Cesare Borgia

Cesare Borgia (italsky Cesare Borgia, španělsky César Borja) se narodil 13. září 1475 v Římě jako nemanželský syn kardinála Rodriga Borgii (budoucího papeže Alexandra VI.) a jeho milenky Vannozzy dei Cattanei. Byl starším bratrem Juana, Lucrezie a Jofréa. Jeho přezdívka Il Valentino (Valencián) odkazovala na otcův původ z Valencie i na Cesarův pozdější titul vévody z Valentinois.

Cesare byl od dětství určen pro církevní kariéru. V roce 1480 mu papež Sixtus IV. udělil dispens od prokazování legitimního původu, což mu umožnilo přijímat církevní beneficia. Již jako sedmiletý získal prebendát valencijské kapituly a brzy poté úřad apoštolského protonotáře. Studoval kanonické právo na univerzitách v Perugii a Pise a získal pověst výjimečně nadaného studenta.

Po zvolení svého otce papežem (1492) byl osmnáctiletý Cesare jmenován valencijským arcibiskupem a v září 1493 kardinálem-jáhnem. Nikdy však nebyl vysvěcen na kněze – přijal pouze jáhenské svěcení (1494). Církevní dráha ho neuspokojovala; toužil po světské moci a vojenské slávě. Zlom nastal po nevyjasněné vraždě jeho bratra Juana v červnu 1497, jehož tělo bylo nalezeno v Tiberu s devíti bodnými ranami. Ačkoli podezření padlo i na Cesara, vražda nebyla nikdy objasněna. Po bratrově smrti se Cesare stal středem otcových dynastických plánů.

Vojenská kariéra a vzestup

V srpnu 1498 se Cesare stal prvním kardinálem v historii, který dobrovolně složil kardinálát. Francouzský král Ludvík XII. mu udělil titul vévody z Valentinois (odtud přezdívka Il Valentino) a v květnu 1499 Cesare uzavřel sňatek s Charlotte d'Albret, sestrou navarského krále Jana III. Sňatek zpečetil francouzsko-papežské spojenectví.

Jako kapitán generál papežských vojsk zahájil Cesare v roce 1499 systematickou pacifikaci Romagny a Marche, provincií Papežského státu, které se fakticky osamostatnily pod vládou místních tyranů. S podporou francouzské jízdy a švýcarské pěchoty dobyl Imolu a Forlì, kde zajal slavnou Caterinu Sforzovou. V triumfálním průvodu ji přivezl do Říma v zlatých řetězech. V roce 1500 padly Rimini, Pesaro a Faenza; mladý pán Faenzy Astorre III. Manfredi byl na Cesarův rozkaz utopen v Tiberu.

V květnu 1501 jmenoval Alexandr VI. svého syna vévodou romagnským (Dux Romandiole). Cesare pokračoval v expanzi – v roce 1502 obsadil Urbino a Camerino. Jeho hlavní stan v Ceseně se stal centrem moci. Zde ho navštívil florentský diplomat Niccolò Machiavelli, který strávil na jeho dvoře čtyři měsíce (říjen 1502 – leden 1503) a později ho použil jako vzor pro svůj slavný spis Vladař.

Machiavelli a Vladař

Machiavelli obdivoval Cesarovu schopnost vládnout tvrdou rukou, ale současně si získat loajalitu poddaných. Ve Vladaři popisuje dva proslulé epizody: pacifikaci Romagny prostřednictvím krutého místodržitele Ramira de Lorqua, kterého Cesare nechal popravit a jeho rozpůlené tělo vystavit na náměstí v Ceseně, aby uklidnil rozhořčené obyvatelstvo; a zákeřnou likvidaci vzpurných kondotiérů v Sinigaglii na Silvestra 1502, kdy Cesare pozval Vitellozza Vitelliho, Oliverotta da Fermo a bratry Orsini na údajné smíření a nechal je uškrtit.

Machiavelli viděl v Cesarovi ideálního vladaře, který kombinuje lví sílu s liščí lstivostí. Současně však varoval, že Cesarův vzestup byl zcela závislý na moci jeho otce – a že právě tato závislost se mu stala osudnou.

Pád a smrt

V srpnu 1503 zemřel nečekaně Alexandr VI., pravděpodobně na malárii. Cesare, který byl v téže době těžce nemocen, ztratil hlavní oporu své moci. Krátký pontifikát Pia III. (26 dní) mu poskytl dočasný oddych, ale volba jeho úhlavního nepřítele Giuliana della Rovere papežem Juliem II. v říjnu 1503 znamenala konec Borgiovské éry.

Julius II. přinutil Cesara vzdát se romagnských pevností a nechal ho zatknout. Cesare uprchl do Neapole, kde ho však zatkl španělský místokrál Gonzalo de Córdoba a poslal do Španělska. Byl vězněn v pevnostech Chinchilla a Medina del Campo, odkud se mu v roce 1506 podařilo uprchnout. Uchýlil se ke svému švagrovi, navarskému králi Janu III., a vstoupil do jeho služeb jako kondotiér.

Cesare Borgia padl 12. března 1507 v bezvýznamné šarvátce u města Viana v Navaře. Bylo mu jednatřicet let. Podle legendy ho nepřátelé svlékli donaha a jeho tělo ponechali na poli. Byl pohřben v kostele Santa María de Viana, odkud byly jeho ostatky roku 1527 přeneseny a později opět ztraceny.

Leonardo da Vinci a mecenášství

Navzdory pověsti bezohledného válečníka byl Cesare také mecenášem umění. V letech 1502–1503 zaměstnával Leonarda da Vinciho jako vojenského architekta a inženýra. Leonardo obdržel neomezený průkaz opravňující ho inspektovat a řídit veškeré stavební práce v Cesarově doméně. V Romagni navrhl kanál z Ceseny do Porto Cesenatico a pracoval na fortifikacích. Leonardo vytvořil slavné kresby zobrazující Cesarovu hlavu ze tří úhlů (dnes v Královské knihovně v Turíně), které patří k nejautentičtějším portrétům vévody.

Podle některých teorií měl Cesare posloužit jako model pro Leonardovu podobu Krista – tvrzení, které však nelze doložit a pravděpodobně vzniklo jako součást tzv. „černé legendy" Borgiů.

Numismatický a ikonografický odkaz

Přestože Cesare Borgia vládl Romagně jako vévoda, jeho panování bylo příliš krátké a nestabilní na to, aby po sobě zanechal vlastní mincovní ražby. Numismatický odkaz rodu Borgiů reprezentují především mince jeho otce Alexandra VI. – zlaté dukáty a stříbrné groše s rodovým erbem pasoucího se býka, papežskou tiárou a zkříženými klíči.

Cesarova podoba se dochovala na několika portrétních medailích a malbách. Nejspolehlivějšími vyobrazeními jsou:

• Kresby Leonarda da Vinciho (kolem 1502) – studie hlavy ze tří úhlů, provedené rudkou, uchovávané v Královské knihovně v Turíně.
• Fresky Pinturicchia v Borgiových apartmánech ve Vatikánu (kolem 1494), kde je Cesare zobrazen v kardinálském rouchu.
• Portrét připisovaný Altobellovi Melonemu (Accademia Carrara, Bergamo), zobrazující vousatého muže v černém oděvu, dlouho považovaný za nejautentičtější podobu dospělého Cesara.

Bronzové portrétní medaile z přelomu 15. a 16. století zobrazují Cesara obvykle v profilu s vévodskou čapkou nebo baretem. Tyto medaile vznikaly v okruhu dvorních umělců Borgiovského Říma a jsou dnes vzácnými sběratelskými kusy.

Zajímavosti

• Cesare byl prvním kardinálem v historii, který dobrovolně složil svůj úřad – učinil tak v srpnu 1498, aby se mohl věnovat vojenské kariéře.
• Při triumfálním návratu do Říma v roce 1500 Cesare osobně zabil sedm býků na aréně, čímž si získal obdiv římského lidu.
• Svou manželku Charlotte d'Albret viděl Cesare naposledy několik měsíců po svatbě v roce 1499 a už se s ní nikdy nesetkal; měli spolu dceru Louisu.
• Machiavelli ve Vladaři označil Cesarovo heslo Aut Caesar, aut nihil (Buď Caesar, nebo nic) za výstižné shrnutí jeho ambicí.