Amalgám

Amalgám je slitina rtuti s některými kovy, která se historicky používala k pokování nehodnotných mincí vrstvičkou drahého kovu. Tato technika zvaná amalgamace sloužila k vyvolání zdání pravé mince a byla využívána jak u inflačního oběživa, tak u dobových padělků mincí.

Historie

Amalgámy byly známy již ve starověku, kdy je používali řečtí a římští alchymisté pro různé metalurgické účely. V antickém světe byla rtuť považována za mystický kov schopný "pohlcovat" jiné kovy a vytvářet s nimi nové sloučeniny. Systematické využití amalgámů pro pokování mincí se rozvinulo během středověku, kdy ekonomické tlaky a časté měnové krize nutily panovníky i padělky hledat způsoby, jak snížit náklady na mincovní výrobu. Amalgamace zlatem nebo stříbrem umožňovala vytvořit tenkou vrstvu drahého kovu na povrchu levnějšího materiálu, například mědi nebo bronzu. Tento proces byl technicky náročný a vyžadoval odborné znalosti, proto se soustředil především v rukou zkušených řemeslníků. Ve středověkých mincovnách se amalgámy používaly nejen pro padělky, ale také při výrobě inflačního oběživa - mincí s nižším obsahem drahého kovu, které měly udržet zdání plné hodnoty. Alchymisté a metalurgové postupně zdokonalovali techniky aplikace amalgámů, čímž se zlepšovala i kvalita pokování.

Proces amalgamace probíhal tak, že se připravil amalgám ze rtuti a požadovaného drahého kovu - nejčastěji zlata nebo stříbra. Tento amalgám se následně nanášel na povrch mince ze základního kovu a celý výrobek se zahříval, přičemž rtuť se odpařila a zanechala na povrchu tenkou vrstvu drahého kovu. Výsledek vypadal jako pravá zlatá nebo stříbrná mince, přestože její jádro tvořil levnější materiál. Tato technika byla obzvláště oblíbená u padělatelů mincí, kteří mohli vytvářet zdánlivě autentické kusy s minimálními náklady na drahé kovy. Amalgamace se také používala při výrobě ražebních razidel, kde pomáhala vytvořit odolnější povrch forem. Problémem amalgamace bylo, že pokování bylo relativně tenké a při intenzivním používání se rychle opotřebovávalo, odhalujíc základní kov. Mincovní úřady proto postupně vyvinuly různé testovací metody, jako bylo broušení hrany mince nebo chemické testy, kterými bylo možné amalgamované padělky odhalit. Práce s amalgámy byla také nebezpečná kvůli toxicitě rtuti, což vedlo k zdravotním problémům u řemeslníků.

Zajímavosti

• Název pochází z arabského "al-malgham", což znamenает "měkká pasta nebo směs"
• Rtuť byla ve středověku nazývána "živé stříbro" pro svou tekutost a kovový lesk
• Amalgamované mince se daly poznat ohnutím - základní kov byl měkčí než ryzí drahý kov
• Alchymisté věřili, že amalgámy jsou prvním krokem k vytvoření kamene mudrců
• Některé amalgámy byly tak kvalitní, že jejich odhalení vyžadovalo destruktivní testování mince