2 krejcar

2 krejcar (dvoukrejcar) je drobný mincovní nominál, který se v českých zemích významně uplatnil zejména v 16. století jako stříbrná mince z období zlatníkové měny. V pozdější době se název objevil ještě jednou – v roce 1851 byl v Praze ražen dvoukrejcar z mědi.

Historie

2 krejcar patří k mincím, na nichž je dobře vidět, jak pružně se v raném novověku měnila skladba oběživa podle potřeb státu i podle měnových soustav. V českých zemích byl dvoukrejcar zaveden za vlády Ferdinanda I. v souvislosti s přechodem na zlatníkovou měnu. Tento krok je v pramenech spojován s datem 1. června 1561, kdy se upravily poměry ražby a oběh potřeboval i drobnější stříbrné nominály, které by byly vhodné pro každodenní platby. Dvoukrejcar tak plnil roli „malého stříbra“: hodnotově nízký, ale praktický, protože umožňoval jemnější dělení částek bez nutnosti používat větší mince.

Pro nejstarší etapu je uváděna hmotnost přibližně 1,5 g, což odpovídá tomu, že šlo o minci určenou k časté manipulaci a rychlému oběhu. Ražba byla rozložena do více mincoven, což je typické pro dobu, kdy se stát snažil zajistit dostatek oběživa a zároveň využít existující mincovní kapacity. Za Ferdinanda I. se dvoukrejcary razily v mincovnách Praha (ročníky 1561–1564), Jáchymov (1562–1564) a Vratislav (1561–1563). Už samotný seznam ukazuje, že nominál nebyl okrajovou záležitostí jedné dílny, ale byl součástí širšího mincovního programu.

V rámci pokračování zlatníkové měny se ražba dvoukrejcaru udržela i za vlády Maxmiliána II. Habsburského. V Praze se uvádějí ročníky 1563, dále 1565–1566 a 1570–1572, zatímco Jáchymov má doloženy ročníky 1565–1573. K síti mincoven se přidaly i České Budějovice, kde se dvoukrejcary razily v letech 1569–1573, a ve Vratislavi je připomínán ročník 1573. Z numismatického pohledu je právě toto rozrůznění důležité: stejný nominál se může vázat na různé mincovny, ročníky i organizační fáze, což vytváří prostor pro typologii a sběratelské varianty.

Rok 1573 představuje pro dvoukrejcar zásadní předěl. Návratem k tolarové měně dne 28. ledna 1573 byla ražba dvoukrejcarů ukončena, protože nové měnové nastavení upřednostnilo jinou skladbu nominálů a dvoukrejcar v původní roli přestal do systému zapadat. V praxi to znamenalo, že dvoukrejcar z 16. století patří k mincím s relativně jasně vymezeným obdobím života – vzniká z potřeby drobnějšího stříbra v rámci zlatníkové měny a zaniká ve chvíli, kdy se těžiště oběhu a účetních poměrů přesune jinam.

O to zajímavější je, že název 2 krejcar se v českých zemích ještě jednou objevil v 19. století, ovšem v úplně jiných podmínkách. V Praze byl dvoukrejcar ražen až za Františka Josefa I. na základě nařízení ze dne 7. dubna 1851 – tentokrát jako měděná mince o hmotnosti 10,94 g, známá pouze v jediném ročníku 1851. Tato pozdní epizoda ukazuje, jak se některé názvy nominálů mohou „vracet“, ale už nenesou stejný materiál ani stejnou funkci: zatímco renesanční dvoukrejcar je drobné stříbro, pozdní dvoukrejcar je výrazně těžší měděná mince, která patří do zcela jiné měnové reality.

Vlastnosti, rozlišení a sběratelské využití

2 krejcar z 16. století je typickým drobným stříbrným oběživem z období zlatníkové měny. Jeho praktická hodnota spočívala v tom, že umožňoval běžné platby a drobné výdaje bez nutnosti sahat po vyšších nominálech, a zároveň byl dostatečně malý, aby se dal razit ve velkém množství. Pro sběratele je důležité, že dvoukrejcary existují ve více mincovních místech (Praha, Jáchymov, Vratislav, České Budějovice), a proto se často sbírají právě „po mincovnách“ nebo v ročníkových řadách v rámci jednotlivých center.

Při určování se vyplatí soustředit na kombinaci ročníku, čitelnosti opisů a případných značek, které odlišují mincovny nebo emisní fáze. U drobných mincí navíc rychle vynikne opotřebení – slabší čitelnost nápisů a setřelé detaily bývají běžné, protože takové nominály dlouho a intenzivně obíhaly. Proto mívají dobře zachované kusy výrazně vyšší sběratelskou hodnotu než běžné oběhové exempláře.

Zcela samostatně je třeba chápat měděný 2 krejcar z roku 1851. Jde o jiný materiál, jiné parametry i jiné období, takže sběratelsky funguje spíše jako doplněk k pozdějšímu krejcarovému oběhu. Právě kontrast „stříbrný drobný renesanční dvoukrejcar“ versus „těžší měděný dvoukrejcar 1851“ je na tomto nominálu poutavý: stejné číslo, ale dvě naprosto odlišné kapitoly měnových dějin.