Zecchino

Zecchino (také cekín nebo benátský dukát) byla prestižní zlatá mince Benátské republiky ražená od roku 1284 do roku 1797, která se díky své neměnné váze a ryzosti stala nejdůvěryhodnějším platidlem středomořského obchodu. Název pochází z arabského sikka (razidlo) přes italské "zecca" (mincovna), zatímco označení dukát vzniklo z latinského nápisu na minci. V numismatice představuje zecchino symbol měnové stability - po více než 500 let si zachoval stejnou váhu 3,545 gramu a ryzost 986/1000, což z něj učinilo preferovanou měnu od Londýna po Káhiru.

Historie

První zecchino byl vyražen 31. října 1284 za dóžete Giovanniho Dandola jako odpověď na úspěch florentského florinu (1252). Benátky potřebovaly vlastní zlatou minci pro expandující východní obchod, kde stříbrný grosso již nestačil. Design zecchina byl revoluční - na líci klečící dóže přijímá praporec od stojícího sv. Marka, patrona Benátek.

Latinský nápis na rubu "Sit tibi Christe datus quem tu regis iste ducatus" (Tobě, Kriste, buď dán tento vévodství, které řídíš) dal minci název "ducatus", zkráceně dukát. Kristus v mandorle obklopený hvězdami symbolizoval božskou ochranu Benátské republiky. Tento design zůstal nezměněn až do konce ražby.

Ve 14. století se zecchino stal dominantní měnou východního Středomoří. Benátské obchodní faktorie od Konstantinopole po Alexandrii používaly výhradně zecchina. Mameluci v Egyptě razili napodobeniny s arabskými nápisy, ale stejnou váhou a ryzostí. Byzantská hyperpyra byla postupně vytlačena benátskou mincí.

Zecchino dosáhl vrcholu významu v 15.-16. století během benátské námořní hegemonie. Roční produkce přesahovala 1 milion kusů z 3,5 tuny zlata. Osmanská říše oficiálně uznala zecchino jako platidlo - sultán Bayezid II. (1481-1512) stanovil fixní kurz 60 akče = 1 zecchino. Benátský dukát se stal standardem pro oceňování luxusního zboží od hedvábí po koření.

Konkurence přišla s habsburskými dukáty a španělskými escudy v 16. století, ale zecchino si udržel dominanci v Levantě. Speciální "trade zecchini" se razily pro turecký trh s drobnými variacemi pro různé provincie. Období 1570-1797 přineslo ražbu přes 120 milionů zecchini, což představovalo 425 tun zlata.

Unikátní byla role zecchina v diplomacii. Benátky platily tribut Osmanům výhradně v zecchinech - ročně 10 000 kusů. Výkupné za zajaté Benátčany se počítalo v zecchinech. Papež přijímal benátské dukáty jako Petrův haléř. Evropští panovníci žádali půjčky v zecchinech pro jejich stabilitu.

Konec přišel s Napoleonovým tažením - 12. května 1797 abdikoval poslední dóže Lodovico Manin a Benátky byly předány Rakousku. Poslední zecchino nese letopočet MDCCXCVII (1797) a jméno Ludovico Manin. Celkem bylo za 513 let vyraženo odhadem 200 milionů zecchinů za 120 dóžat.

Technické parametry a varianty

Standardní zecchino měl neměnné parametry: váha 3,545 gramu (benátský peso), ryzost 986/1000 (23¾ karátu), průměr 20-21 mm. Tolerance byla minimální - maximální odchylka 0,02 gramu. Každá mince procházela kontrolou tří úředníků - massaro, assaggiatore a provveditore. Padělání se trestalo useknutím ruky a vyhoštěním.

Existovalo několik variant zecchina. Doppio zecchino (dvojdukát) o váze 7,09 g razil poprvé dóže Francesco Donà (1545). Raritu představuje zecchino largo - širší verze (24 mm) pro slavnostní příležitosti. Quarto di zecchino (čtvrtdukát) byl ražen krátce během morové epidemie 1630 pro drobný obchod.

Speciální kategorii tvořily oselle - pamětní zecchini rozdávané členům Velké rady každý Nový rok. Od 1521 nesly alegorické výjevy událostí uplynulého roku - námořní vítězství, stavby, jubilea. Dnes patří k nejcennějším benátským ražbám.

Pro různé trhy existovaly obchodní varianty. Zecchini per Levante měly arabská čísla pro snadnější identifikaci v Osmanské říši. Mocenigo - zecchini ražené 1700-1709 za dóžete Alvise II. Moceniga byly preferovány v Persii. Giustiniani z let 1684-1688 dominovaly severoafrickému obchodu.

Zajímavosti

• Shakespeare použil zecchino ("ducat") 127krát ve svých hrách - symbol bohatství
• Největší poklad zecchinů - 67 000 kusů - nalezen 1964 v benátském paláci Grimani
• Sultán Süleyman Velikolepý vlastnil 2 miliony zecchinů - největší soukromou zásobu
• Zecchino byl jedinou evropskou mincí povolenou v Mekce a Medíně pro poutníky
• Casanova prohrál 5 000 zecchinů za jednu noc v benátském kasinu Ridotto (1750)