70 krejcar

70 krejcar je stříbrný nominál, který se v českých zemích objevuje na přelomu stavovského období a rané vlády Habsburků v bouřlivých letech kolem roku 1620. V praxi šlo o vysokou krejcarovou hodnotu navázanou na tolarový systém, takže se často chápe jako mincovní vyjádření půltolaru.

Historie

70 krejcar se v našich zemích pojí především s krizovým obdobím počátku 17. století, kdy se rychle měnily politické poměry i důvěra v měnu. Podle dobových souvislostí a numismatické tradice se sedmdesátikrejcar razil za Fridricha Falckého (1619–1620) v Praze a Kutné Hoře roku 1620. V těchto ražbách se odráží krátká epizoda stavovského státu, kdy mince nesloužila jen k placení, ale také k vyjádření panovnické legitimity a k upevnění obrazu nové vlády v očích veřejnosti.

Po porážce stavovského povstání a upevnění moci Ferdinanda II. (1619–1637) se s nominálem setkáme dál, tentokrát v Kutné Hoře. Uvádí se ročníky 1620 a 1621, přičemž sedmdesátikrejcar bývá vykládán jako 1/2 tolar o hmotnosti 14,71 g. Právě takové „přepnutí“ mezi krejcarovým a tolarovým vyjádřením je pro dobu typické: lidé v praxi počítali v různých jednotkách a mince často fungovaly jako most mezi účetními zvyklostmi a reálným oběživem.

Do obrazu sedmdesátikrejcaru zasahuje i téma tzv. kiprové mince. Jde o období, kdy se v části emisí zhoršovala kvalita kovu a rychle se měnila reálná hodnota stříbrných mincí. V takovém prostředí nabývá významu nejen nominál na minci, ale i její skutečné parametry a důvěra, s jakou ji lidé přijímali. Sedmdesátikrejcar z let 1620–1621 je proto dobrým dokladem doby, kdy se vysoké stříbrné nominály mohly stát součástí širšího měnového napětí: razí se, obíhají, ale zároveň jsou citlivé na to, jak se zrovna vyvíjí měnová politika a kvalita ražeb.

Z hlediska českých zemí je důležité i to, že se sedmdesátikrejcary vážou na klíčová mincovní centra. Praha a zejména Kutná Hora patřily k místům, kde se v rozhodujících okamžicích soustředila ražba vyšších stříbrných nominálů. U Kutné Hory to souvisí nejen s tradicí Vlašského dvora, ale i s organizační schopností mincovny reagovat na potřeby oběhu. Vysoké nominály, jako je 70 krejcar, tak v jistém smyslu ukazují, jak moc stát v danou chvíli spoléhal na „velké stříbro“ jako na nositele hodnoty.

Podoba, parametry a sběratelské souvislosti

70 krejcar patří mezi ražby, které sběratele lákají kombinací krátkého časového rozpětí a silného historického kontextu. Pokud se uvádí vazba na 1/2 tolar o hmotnosti 14,71 g, jde o důležitý orientační bod při určování a posuzování, protože u mincí z krizových let může být právě hmotnost a celkový „pocit kovu“ podstatnou stopou k pochopení, do jaké emisní vlny mince patří. Zároveň je třeba počítat s tím, že u ražeb z období měnového napětí mohou existovat rozdíly v kvalitě i v provedení.

Při sběratelském určování hraje roli zejména mincovna (Praha versus Kutná Hora), ročník a typová podoba. U ražeb spojovaných se Fridrichem Falckým je navíc přítomná přidaná „příběhová“ hodnota: jde o mince spojené s velmi krátkým a dramatickým obdobím českých dějin, takže jsou vyhledávané i mimo úzce specializovanou sbírku krejcarových nominálů. U kutnohorských ražeb z let 1620–1621 pak sběratel často řeší i to, zda mince nese znaky emisí z okolí kiprové doby, nebo zda odpovídá „poctivějším“ parametrům.

Z hlediska zachovalosti platí, že vyšší stříbrné nominály se někdy dochovaly v lepším stavu než drobné mince, protože nebyly tak intenzivně „točeny“ v každodenních platbách. Na druhou stranu právě mince z krizových let mohly být často přepočítávány, zkoušeny a také stahovány či přetavovány, což může snižovat jejich dochovanost. Pro sběratele je proto důležité sledovat ostrost detailů, čitelnost opisů, původní povrch a také vyvarovat se kusů, které prošly agresivním čištěním.