Niccolo Machiavelli

Niccolò MachiavelliNiccolò Machiavelli (3. května 1469 – 21. června 1527) byl florentský diplomat, státní úředník, politický myslitel, historik a dramatik. Proslul spisem Vladař, v němž popsal politiku jako samostatnou oblast s vlastními pravidly, oddělenou od morálky. Bývá označován za otce moderní politické filozofie a vědy.

Celé jméno Niccolò di Bernardo dei Machiavelli
Narození 3. května 1469, Florencie
Úmrtí 21. června 1527, Florencie
Úřad sekretář druhé kanceláře Florentské republiky (1498–1512)
Hlavní díla Vladař (napsán 1513, vydán 1532), Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia (vydány 1531), Umění války, Florentské dějiny, Mandragora

Historie

Niccolò Machiavelli se narodil 3. května 1469 ve Florencii. Jeho otec Bernardo byl právník se skromným příjmem, který synovi zajistil humanistické vzdělání. Mladý Niccolò studoval latinu, rétoriku a klasické autory, zejména Livia, jehož dějiny Říma později hluboce ovlivnily jeho politické myšlení. Vyrůstal v době rozkvětu florentské renesance za Lorenza Medicejského.

Politická kariéra Machiavelliho začala roku 1498, kdy byl po pádu Girolama Savonaroly jmenován sekretářem druhé kanceláře Florentské republiky a zároveň tajemníkem rady Deseti, která řídila diplomacii a válečné záležitosti. Během čtrnácti let ve státní službě jednal mimo jiné s francouzským králem Ludvíkem XII., císařem Maxmiliánem I. a italskými knížaty a roku 1503 sledoval v Římě konkláve, které zvolilo papeže Julia II.

Klíčovou zkušeností bylo jeho působení u Cesara Borgii roku 1502. Borgia, nemanželský syn papeže Alexandra VI., budoval vlastní stát ve střední Itálii kombinací vojenské síly, lstivé diplomacie a bezohledného násilí; Machiavelli byl v prosinci 1502 svědkem jeho zúčtování s protivníky v Senigallii.

Ve Florencii Machiavelli prosazoval vytvoření občanské milice namísto najímání žoldnéřů. Argumentoval, že žoldnéřští velitelé (condottieri) jsou nespolehliví a nákladní, zatímco občané bojující za vlastní stát jsou motivovanější. V únoru 1506 už milice cvičila a roku 1509 dobyla pod jeho vedením Pisu, což byl vrchol Machiavelliho politické kariéry.

Pád přišel v srpnu 1512, kdy se Medicejští se španělskými vojsky vrátili do Florencie a republika padla. Machiavelli byl propuštěn ze všech funkcí, neprávem obviněn z účasti na spiknutí, uvězněn a mučen. Po třech týdnech byl propuštěn na základě amnestie, kterou vyhlásil nově zvolený papež Lev X. Stáhl se na venkovský statek v Sant'Andrea in Percussina u San Casciana a v tomto vynuceném ústraní napsal svá nejslavnější díla.

Vladař vznikl kolem roku 1513 jako pokus získat přízeň Medicejských a vrátit se do politiky; Machiavelli spis věnoval Lorenzovi di Piero Medicejskému. Kniha rozebírá, jak získat a udržet politickou moc. Slavná pasáž o tom, zda je lepší být milován, nebo obáván, dospívá k závěru, že panovník, který musí volit, je bezpečnější, když se ho lidé bojí. Tiskem spis vyšel až roku 1532, pět let po autorově smrti.

Rozpravy o prvních deseti knihách Tita Livia, sepsané kolem roku 1517 a vydané roku 1531, představují Machiavelliho republikánské myšlení. Na rozdíl od Vladaře zde obhajuje republiku jako nejlepší formu vlády. Rozebírá římské dějiny a vyvozuje z nich zásady úspěšné republiky – smíšenou ústavu, občanskou ctnost a schopnost přizpůsobit se. Tvrdí, že spory mezi patriciji a plebeji římskou republiku posilovaly, protože vedly k vyváženějším zákonům.

K dalším dílům patří Umění války, kde uplatňuje antické vojenské zásady na soudobé válečnictví, a Florentské dějiny, které mu roku 1520 objednal kardinál Giulio Medicejský, pozdější papež Klement VII. Jeho komedie Mandragora patří k nejznámějším renesančním hrám.

Machiavelli zemřel 21. června 1527 ve Florencii, několik týdnů po vyplenění Říma císařskými vojsky, a byl pohřben v kostele Santa Croce. Roku 1559 zařadila katolická církev Vladaře na Index zakázaných knih.

Machiavelliho myšlení a jeho ohlas

Machiavelliho oddělení politiky od morálky znamenalo převrat v politické teorii. Zatímco středověcí myslitelé jako Tomáš Akvinský podřizovali politiku křesťanské etice, Machiavelli zkoumal politiku jako samostatnou oblast s vlastními pravidly. Jeho přístup vycházel z pozorování skutečného chování vládců, ne z ideálů.

Jeho jméno se stalo základem pojmu machiavelismus, označujícího bezohlednou politiku, která k dosažení cíle použije jakékoli prostředky. Heslo „účel světí prostředky“ se mu však připisuje neprávem; v jeho díle v této podobě nestojí.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet