Budapešť
Budapešť představovala jedno z nejvýznamnějších center středoevropského mincovnictví jako sídlo hlavní mincovny uherských králů. Mincovny na území dnešní Budapešti (historicky Budín a Pešť) produkovaly po staletí vysoce kvalitní zlaté a stříbrné mince, které díky bohatým zdrojům drahých kovů v Uhersku patřily mezi nejrespektovanější platidla v Evropě a formovaly ekonomickou i politickou historii střední Evropy.
Historie
Počátky mincovnictví na území dnešní Budapešti sahají do 13. století, kdy král Béla IV. po mongolském vpádu přenesl centrum království na Budínský hrad. Významnější rozvoj budínské mincovny však nastal za vlády Karla I. Roberta z Anjou (1308-1342), který provedl rozsáhlou měnovou reformu. V roce 1325 začal razit zlaté florény podle florentského vzoru, které se díky vysoké ryzosti zlata brzy staly vyhledávanou mezinárodní měnou.
Skutečný zlatý věk budínské mincovny přišel za vlády Matyáše Korvína (1458-1490), kdy byl zaveden nový zlatý dukát s vyobrazením Madony, patronky Uherska. Tyto mince patřily k technicky i umělecky nejdokonalejším v Evropě a obsahovaly zlato z bohatých dolů v Kremnici a Banské Štiavnici. Po bitvě u Moháče (1526) a částečné okupaci Uherska Osmanskou říší byla hlavní mincovna přesunuta do bezpečnější Kremnice, ale v Budíně nadále fungovala menší mincovna pod habsburskou správou.
Po vytlačení Osmanů koncem 17. století a zvláště po sjednocení Budína a Pešti v roce 1873 získala budapešťská mincovna znovu na významu. Během období Rakousko-Uherska (1867-1918) zde byla zřízena moderní mincovna, která razila především stříbrné a niklové mince pro uherskou část monarchie. Po rozpadu Rakouska-Uherska v roce 1918 se stala budapešťská mincovna národní mincovnou nezávislého Maďarska a tuto funkci plní dodnes jako Magyar Pénzverő (Maďarská mincovna).
Význam pro investory a sběratele
Mince z budapešťské (budínské) mincovny patří mezi nejvyhledávanější předměty středoevropské numismatiky. Zvláště cenné jsou zlaté dukáty uherských králů, které díky své vysoké a stabilní ryzosti (23,75 karátů) sloužily po staletí jako spolehlivé uchovatele hodnoty. Pro sběratele jsou atraktivní také stříbrné tolary a groše z období habsburské vlády, které dokumentují složitý politický a ekonomický vývoj regionu. Vzhledem k jejich historickému významu a relativní vzácnosti hodnota těchto mincí dlouhodobě roste, což z nich činí zajímavou investiční příležitost.
Příklady
- Uherský florén Karla I. Roberta z Anjou – první zlatá mince ražená v Budíně
- Zlatý dukát Matyáše Korvína s Madonou – vrcholné dílo uherského mincovnictví
- Tolar Marie Terezie ražený v Budíně – s charakteristickým znakem "B"
- Stříbrný forint z období Rakousko-Uherska – s portrétem Františka Josefa I. a uherským státním znakem
Zajímavosti
- Zlaté mince z budínské mincovny byly tak ceněné, že český král Jan Lucemburský v roce 1325 nařídil, aby pražské groše obsahovaly stejné množství stříbra jako ty uherské, což svědčí o silném ekonomickém vlivu uherského mincovnictví.
- Během osmanské okupace části Uherska fungovala v Budíně krátce i turecká mincovna, která razila stříbrné akçe sultána Sulejmana I., dnes považované za mimořádné numismatické rarity.
- V roce 1946 vydala budapešťská mincovna inflační bankovku v hodnotě 100 quintilionů (10^20) pengő, což byl nejvyšší nominál v historii světových měn a symbol katastrofální hyperinflace po druhé světové válce.
- Archeologické průzkumy v oblasti Budínského hradu odhalily pozůstatky středověké mincovny včetně tavicích pecí a razidel, které dnes tvoří významnou část expozice Maďarského národního muzea.