Buržoazie

Buržoazie je společenská vrstva spojená s městským prostředím, obchodem a vlastnictvím majetku, která se postupně prosadila jako vlivná „střední“ až „vládnoucí“ třída moderní doby. V sociologii a politické teorii se pojem používá i pro vlastníky kapitálu v kapitalismu.

Historie

Buržoazie má původ v evropském středověku, kdy se v prostoru mezi šlechtou a poddanými začala formovat vrstva městských obyvatel s vlastními právy a ekonomickou samostatností. Samotné slovo vychází z označení pro obyvatele opevněného města či tržní osady. Města byla prostředím, kde se koncentrovalo řemeslo, obchod, úvěr a správa, a kde vznikaly cechy a městské samosprávy. Právě tato institucionální opora umožnila, aby se měšťané postupně stávali ekonomicky i politicky významnou skupinou.

V raném novověku buržoazie posilovala s rozvojem dálkového obchodu, finančních inovací a s růstem významu peněz v hospodářství. Obchodníci a podnikatelé se podíleli na financování státu, na zásobování armád i na budování infrastruktury. S tím rostla i jejich schopnost ovlivňovat rozhodování – někde skrze městské rady, jinde prostřednictvím stavovských institucí. Buržoazie se tak stávala partnerem (a někdy i soupeřem) tradičních elit, protože měla k dispozici kapitál a know-how, které bylo pro fungování státu stále důležitější.

V 18. století se buržoazie často spojuje s nástupem moderního občanského myšlení a s požadavky na politický vliv odpovídající ekonomické síle. V prostředí předrevoluční Francie se pojmy bourgeois a bourgeoisie používaly pro část třetího stavu, tedy pro majetnější měšťany a profesionály, kteří usilovali o širší podíl na moci. V 19. století pak průmyslová revoluce přetvořila buržoazii v třídu spojenou s tovární výrobou, bankovnictvím a investicemi – a tím i s novým typem společenského vlivu.

Politická teorie, zejména marxistická tradice, dala pojmu buržoazie specifický význam: označuje třídu, která vlastní výrobní prostředky a stojí v napětí vůči třídě námezdních pracovníků. V běžném jazyce se vedle toho někdy používá „buržoazní“ i hodnotově – jako označení životního stylu, vkusu či společenských ambicí. Tyto významy se mohou překrývat, ale nejsou totožné: historický měšťan, průmyslník 19. století a dnešní „střední třída“ nejsou jeden a tentýž jev, i když se v nich odráží společný motiv majetku, vzdělání a městské kultury.

Znaky a použití pojmu

Buržoazie se v praxi popisuje souborem znaků: ekonomickou nezávislostí, vlastnictvím majetku (kapitálu, nemovitostí, podílů), vazbou na město a často i důrazem na vzdělání a profesní prestiž. V historii sehrála roli „nosiče“ modernizace – podporovala obchod, inovace a instituce, které vyžadovaly spolehlivá pravidla a právo. Zároveň však mohla být vnímána jako vrstva hájící své zájmy a reprodukující společenské nerovnosti.

Při čtení starších pramenů a historických textů je užitečné vnímat kontext: někdy buržoazie znamená měšťanstvo s městskými právy, jindy průmyslové a finanční elity a jindy „občanskou společnost“ jako protipól aristokracie. V numismatice má pojem spíše nepřímé souvislosti – například přes dějiny bankovnictví, investic a kapitálových trhů – ale sám o sobě není mincovním termínem. Smysl má hlavně jako klíč k pochopení sociální struktury doby, která stojí za vznikem moderních měn, burz a finančních institucí.