Zlatník

Zlatník (nebo gulden) je historická stříbrná mince, která byla důležitou součástí měnového systému habsburské monarchie a zemí střední Evropy od 16. do 20. století. Navzdory svému názvu odkazujícímu ke zlatu byl zlatník ražen převážně ze stříbra a sloužil jako základní účetní jednotka a platidlo vyšší hodnoty v rakouských, později rakousko-uherských zemích včetně českých. Tato významná mince prošla během své dlouhé existence řadou hmotnostních, ryzostních a vzhledových úprav, přičemž zůstává důležitým svědectvím ekonomického vývoje středoevropského prostoru a vyhledávaným sběratelským předmětem.

Historie

Původ zlatníku sahá do 13. století v Itálii, kde byl ve Florencii roku 1252 zaveden zlatý florén (fiorino d'oro). Tento název se postupně přenesl na různé mince a později i na účetní jednotky v mnoha evropských zemích. V habsburské monarchii se termín "zlatník" (německy Gulden) začal používat v 16. století, avšak nikoli pro zlaté, nýbrž pro stříbrné mince odpovídající hodnotě určitého množství zlata. Významným milníkem bylo zavedení konvenčního zlatníku v roce 1754 při měnové reformě Marie Terezie, kdy byla uzavřena konvence (dohoda) s Bavorskem o jednotném měnovém standardu. Z jedné vídeňské hřivny stříbra (280,644 g) se razilo 20 zlatníků, což ustanovilo tzv. dvacetizlatkovou měnovou stopu. V roce 1857 byla provedena další reforma, kdy rakouský zlatník přešel na decimální systém – jeden zlatník se dělil na 100 krejcarů místo dosavadních 60. Po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867 byly raženy zlatníky s dvojjazyčným nápisem v němčině a maďarštině. Zásadní změna přišla v roce 1892, kdy byla v rámci měnové reformy zavedena korunová měna, přičemž 1 zlatník odpovídal 2 korunám. Zlatníky byly postupně stahovány z oběhu, definitivně ztratily platnost až v roce 1900. V českých zemích zůstal však termín "zlatka" nebo "zlatý" v lidovém povědomí i dlouho poté – ještě v první republice se běžně užíval pro označení dvoukoruny a v některých regionech se udržel až do 50. let 20. století.

Popis a varianty

Během své dlouhé historie prošel zlatník několika významnými vývojovými etapami. Konvenční zlatník (1754–1857) byl ražen ze stříbra o ryzosti 833/1000, měl průměr přibližně 29–30 mm a hmotnost kolem 14 gramů. Na aversu nesl portrét panovníka (Marie Terezie, později František I., Ferdinand V. a František Josef I.), na reversu habsburského dvouhlavého orla s korunou a nápis označující nominální hodnotu. Rakouský zlatník (1857–1892) zavedený po měnové reformě přešel na decimální systém (1 zlatník = 100 krejcarů) a byl ražen ze stříbra o ryzosti 900/1000. Existovaly dvě základní varianty – zlatník (Gulden) a spolkový zlatník (Vereinsthaler), který byl ražen v rámci dohody s německými státy. Rakousko-uherský zlatník (1867–1892) nesl dvojjazyčný nápis "1 FORINT" a "1 GULDEN" a byl ražen ve dvou mincovnách – ve Vídni (značka A) a v Kremnici (značka KB). Obchodní zlatník (Levantský tolar, Marie Terezie tolar) byl speciální variantou určenou pro obchod s Osmanskou říší a zeměmi Levanty, která si udržela standard a vzhled z roku 1780 i dlouho po smrti Marie Terezie. Kromě standardních oběžných zlatníků byly raženy i pamětní a příležitostné varianty, například k výročím panovnického domu nebo významným státním událostem, které jsou dnes mezi sběrateli obzvláště ceněny.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatiky a sběratele představují zlatníky atraktivní oblast zájmu díky své bohaté historii, mnoha variantám a relativní dostupnosti. Konvenční zlatníky Marie Terezie a prvních habsburských císařů jsou ceněny pro jejich historický význam a kvalitní umělecké zpracování. Zvláště vyhledávané jsou zachovalé exempláře s minimálním oběhovým opotřebením a vzácnější ročníky s nižším nákladem. Pamětní a příležitostné zlatníky mohou na aukcích dosahovat několikanásobně vyšších cen než běžné oběžné ražby. Z investičního hlediska mají zlatníky hodnotu především pro sběratele, neboť je jejich cena tvořena převážně numismatickou prémií nad hodnotu obsaženého stříbra. Pro historicky orientované investory mohou kvalitní zlatníky představovat zajímavou součást diverzifikovaného portfolia numismatických předmětů, ačkoli primárním motivem jejich pořízení je obvykle sběratelský zájem spíše než čistě investiční aspekt. Výhodou je relativně stabilní poptávka po těchto mincích, zejména ve střední Evropě, kde mají silnou kulturní a historickou vazbu.

Příklady

Mezi nejvýznamnější varianty zlatníku patří:

• Konvenční zlatník Marie Terezie (1754–1780) – první standardizovaný typ s portrétem císařovny
• Svatební zlatník (1854) – pamětní mince vydaná k příležitosti sňatku císaře Františka Josefa I. s Alžbětou Bavorskou
• Zlatník Františka Josefa I. (1857–1892) – nejběžnější typ z období po měnové reformě
• Levantský tolar / obchodní zlatník – varianta pro zahraniční obchod, ražená s neměnným letopočtem 1780

Zajímavosti

• Navzdory svému názvu odkazujícímu ke zlatu byl zlatník vždy ražen ze stříbra – jméno pochází z původních zlatých florentských mincí, které sloužily jako vzor pro účetní systém, nikoli pro materiál mince.
• Slovo "zlatka" jako lidové označení pro zlatník se v českých zemích udrželo natolik dlouho, že ještě v 60. letech 20. století někteří starší lidé označovali desetikorunu jako "pět zlatek", ačkoli zlatníky přestaly být zákonným platidlem v roce 1900.
• Zlatník byl také používán jako měnová jednotka v první počítačové hře s českou lokalizací – adventuře Tajemství Silver Lake z roku 1992, čímž se tento historický pojem dostal i do povědomí mladší generace.
• V období mezi koncem platnosti zlatníku (1900) a rozpadem Rakouska-Uherska (1918) existovaly mince v hodnotě 1 koruna a 2 koruny, přičemž dvojkoruna přesně odpovídala hodnotě původního zlatníku – tato kontinuita usnadnila přechod na nový měnový systém.