Zlatník

Zlatník (německy Gulden nebo Guldiner) byla stříbrná měnová jednotka používaná v habsburské monarchii a později Rakousku-Uhersku od roku 1559 do roku 1892, která vznikla jako pokus o sjednocení roztříštěného měnového systému střední Evropy. Původně koncipovaný jako stříbrný ekvivalent zlatého rýnského guldenu, zlatník se stal základní početní jednotkou v českých zemích na více než 300 let. V numismatice představuje zlatník klíčovou etapu přechodu od středověkého k modernímu měnovému systému a dokumentuje ekonomický vývoj habsburských zemí od renesance po průmyslovou revoluci.

Historie

Kořeny zlatníku sahají k jihoněmeckým guldengroschům 15. století - velkým stříbrným mincím o hodnotě zlatého guldenu. První takové ražby vznikly v Tyrolsku roku 1486 z bohatých nalezišť stříbra v Schwaazu. Tyto "guldinery" vážily kolem 31 gramů a rychle se rozšířily po celém německém prostoru jako alternativa k drahému zlatu.

Rozhodující moment nastal za vlády Ferdinanda I. (1526-1564), který zdědil roztříštěnou měnovou soustavu s desítkami různých nominálů. Na augsburském říšském sněmu 1559 prosadil vytvoření jednotné měny založené na říšském zlatém o hodnotě 60 krejcarů. Tento systém měl nahradit chaos lokálních ražeb a usnadnit obchod v rámci rozlehlé monarchie.

Pro české země vydal Ferdinand I. měnový patent 1. června 1561, který zaváděl novou soustavu: zlatník (24,62 g stříbra) = 60 krejcarů, půlzlatník = 30 krejcarů, dále 10krejcar, 2krejcar, krejcar, bílý a malý peníz. Mince nesly hodnotu v krejcarech vyznačenou římskými číslicemi, na líci zobrazovaly panovníka držícího říšské jablko - symbol moci.

Systém fungoval pouze do 28. ledna 1573, kdy Maxmilián II. (1564-1576) přešel na tolarovou měnu kvůli odporu říšských stavů. Zlatník však nezmizel - stal se početní jednotkou v hodnotě 60 krejcarů. Paradoxně se nerazil jako mince, ale veškeré účetnictví a obchod probíhaly v zlatníkové soustavě.

Zásadní obrat přinesl patent Leopolda I. z 21. března 1694, který stanovil pevný kurz: říšský tolar = 2 zlatníky = 120 krejcarů. Tím byla vytvořena duální soustava, kde se počítalo v zlatnících, ale razily se tolary. Půltolar tak nesl označení "1 zlatník", ačkoliv šlo o stříbrnou minci.

Za Marie Terezie (1740-1780) došlo k formálnímu uznání zlatníkové měny zavedením konvenční soustavy roku 1750. Z kolínské hřivny (233,85 g) se razilo 20 zlatníků konvenční měny. Tento standard platil až do roku 1857, kdy byla zavedena rakouská měna s decimálním dělením: 1 zlatník = 100 krejcarů.

Poslední etapa začala Vídeňskou mincovní smlouvou (1857), která sjednotila měny německých států. Rakouský zlatník byl přepočten na spolkový tolar v kurzu 1,5:1. Od roku 1858 se razily stříbrné zlatníky o váze 12,34 gramu vedle zlatých 4zlatníků a 8zlatníků. Systém fungoval až do zavedení korunové měny 1892.

V Československu zůstaly rakousko-uherské zlatníky zákonným platidlem v kurzu 1 zlatník = 2 koruny až do 22. srpna 1928. Papírové státovky znějící na zlatníky obíhaly ještě během první republiky jako pozůstatek monarchie.

Mincovní systém a varianty

Konvenční zlatník (1750-1857) představoval početní jednotku = 60 konvenčních krejcarů. Fyzicky se razil jako půltolar o váze 14,03 g stříbra 833/1000. Čtvrttolar nesl označení "30" (krejcarů), osmina "15", šestnáctina "7½". Systém byl komplikovaný, ale umožňoval flexibilní denominace.

Rakouský zlatník (1857-1892) měl decimální dělení na 100 nových krejcarů. Stříbrný zlatník vážil 12,34 g při ryzosti 900/1000. Razily se také 2zlatníky (24,69 g) a čtvrtzlatníky. Zlaté mince zahrnovaly 4zlatník (3,23 g zlata) a 8zlatník (6,45 g) jako Vereinskrone.

Uherské zlatníky měly identické parametry, ale maďarské nápisy a svatoštěpánskou korunu. Od 1868 nesly označení "forint" - maďarský název zlatníku. Společné ražby pro Bosnu používaly název "forinta" v cyrilici. Lombardsko-benátské zlatníky do 1866 měly italské nápisy "fiorino".

Papírové zlatníky vydávala Privilegovaná rakouská národní banka od 1816 v nominálech 1, 2, 5, 10, 25, 50, 100, 500 a 1000 zlatníků. Státovky z období první světové války 1, 2 a 50 zlatníků byly poslední emise - datované 1914, obíhaly do 1928.

Zajímavosti

• Název "zlatník" je paradoxní - šlo o stříbrnou minci, která pouze odpovídala hodnotě zlatého guldenu
• Rakouská zlatníková bankovka 1000 Gulden (1880) je největší evropská bankovka 19. století - 210×130 mm
• Falšování zlatníků trestalo se useknutím ruky - poslední exekuce 1768 v Praze za padělání konvenčních půltolarů
• Mozart dostal za operu Don Giovanni honorář 450 zlatníků (1787) - ekvivalent 50 000 eur dnes
• Poslední zlatník vyražený na českém území - 2 zlatník 1891 v Kremnici pro Františka Josefa I.
• Hyperinflace 1923 znehodnotila papírové zlatníky - 50 zlatníků z roku 1914 stálo tolik co tramvajový lístek