Umajjovci

Umajjovci (661-750) byli první dědičná muslimská chalífská dynastie vládnoucí téměř sto let, která se proslavila jako tvůrci největší muslimské říše v historii sahající od Španělska po střední Asii, zakladatelé Damašku jako centra islámského světa a průkopníci islámské architektury, ale také kontroverzní vládou světské monarchie namísto náboženského chalífátu. Umajjovci jsou v numismatice významní díky prvním čistě islámským mincím, zlatým dinárům a stříbrným dirhamům s arabskými nápisy a kalífskými symboly dokumentujícím vzestup islámské civilizace.

Historie

Dynastie vznikla roku 661, kdy Muávija ibn Abí Sufján převzal moc po zavraždění posledního "spravedlivě vedeného" chalífy Alího a ukončil první muslimskou občanskou válku (fitna). Muávija pocházel z vlivného mekkanského rodu Umajja, který původně patřil k odpůrcům proroka Muhammada, ale později přijal islám a získal vysoké pozice.

Přenesení hlavního města do Damašku symbolizovalo změnu v povaze islámského státu od arabské theokracie k cosmopolitní říši. Damaškový dvůr adaptoval byzantské a perské správní tradice a vytvořil efektivní byrokracii schopnou spravovat obrovské území s různými národnostmi a náboženstvími.

Územní expanze za raných Umajjovců dosáhla vrcholu islámských výbojů. Na západě muslimské armády dobyli severní Afriku a roku 711 překročili do Španělska pod vedením Tárika ibn Zijáda. Na východě pronikli do střední Asie, Sindhu a Transoxánie. Umajjovská říše se rozprostírala na třech kontinentech.

Abd al-Malik (685-705) provedl zásadní reformy včetně arabizace správy a zavedení první čistě islámské měny bez křesťanských nebo byzantských symbolů. Jeho mince nesly pouze arabské nápisy z Koránu a vytvořily standard islámského mincovnictví na století dopředu. Tím ukončil závislost na byzantské a perské měně.

Válečné kampaně proti Byzanci a Konstantinopoli charakterizovaly celé umajjovské období. Umajjovci dvakrát obležili Konstantinopol (674-678 a 717-718), ale nikdy nedobyli hlavní město křesťanského východu. Tyto neúspěchy označily hranice islámské expanze v Evropě a posílily byzantskou obranu.

Stavební programy Umajjovců vytvořily první monumentální islámskou architekturu. Skalní dóm v Jeruzalémě (691) a Umajjovská mešita v Damašku představují vrcholy raného islámského umění kombinující byzantské, perské a arabské vlivy. Tyto stavby definovaly islámský architektonický styl.

Sociální napětí charakterizovalo pozdní umajjovské období kvůli nerovnosti mezi Araby a novými muslimy (mawálí). Umajjovská politika favorizovala arabské kmeny na úkor nawálí, což vyvolávalo nespokojenost a podporovalo opozici. Šíité a abbásovci využívali tohoto napětí k mobilizaci odporu.

Abbásovská revoluce (747-750) svrhla Umajjovce slibem rovnosti všech muslimů bez ohledu na etnický původ. Poslední umajjovský chalífa Marván II. byl poražen v bitvě na Zábu roku 750 a většina dynastii byla povražděna. Pouze Abd ar-Rahmán I. unikl do Španělska.

Španělský emirát (756-1031) založený Abd ar-Rahmánem I. v Córdobě představoval pokračování umajjovské dynastie na západě. Córdobští Umajjovci vytvořili nezávislý stát rivalující s abbásovským chalífátem a dosáhli kulturního vrcholu v 10. století za Abd ar-Rahmána III., který přijal titul chalífy.

Dědictví Umajjovců spočívá ve vytvoření islámské světové říše, etablování arabštiny jako língua franca islámského světa a definování islámského uměleckého stylu. Jejich správní inovace a kulturní syntéza formovaly islámskou civilizaci na staletí dopředu.

Umajjovci v numismatice

Umajjovské mincovnictví představuje první čistě islámské monetární systémy a zásadní průlom v historii islámských financí. Abd al-Malik zavedl roku 692 zlaté dináry a stříbrné dirhamy nesoucí pouze arabské koránské nápisy bez obrazových motivů, čímž vytvořil standard islámského mincovnictví respektovaný po staletí.

Nejčastějšími motivy umajjovských mincí jsou koránské verše a islámské vyznání víry (šaháda) v elegantní kúfické kaligrafii. Charakteristické nápisy zahrnují "Lá iláha illa Alláh" (není božstva kromě Alláha) a jména chalífů s tituly "amír al-mu'minín" (vůdce věřících). Design zdůrazňuje náboženskou legitimitu dynastie.

Regionální varianty umajjovských mincí z různých provincií dokumentují rozlehlost říše od Španělska po střední Asii. Mince z Al-Andalusu, Ifriqije, Egypta a Chorasánu nesou místní značky mincoven, ale zachovávají jednotný kaligrafický styl a náboženské formulky stvořené v Damašku.

Přechod od byzantských a sassánovských vzorů k čistě islámskému designu dokumentuje islámizaci monetárního systému. Raní umajjovci adaptovali byzantské solidiy a perské drachmy s arabskými dodatky, ale Abd al-Malikovy reformy vytvořily nezávislé islámské mincovnictví nezávislé na křesťanských a zoroastrinských tradicích.

Zajímavosti

• Největší islámská říše - jejich území pokrývalo 15 milionů km² od Atlantiku po Indus a bylo největší v tehdejším světě.
• První islámské mince - Abd al-Malik zavedl první čistě islámské mince pouze s arabskými nápisy.
• Skalní dóm - postavili nejstarší zachovalou islámskou monumentální stavbu v Jeruzalémě.
• Córdobský emirát - jediný člen dynastie přežívší abbásovskou revoluce založil španělský stát.
• Arabizace - učinili arabštinu oficiálním jazykem správy po celé své říši.