Tourský groš

Tourský groš byl stříbrná mince zavedená francouzským králem Ludvíkem IX. Svatým kolem roku 1266, která se stala vzorem pro grošové mince v celé Evropě. Tato mince ražená v Tours představovala revoluci v evropském mincovnictví a inspirovala vznik pražského groše a dalších velkých stříbrných nominálů.

Historie

Tourský groš, francouzsky gros tournois, vznikl jako součást měnové reformy francouzského krále Ludvíka IX. Svatého, který vládl v letech 1226 až 1270. Ludvík IX. provedl zásadní reformu francouzského mincovnictví, které bylo do té doby roztříštěné mezi královské a feudální ražby různé kvality. Tourský groš se začal razit kolem roku 1266 v královské mincovně v Tours, významném městě v údolí Loiry. Mince měla vyšší hodnotu než dosavadní denáry - jeden groš se rovnal dvanácti denárům tournois. Tento poměr 1:12 vytvořil základ účetního systému livre-sou-denier, který ve Francii přetrval až do zavedení franku.

Vzhled tourského groše byl charakteristický a stal se ikonickým pro středověké mincovnictví. Na averzu byl zobrazen stylizovaný hrad nebo chrám s nápisem TVRONVS CIVIS (tourské město). Na reverzu byl rovnoramenný kříž s liliemi v polích a opis s královským titulem LVDOVICVS REX. Design symbolizoval spojení královské a církevní moci, což odpovídalo Ludvíkově zbožnosti. Mince vážila přibližně 4,22 gramu při vysoké ryzosti stříbra. Kvalita tourského groše byla pečlivě kontrolována královskými úředníky, což zajišťovalo důvěru v tuto měnu.

Úspěch tourského groše vedl k jeho rychlému rozšíření po celé Francii a za její hranice. Filip IV. Sličný pokračoval v ražbě tourských grošů, i když postupně snižoval jejich kvalitu kvůli finančním potížím. Za jeho vlády vznikly různé varianty - gros tournois à l'O rond s kruhovým O v legendě, gros tournois à la queue s prodlouženým křížem. Tyto mince se staly mezinárodním platidlem používaným v obchodě od Anglie po Itálii. Název tournois se stal synonymem pro kvalitní stříbrnou minci a objevuje se v účetních knihách středověkých kupců po celé Evropě.

Vliv tourského groše na evropské mincovnictví byl zásadní. Český král Václav II. se při zavedení pražského groše v roce 1300 přímo inspiroval tourským vzorem. Pražský groš převzal základní koncept velké stříbrné mince, i když s odlišným designem a vyšší vahou. Podobně postupovaly další evropské země - Polsko zavedlo krakovské groše, Uhry uherské groše, německé státy míšeňské a durynské groše. Všechny tyto mince vycházely z konceptu tourského groše jako kvalitní stříbrné mince střední hodnoty mezi drobným denárem a velkými zlatými nominály.

Ve 14. století prodělal tourský groš postupnou degradaci kvůli finančním problémům francouzské koruny během stoleté války. Obsah stříbra klesal, mince se zmenšovala a kvalita ražby se zhoršovala. Karel V. Moudrý se pokusil obnovit kvalitu tourského groše, ale válečné výdaje to znemožňovaly. V 15. století byl tourský groš postupně nahrazován novými nominály - blanc, teston a později frankem. Poslední tourské groše se razily za Ludvíka XI. v 70. letech 15. století, čímž skončila dvousetletá tradice této významné mince.

Přestože tourský groš přestal existovat jako reálná mince, jeho odkaz přetrval v účetnictví a jazyce. Termín gros zůstal označením pro větší stříbrné mince v mnoha evropských jazycích. Ve francouzském účetnictví se sou tournois (původně 1/20 tourského groše) používal až do 18. století. Livre tournois jako účetní jednotka založená na systému tourského groše fungovala paralelně s livre parisis až do jejich sjednocení. Tourský groš tak položil základy moderního evropského měnového systému a jeho vliv lze vysledovat až do současnosti.

Ekonomický význam a šíření tourského groše

Tourský groš představoval ekonomickou revoluci 13. století tím, že vytvořil stabilní mezinárodní platidlo pro expandující evropský obchod. Jeho zavedení umožnilo efektivnější obchodní transakce - místo počítání stovek drobných denárů stačilo několik grošů. To významně snížilo transakční náklady a rizika spojená s přepravou peněz. Tourský groš se stal preferovanou měnou na champagnských trzích, nejvýznamnějších obchodních veletrzích středověké Evropy. Italští bankéři používali tourské groše jako referenční měnu pro směnné kurzy.

Mincovní produkce tourských grošů dosahovala významných objemů. Královská mincovna v Tours produkovala statisíce kusů ročně, k ní se přidaly mincovny v Paříži, Toulouse a dalších městech. Celková ražba za Ludvíka IX. se odhaduje na několik milionů kusů. Export tourských grošů přinášel francouzské koruně značné příjmy - mincovní zisk (seigniorage) činil 5 až 8 procent hodnoty. Tourské groše archeologové nacházejí v pokladech po celé Evropě od Skandinávie po Středomoří, což dokládá jejich širokou cirkulaci. Padělání tourských grošů bylo rozšířeným problémem - některé italské a aragonské imitace obsahovaly méně stříbra, což vedlo k pokusům o ochranu originálu tajnými značkami.

Zajímavosti

• Tourský groš byl první evropská mince, která měla vlastní ochrannou známku - malý křížek ve tvaru tau skrytý v kresbě hradu
• Název tournois se zachoval v kartách - tourský groš dal jméno karetní hře tours
• Anglický groat zavedený Eduardem I. v roce 1279 byl přímou napodobeninou tourského groše
• Největší depot tourských grošů byl objeven v roce 1908 ve Francii - obsahoval přes 15 000 kusů