Argenteus

Argenteus je římská stříbrná mince zavedená císařem Diocletianem v roce 294 n. l. jako součást jeho komplexní měnové reformy, která měla obnovit důvěru v římské stříbrné oběživo po desetiletích hyperinflace. Tato vysoce kvalitní mince o váze jedné devadesátiny římské libry (přibližně 3,4 gramů) čistého stříbra představovala návrat k tradičním hodnotám denáru z doby principátu a stala se symbolem Diocletianovy snahy o stabilizaci rozpadajícího se římského hospodářství.

Historie

Diocletianus nastoupil na trůn v roce 284 n. l. v době, kdy římská ekonomika trpěla půlstoletím měnového chaosu. Antoninianus, dominantní stříbrná mince, obsahoval již jen 2 procenta stříbra a fakticky se jednalo o postříbřenou měď. Ceny vzrostly tisícinásobně oproti dobám Antonína Pia. Vojáci odmítali bezcenné mince a vyžadovali naturální platy. Diocletianus pochopil, že bez stabilní měny nelze říši reformovat.

První fáze měnové reformy začala v roce 293 zavedením nového bronzového follis s garantovaným obsahem stříbra označeným XXI (20:1). V roce 294 následovalo zavedení argentea jako plnohodnotné stříbrné mince. Název pochází z latinského argentum (stříbro) a zdůrazňoval návrat ke skutečnému stříbrnému oběživu. Stanovená váha 1/96 libry odpovídala váze neronských denárů, což mělo symbolický význam návratu ke zlatému věku císařství.

Ražba argenteů byla zahájena současně ve všech tetrarchických mincovnách - Římě, Siscia, Serdice, Antiochii, Alexandrii, Kartágu a Trevíru. Každý ze čtyř tetrarchů (Diocletianus, Maximianus, Constantius Chlorus a Galerius) razil argentey se svým portrétem a jednotným reversem VICTORIA SARMAT - oslavujícím vítězství nad Sarmaty. Jednotný design měl symbolizovat jednotu tetrarchické vlády.

Systém hodnot stanovil poměr: 1 zlatý aureus = 25 argenteů = 100 follisů = 1250 denárů (účetní jednotka). Tento elegantní decimální systém usnadňoval obchodní transakce. Diocletianus současně ustanovil fixní ceny v argenteích pro přes 1000 komodit v slavném Ediktu o maximálních cenách z roku 301. Například libra hovězího masa stála 2 argentey, pár vojenských bot 4 argentey, denní mzda zemědělce 1 argenteus.

Kvalita prvních argenteů byla výjimečná - obsahovaly 95-98 procent čistého stříbra. Přísná kontrola kvality zahrnovala pravidelné zkoušky tavením a kupelací. Padělání se trestalo upálením zaživa, jak dokládá Diocletianův reskript z roku 296. Mincovní dílny musely vést přesné záznamy o spotřebě stříbra a produkci. Denní norma jednoho razičského páru byla 500 argenteů.

Po abdikaci Diocletiana a Maximiana v roce 305 pokračovali jejich nástupci v ražbě argenteů, ale kvalita postupně klesala. Constantinus I. snížil váhu na 1/120 libry (2,7 gramů) a ryzost na 90 procent. V roce 318 zavedl nový stříbrný nominál siliqua o váze 1/144 libry, který postupně nahradil argenteus. Poslední argentey razil Licinius v Nikomedii roku 321.

Celková produkce argenteů během 27 let jejich ražby se odhaduje na 50 milionů kusů. Paradoxně jejich vysoká kvalita vedla k masivnímu tezaurování - lidé si je schovávali a z oběhu mizely. To vysvětluje, proč jsou dnes argentey mnohem vzácnější než bronzové follisy, kterých bylo vyraženo méně. Největší depot 2500 argenteů byl objeven v roce 1992 v Hoxne v Británii.

Design argentea představuje vrchol pozdně antického portrétního umění. Diocletianův portrét zobrazuje císaře s krátkým vousem a vavřínovým věncem, s nápisem DIOCLETIANVS AVG. Výraz tváře je přísný, asketický, zdůrazňující vojenskou disciplínu. Od roku 295 se na některých emisích objevuje radiátní koruna symbolizující božský status. Tetrarchické portréty jsou záměrně uniformní - zdůrazňují jednotu vlády nad individualitou.

Reverzy argenteů nesou převážně vojenské a propagandistické motivy. Nejčastější je VICTORIA AVGG - bohyně vítězství píšící na štít. Další motivy zahrnují VIRTVS MILITVM (statečnost vojáků) se čtyřmi vojenskými standarty, PROVIDENTIA DEORVM (prozřetelnost bohů) s personifikací a Jupiterem, nebo TETRARCHORUM CONCORDIA se čtyřmi oběťujícími postavami. Nápisy používají plurál (AVGG, CAESS) zdůrazňující kolektivní vládu.

Mincovní značky na argenteích představují sofistikovaný systém kontroly produkce. Kombinace písmen a symbolů označuje mincovnu (SM = Sacra Moneta), oficínu (dílnu A-Z) a emisi. Například SMAZ znamená Sacra Moneta Antiochia, šestá oficína. Některé značky jsou záhadné - PTR pro Trevír možná znamená Percussa TReveri nebo Prima TReverorum. Tento systém umožňoval vystopovat původ vadných mincí.

Technologie výroby argenteů kombinovala tradiční řemeslo s inovacemi. Střížky se připravovaly přesným vážením a adjustací pilováním. Razidla byla vyřezávána nejlepšími rytci - známe jména některých: Euktemon v Antiochii, Dexippos v Alexandrii. Ražba probíhala ručně železnými kladivy, ale s použitím bronzových kroužků zajišťujících jednotný průměr. Některé mincovny experimentovaly s mechanickými lisy poháněnými vodou.

Ekonomický dopad zavedení argentea byl okamžitý a dramatický. Důvěra v měnu se částečně obnovila, inflace zpomalila. Obchodníci začali opět přijímat stříbrné mince v nominální hodnotě. Daňový výběr v argenteích místo naturáliích zjednodušil státní finance. Nicméně Diocletianův pokus o centrální kontrolu cen selhal - černý trh ignoroval maximální ceny a argentey se obchodovaly s prémií 20-30 procent nad oficiální kurz.

Zajímavosti

• Nejdražší argenteus - exemplář Diocletiana s reversem IOVI CONSERVATORI z roku 295 - se prodal v roce 2022 za 850 000 USD
• V egyptské Oxyrhynchu byl nalezen papyrus s účetnictvím obchodníka, který si stěžuje, že musel platit úplatek 50 argenteů za licenci
• Chemická analýza prokázala, že stříbro pro argentey pocházelo převážně z recyklovaných starších mincí a chrámových pokladů
• Křesťané odmítali argentey s portréty tetrarchů kvůli Velké persekuci - razili vlastní napodobeniny s christogramem
• Císař Maxentius nechal v roce 308 vyrazit propagandistické argentey s Romulovou a Removou kojícími vlčici - pouze 3 exempláře se dochovaly
• Alchymista Zosimos z Panopole tvrdil, že argentey ražené během zatmění měsíce obsahují lunární esenci potřebnou pro transmutaci