As (mince)

As je starořímská bronzová až měděná mince, která v rané republice vycházela z váhového standardu římské libry a později se stala běžným drobným oběživem. V císařském peněžním systému odpovídal 1/16 denáru a 1/4 sestercie.

Historie

Počátky asu souvisejí se světem, v němž se hodnota dlouho vyjadřovala především v bronzu. Ještě před rozvojem pravidelného mincování se v Itálii používaly kusy kovu různého tvaru a váhy, které sloužily ke směně i k účtování. Slovo as se v nejstarší fázi váže k představě „celku“ odvozeného od římské libry (přibližně 327 g), tedy k jednotce, z níž se odměřovaly menší díly. Právě tato vazba na váhu vysvětluje, proč se as vnímá současně jako účetní jednotka i jako mince: obojí mělo původně oporu v hmotnosti bronzu.

V době rané Římské republiky se as uplatnil jako základní nominál těžké bronzové měny. Nejstarší podoby bývají spojovány s litými ražbami (tzv. aes grave), u nichž byla hmotnost klíčovým vyjadřovacím prostředkem hodnoty. Jak se však římská ekonomika i rozsah obchodu měnily, docházelo k postupnému snižování váhových standardů a k přechodu od lití k ražbě úderem razidel. Praktický důvod byl zřejmý: velké a těžké kusy bronzu byly pro každodenní oběh nepraktické, zejména ve chvíli, kdy se Řím začal opírat o složitější peněžní soustavu a rozsáhlejší trhy.

Zlom přineslo období, kdy se prosadila stříbrná měna a vznikl denárový systém. As se v něm stal drobnou bronzovou mincí s přesněji vymezeným vztahem ke stříbru: původní „váhová“ logika ustoupila logice nominální. V republice i později v císařství se as používal jako každodenní platidlo pro menší nákupy a poplatky, zatímco větší transakce se opíraly o stříbrné a později i zlaté mince. Pro sběratele i archeology je podstatné, že právě drobné bronzové nominály se často ztrácely v běžném provozu, a proto bývají častou součástí nálezů na územích, kam se římská měna šířila obchodem, vojáky i správou.

V době Římského císařství byl as pevně zakotven v soustavě bronzových nominálů: vedle většího sestertia a dupondia představoval „spodní patro“ oficiálního oběživa. Od 1. století n. l. se na něm běžně objevuje portrét panujícího císaře a na rubu různé personifikace, božstva či výjevy připomínající politické události. Postupem času však bronzové drobné mince ztrácely význam v důsledku hospodářských otřesů a proměn měnové praxe. Ve 3. století n. l. se tradiční bronzové nominály postupně vytrácejí a jejich roli přebírají jiné typy mincí, které odpovídaly novým ekonomickým podmínkám.

Podoba asu a sběratelské rozpoznání

As se razil převážně z mědi nebo bronzu; v císařské době bývá obvykle menší než dupondius a výrazně menší než sestertius. V praxi pomáhá s určením nejen průměr a hmotnost (které se v čase měnily), ale i ikonografie a „jazyk“ mincí. U ranějších republikánských typů se setkáte s motivy, které odkazují na římské tradice a námořní moc, zatímco císařské ražby nesou císařský portrét a opis se jménem a tituly panovníka. Důležitý rozdíl oproti dupondiu může být i v kovu: dupondius se často razil z mosazi (orichalcum), zatímco as z mědi, což se může projevit barvou kovu pod patinou.

Pro sběratele je as atraktivní tím, že nabízí široké spektrum motivů a období, a zároveň jde často o relativně dostupnou římskou minci. Stav zachování se hodnotí zejména podle čitelnosti opisu, zachovaného reliéfu a vzhledu povrchu. Přirozená patina je u bronzových mincí běžná a může být esteticky velmi cenná, naopak agresivní koroze nebo nešetrné čištění hodnotu snižují. V numismatické praxi se as často používá i jako „výuková“ mince: dobře na něm vynikne, jak římské ražby pracují s portrétem, titulaturou a propagandou, a jak se měnila technika i styl v průběhu staletí.