Burgundsko

Burgundsko bylo středověké vévodství a později království v západní Evropě, které hrálo klíčovou roli v evropských dějinách a mincovnictví od 9. do 18. století. Region proslul kvalitními ražbami zlatých a stříbrných mincí, zejména za vlády burgundských vévodů z rodu Valois v 15. století, kdy se stal jedním z nejbohatších států tehdejší Evropy.

Historie

Burgundsko jako politický celek vzniklo v 5. století jako království založené germánským kmenem Burgundů, kteří se usadili v povodí Rhôny a Saôny. Po pádu tohoto prvního burgundského království se území stalo součástí Franské říše, aby se v 9. století znovu osamostatnilo jako království Horní a Dolní Burgundie. Skutečný rozkvět však přišel až s burgundským vévodstvím, které vzniklo roku 843 rozdělením Franské říše a postupně se stalo jedním z nejmocnějších evropských států.

Zlatá éra Burgundska nastala za vlády vévodů z dynastie Valois, která vládla od roku 1363 do roku 1477. Filip II. Smělý položil základy burgundské moci sňatkovou politikou a územní expanzí. Jeho nástupce Jan Nebojácný rozšířil burgundské državy o Nizozemí a Lucembursko. Za Filipa III. Dobrého, který vládl od roku 1419 do roku 1467, dosáhlo vévodství vrcholu své moci. Filip sjednotil pod svou vládou Burgundsko, Flandry, Brabant, Holandsko, Zeeland, Henegavsko a další území, čímž vytvořil most mezi francouzským královstvím a Svatou říší římskou.

Poslední burgundský vévoda Karel Smělý se pokusil vytvořit nezávislé burgundské království mezi Francií a říší. Jeho ambiciózní plány však skončily porážkou a smrtí v bitvě u Nancy roku 1477. Po jeho smrti přešla burgundská dědictví prostřednictvím jeho dcery Marie Burgundské sňatkem s Maxmiliánem I. Habsburským na rod Habsburků. Samotné burgundské vévodství bylo připojeno k Francii, zatímco bohaté nizozemské provincie zůstaly pod habsburskou nadvládou a staly se základem pozdějšího španělského a rakouského Nizozemí.

Burgundské dědictví významně ovlivnilo evropskou politiku následujících staletí. Habsburkové si nárokovali burgundský titul až do konce monarchie a burgundský kříž se stal symbolem španělské monarchie. Řád zlatého rouna, založený Filipem Dobrým roku 1430, zůstal nejprestižnějším rytířským řádem Evropy a jeho velmistrem byl španělský, později rakouský panovník.

Burgundské mincovnictví

Burgundské mincovnictví patřilo k nejvyspělejším v pozdně středověké Evropě. Vévodové razili mince ve více než dvaceti mincovnách rozesetých po celém území své říše od Dijonu po Brugy. Nejdůležitějšími mincovnami byly Dijon, Auxonne a Chalon v samotném Burgundsku, dále pak Bruges, Gent, Valenciennes a Dordrecht v nizozemských provinciích. Burgundské ražby vynikaly kvalitou provedení a stabilní hodnotou, což z nich činilo vyhledávanou měnu v mezinárodním obchodě.

Základními nominály burgundského měnového systému byly zlaté mince a stříbrné groše. Mezi nejznámější zlaté ražby patřil burgundský zlatý jezdec (cavalier d'or), který zobrazoval vévodu na koni s taseným mečem. Další významnou zlatou mincí byl lev (lion d'or) s heraldickým lvem. Ve stříbře se razily dvojgroše (double gros), groše a jejich díly. Za Karla Smělého byly zavedeny nové typy jako stříbrný briquet s křesadlem řádu zlatého rouna.

Burgundské mince se vyznačovaly bohatou ikonografií spojenou s vévodskou propagandou. Časté byly motivy burgundského kříže svatého Ondřeje, křesadla jako symbolu řádu zlatého rouna, lva jako heraldického znamení a portréty panovníků. Nápisy byly převážně v latině a obsahovaly vévodskou titulaturu zdůrazňující nárok na jednotlivé provincie.

Zajímavosti

• Burgundský kříž svatého Ondřeje se stal symbolem španělské monarchie a dodnes je součástí vlajek několika španělských regionů a bývalých španělských kolonií.
• Řád zlatého rouna založený burgundskými vévody existuje dodnes ve dvou větvích - španělské a rakouské, přičemž obě si nárokují legitimitu.
• Burgundské vévodství bylo tak bohaté, že jeho roční příjmy převyšovaly příjmy francouzského krále, což vedlo k rčení "bohatý jako burgundský vévoda".
• Poslední burgundská vévodkyně Marie Burgundská tragicky zahynula ve věku 25 let pádem z koně při sokolnickém lovu, čímž definitivně skončila éra nezávislého Burgundska.