznou sběratelskou hodnotu kromě speciálních sérií a tiskových chyb.

Zajímavosti

• Největší depot zlatých stokorun byl objeven roku 1958 v základech domu v Brně - obsahoval 523 mincí ukrytých roku 1914.
• Zkušební ražba československé zlaté stokoruny z roku 1929 se prodala na aukci za 1,2 milionu korun.
• Během měnové reformy 1953 byly stříbrné stokoruny jedinými mincemi, které si zachovaly plnou hodnotu.
• Padělatelé nejčastěji napodobují rakouské zlaté stokoruny - Interpol eviduje přes 50 000 kusů zabavených padělků.
• Oldřich Kulhánek navrhl současnou stokorunovou bankovku během jediné noci, když mu předchozí návrh odmítla ČNB.
• V roce 1968 měla vyjít pamětní stokoruna k výročí republiky, ale invaze vojsk Varšavské smlouvy ražbu zastavila.