Alfons Mucha

Alfons Mucha (24. července 1860 Ivančice – 14. července 1939 Praha) byl český malíř, grafik a designér, který se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů secese. Pro numismatiku a notafilii má zásadní význam jako autor výtvarných návrhů prvních československých bankovek a poštovních známek po vzniku samostatného státu v roce 1918.

Historie

Alfons Maria Mucha se narodil v moravských Ivančicích do rodiny soudního zaměstnance Ondřeje Muchy a jeho ženy Amálie, rozené Malé. Byl čtvrtým ze šesti dětí a malířské nadání projevoval již od útlého dětství – traduje se, že jeho matka mu jako batoleti zavěšovala tužku kolem krku. V letech 1870 až 1875 studoval na Slovanském gymnáziu v Brně, kde si přivydělával jako chrámový zpěvák v chlapeckém sboru u katedrály svatého Petra a Pavla.

Po neúspěšném pokusu o přijetí na pražskou Akademii výtvarných umění v roce 1877 se Mucha vrátil do Ivančic, kde pracoval jako soudní písař a připravoval ochotnická divadelní představení. V roce 1879 odešel do Vídně, kde získal místo malíře divadelních dekorací ve firmě Kautsky-Brioschi-Burghard. Po požáru vídeňského Ringtheatru v prosinci 1881, při němž zahynulo několik set diváků, přišel o zaměstnání a vrátil se na Moravu.

Zlom v Muchově kariéře nastal díky hraběti Karlu Khuenovi-Belasimu, který si ho najal k výzdobě svého zámku v Hrušovanech nad Jevišovkou. Spokojený hrabě se stal Muchovým mecenášem a financoval mu studia na Mnichovské akademii výtvarných umění (1885–1887) a následně na pařížské Akademii Julian a Akademii Colarossi (1887–1888). V Paříži se Mucha usadil a živil se jako ilustrátor a grafik, krátce dokonce sdílel ateliér s Paulem Gauguinem.

Světovou slávu Muchovi přinesl plakát k divadelní hře Gismonda s legendární herečkou Sarah Bernhardtovou v hlavní roli, který vytvořil na přelomu let 1894 a 1895. Tento plakát představoval radikální odklon od tehdejších konvencí a téměř přes noc učinil z Muchy hvězdu pařížské umělecké scény. Sarah Bernhardtová s ním uzavřela exkluzivní smlouvu na šest let, během nichž pro ni navrhoval plakáty, kostýmy, šperky i účesy. Francouzi jeho charakteristický styl nazývali „Le style Mucha" a stal se synonymem pro secesi.

Po letech strávených v Paříži a několika cestách do Spojených států amerických se Mucha vrátil do vlasti, kde se věnoval monumentálnímu dílu svého života – Slovanské epopeji. Tento cyklus dvaceti velkoformátových obrazů zobrazujících klíčové momenty slovanských dějin vznikal v letech 1910 až 1928 v ateliéru na zámku ve Zbirohu. Po dokončení byl celý cyklus věnován městu Praze.

Mucha byl celý život nadšeným vlastencem a aktivním členem zednářského hnutí, kde dosáhl hodnosti velmistra pražské lóže. Po německé okupaci v březnu 1939 byl mezi prvními, které zatklo gestapo. Po několika dnech výslechů byl sice propuštěn, ale následkem útrap onemocněl těžkým zápalem plic, jemuž 14. července 1939 podlehl. Nacistické úřady zakázaly státní pohřeb, přesto se poslední rozloučení na Vyšehradském hřbitově stalo masovou manifestací. Mucha byl uložen do hrobky Slavín.

Numismatický a notafilistický význam

Vznik samostatného Československa v říjnu 1918 zastihla republiku bez vlastních platidel i poštovních známek. Mucha se s nadšením zapojil do budování nového státu a nabídl své služby k vytvoření vizuální identity mladé republiky. Jeho prvním úkolem bylo navrhnout první československé poštovní známky s motivem Hradčan, které se staly ikonickým symbolem nové éry.

Zásadní je Muchův přínos pro podobu první emise československých státovek vydávané od roku 1919. Jako autor výtvarných návrhů vytvořil vzhled čtyř nominálních hodnot: desetikoruny, dvacetikoruny, stokoruny a pětisetkoruny. První československá státovka s nominální hodnotou 100 Kč byla uvedena do oběhu 7. července 1919 a stala se vůbec prvním ryze československým papírovým platidlem. Muchovy návrhy vynikaly typickým secesním stylem s bohatou ornamentální výzdobou a alegorickými ženskými postavami.

Na bankovkách Mucha ztvárnil i členy své rodiny – jeho dcera Jaroslava i manželka Marie (rozená Chytilová) mu byly častými modelkami a jejich portréty se objevují na několika nominálních hodnotách. Stokoruna podle Muchova návrhu se bohužel stala také nejčastěji padělanou československou bankovkou své doby. Z více než 225 tisíc zachycených padělků se dochovalo přibližně 60 tisíc kusů různé kvality, přičemž některé padělky vznikaly v rámci zahraničních pokusů destabilizovat ekonomiku mladé republiky.

Muchovy bankovky se na dlouhá desetiletí staly vzorem pro další československé výtvarníky. Státní tiskárna cenin ve spolupráci s Českou národní bankou postupně vydává novotisky původních Muchových státovek jako sběratelské památky – stokorunu v roce 2018, pětisetkorunu v roce 2020, desetikorunu v roce 2022 a dvacetikorunu v roce 2024 u příležitosti 85. výročí Muchova úmrtí.

Zajímavosti

• Mucha navrhl také československý státní znak a podílel se na výzdobě Obecního domu v Praze a barevného okna v katedrále svatého Víta.
• Po Muchovi byla pojmenována planetka (5122) Mucha, objevená Antonínem Mrkosem.
• Muchův syn Jiří (1915–1991) se stal známým spisovatelem a publicistou; za druhé světové války působil jako důstojník britského letectva.
• Moderní sběratelské medaile s Muchovými motivy vydává řada světových mincoven, včetně medailí inspirovaných jeho poštovními známkami.