Teologie

Teologie je vědecká disciplína zabývající se studiem Boha, náboženství a posvátných textů. Ve středověku a raném novověku ovlivňovala teologie všechny oblasti života včetně práva, politiky a ekonomie. Církevní instituce patřily k největším vlastníkům půdy a významným emitentům mincí. Náboženské motivy a symboly se běžně objevovaly na ražbách až do sekularizace společnosti.

Historie

Křesťanská teologie se v českých zemích rozvíjela od příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje v 9. století. První teologické školy vznikaly při katedrálách a klášterech. Benediktini, cisterciáci a premonstráti rozvíjeli vzdělanost a opisovali theologické spisy. Praha se stala významným centrem teologie založením univerzity roku 1348 Karlem IV., kde teologická fakulta měla nejvyšší postavení mezi čtyřmi fakultami.

Pražská univerzita se v předhusitské době stala střediskem evropské teologie. Působili zde významní učenci jako Vojtěch Raňkův z Ježova nebo Matěj z Janova, kteří připravovali půdu pro reformaci. Na počátku 15. století zde vzniklo reformní hnutí vedené Janem Husem, který spojil teologii s kritikou církevní praxe. Husova nauka o predestinaci a jeho pojetí církve zásadně ovlivnilo evropskou reformaci.

Husitská revoluce přinesla první masové šíření teologických idejí mezi laiky. Vznikla utrakvistická teologie zdůrazňující přijímání pod obojí způsobou. Táboři rozvinuli radikální teologii sociální rovnosti. Petr Chelčický vytvořil pacifistickou teologii, která ovlivnila Jednotu bratrskou. České země se staly laboratoří náboženských experimentů a teologických diskusí, které předběhly evropskou reformaci o století.

Protireformace po Bílé hoře znamenala návrat katolické teologie. Jezuité obnovili Karlovu univerzitu a vybudovali síť gymnázií. Barokní teologie zdůrazňovala mariánský kult, úctu ke svatým a emotivní zbožnost. Vznikla díla barokní scholastiky, mystiky a homiletiky. Jan Nepomucký se stal symbolem katolické obnovy. Poutní místa jako Svatá Hora nebo Hostýn spojovala teologii s lidovou zbožností.

Osvícenství přineslo racionalistickou teologii a kritiku barokní zbožnosti. Josefínské reformy omezily vliv církve a podpořily toleranci. V 19. století se teologie musela vyrovnat s moderní vědou a filozofií. Vznikla katolická moderna i protestantská liberální teologie. Ve 20. století se česká teologie podílela na ekumenickém hnutí a po druhém vatikánském koncilu na liturgické reformě.

Teologické směry a disciplíny

Systematická teologie zahrnuje dogmatiku studující církevní nauky, fundamentální teologii zkoumající základy víry a morální teologii řešící etické otázky. Každý směr měl specifický přístup k výkladu Písma a tradice. Scholastika používala aristotelskou filozofii, mystika zdůrazňovala osobní zkušenost s Bohem, reformační teologie princip sola scriptura.

Biblická teologie se zabývá výkladem Starého a Nového zákona pomocí filologických a historických metod. Exegeze zkoumá původní význam textů, hermeneutika principy výkladu. České prostředí přispělo překladem Bible kralické, která ovlivnila český jazyk. Patristika studuje církevní otce, medievistika středověké autory. Liturgika zkoumá bohoslužebné formy.

Praktická teologie aplikuje theologické poznání v pastoraci, katechetice a homiletice. Církevní právo upravuje fungování církevních institucí. Církevní dějiny zkoumají vývoj křesťanství. Teologie měla praktický dopad na společnost prostřednictvím církevního školství, charity a umění. Kláštery byly centry vzdělanosti, církev provozovala špitály a podporovala umělce.

Zajímavosti

• Pražská univerzita byla první univerzitou ve střední Evropě a čtvrtou v Římské říši, její teologická fakulta vychovala mnoho evropsky významných teologů.
• Defenestrace pražských konšelů roku 1419 byla prvním případem v dějinách, kdy teologická disputace vedla přímo k revolučnímu násilí.
• České země daly světu jedinečný příspěvek v podobě husitské teologie, která o století předběhla Lutherovu reformaci.