Buržoazie

Buržoazie je společenská třída vlastníků kapitálu, výrobních prostředků a obchodního majetku, která vznikla ve středověkých městech a v novověku se stala dominantní ekonomickou a politickou silou nahrazující feudální šlechtu. Tento městský stav tvořený kupci, bankéři, manufakturními podnikateli a později průmyslníky vytvořil kapitalistický systém a liberální demokracii. V numismatice se buržoazní moc projevila vznikem soukromých bank s emisním právem, akciových společností razících tokeny a přechodem od aristokratických portrétů k národním symbolům na mincích.

Historie

Pojem buržoazie pochází ze středověkého označení burgher nebo bourgeois pro obyvatele hradeb města s městskými právy. Ve 12.-13. století vznikala v evropských městech vrstva bohatých kupců a řemeslníků, kteří získávali městská privilegia osvobozující je od feudálních povinností. Italská města jako Benátky, Florencie nebo Janov vytvořila první městské republiky ovládané patricijskými rodinami. Hanzovní města v severní Evropě kontrolovala baltský obchod. Cechovní mistři a obchodníci tvořili městské rady spravující komunální záležitosti.

Raný novověk přinesl vzestup obchodního kapitálu. Zámořské objevy otevřely nové trhy a zdroje bohatství. Fuggerové v Augsburgu financovali císaře a papeže, ovládali těžbu stříbra a mědi. Medicejští ve Florencii vybudovali bankovní impérium s pobočkami po celé Evropě. Nizozemská Východoindická společnost jako první akciová společnost koncentrovala kapitál měšťanů. Merkantilismus podporoval obchodní buržoazii státními monopoly a protekcí. Vznikaly burzy v Antverpách, Amsterdamu a Londýně.

V českých zemích se buržoazie formovala pomaleji kvůli silné pozici šlechty. Královská města jako Praha, Brno nebo Plzeň měla zastoupení na zemském sněmu, ale s omezeným vlivem. Bohatí měšťané jako Šlikové nebo Fuggerové z Babenhausenu získávali šlechtické tituly. Po Bílé hoře 1620 ztratila města politickou autonomii. Osvícenské reformy Josefa II. zrušily cechovní omezení a podpořily podnikání. České národní obrození bylo neseno především městskou inteligencí a podnikateli.

Průmyslová revoluce transformovala obchodní buržoazii na průmyslovou. Majitelé továren, dolů a železnic akumulovali nebývalé bohatství. Manchesterští bavlnáři, porýnští ocelářští baroni, čeští Škodové nebo Baťové vytvořili průmyslové dynastie. Liberalismus jako ideologie buržoazie prosazoval volný trh, omezení státu a individuální svobody. Revoluce 1848 představovala pokus buržoazie o převzetí politické moci od aristokracie.

Zlatý věk buržoazie nastal v druhé polovině 19. století. Belle époque charakterizovala důvěra v pokrok, vědu a civilizaci. Buržoazní kultura zdůrazňovala vzdělání, umění a společenský status. Viktoriánská morálka kodifikovala pravidla slušného chování. Vznikala haute bourgeoisie velkopodnikatelů splývající se šlechtou a petite bourgeoisie drobných živnostníků. Filantropie bohatých měšťanů financovala nemocnice, školy a kulturní instituce.

Dvacáté století přineslo krizi buržoazního řádu. První světová válka otřásla důvěrou v pokrok, ruská revoluce 1917 svrhla buržoazii ve jménu proletariátu. Hospodářská krize 30. let diskreditovala kapitalismus. Fašismus a komunismus představovaly totalitární alternativy. Po druhé světové válce sociální stát omezil nerovnosti, manažerský kapitalismus oddělil vlastnictví od řízení. Současná neoliberální globalizace obnovuje moc kapitálu, ale čelí kritice rostoucí nerovnosti.

Buržoazní hodnoty a ekonomická moc

Buržoazní hodnotový systém zdůrazňoval práci, šetrnost, vzdělání a individuální úspěch. Protestantská etika podle Maxe Webera spojovala světský úspěch s božím vyvolením. Self-made man představoval ideál člověka, který se vlastním přičiněním vypracoval z chudoby k bohatství. Rodinný podnik předávaný z generace na generaci budoval dynastické bohatství. Vzdělání na gymnáziích a univerzitách připravovalo buržoazní elitu. Kluby, salony a spolky vytvářely sociální sítě.

Ekonomická moc buržoazie spočívala ve vlastnictví kapitálu a kontrole výroby. Akumulace zisku umožňovala reinvestice a expanzi. Akciové společnosti mobilizovaly úspory drobných střadatelů. Bankovní systém řízený buržoazií kontroloval úvěr a investice. Soukromé banky jako Rothschildové nebo Morgan získaly emisní právo a razily vlastní bankovky. Průmyslové výstavy demonstrovaly technický pokrok. Kartelové dohody a trusty koncentrovaly ekonomickou moc.

Politický vliv buržoazie rostl s ekonomickou silou. Censy omezovaly volební právo na majetnější vrstvy. Liberální strany prosazovaly buržoazní zájmy v parlamentech. Lobbování ovlivňovalo legislativu ve prospěch podnikatelů. Buržoazní revoluce ve Francii, Německu nebo Rakousku měnily politické systémy. Kontrola tisku formovala veřejné mínění. Korupce a klientelismus propojovaly ekonomickou a politickou moc.

Zajímavosti

• Fuggerové byli tak bohatí, že Karel V. spálil dlužní úpisy na 21 milionů guldenů, aby nemusel splácet
• První miliardář John D. Rockefeller vlastnil 2% amerického HDP, v dnešních penězích přes 400 miliard dolarů
• České pivovary jako Měšťanský pivovar v Plzni byly zakládány buržoazií a razily vlastní pivní tokeny
• Rodina Rothschildů financovala obě strany napoleonských válek a vydělala na informacích o výsledku bitvy u Waterloo
• Tomáš Baťa platil dělníky vlastní měnou - baťovkami, které platily pouze v podnikových obchodech
• Americký pozlacený věk vytvořil takovou nerovnost, že 1% obyvatel vlastnilo 40% bohatství země