Girolamo Savonarola

Girolamo Savonarola (1452–1498) byl italský dominikánský kazatel a náboženský reformátor, který po vyhnání Medicejských výrazně ovlivnil politický život Florencie. Odsuzoval mravní úpadek církve i okázalost, prosazoval křesťanskou republiku a po konfliktu s papežem Alexandrem VI. byl popraven.

Historie

Girolamo Savonarola se narodil 21. září 1452 ve Ferraře v rodině lékaře a dvořana. Získal humanistické vzdělání a původně se připravoval na lékařské povolání. Zklamání z veřejných poměrů a silná náboženská citlivost jej roku 1475 přivedly do dominikánského kláštera v Boloni, kde studoval teologii a přijal kněžské svěcení.

Do florentského kláštera San Marco přišel poprvé roku 1482. Raná kázání neměla velký ohlas, postupně si však osvojil naléhavý styl založený na biblických obrazech, výzvě k pokání a proroctvích o blížící se pohromě. Kritizoval duchovenstvo, bohatství, sexuální nevázanost i politickou korupci.

Roku 1490 se do Florencie vrátil na pozvání okruhu Lorenza Nádherného a v květnu 1491 byl zvolen převorem San Marka. Jeho vztah k Medicejským nebyl jednoduchý. Přijímal jejich podporu klášteru, současně odmítal podřídit kazatelnu rodové politice a veřejně varoval před trestem za hříchy města.

Savonarolova proroctví získala mimořádnou váhu při vpádu francouzského krále Karla VIII. do Itálie roku 1494. Piero de’ Medici byl z Florencie vyhnán a starý režim se zhroutil. Savonarola jednal s francouzským králem a vystupoval jako duchovní autorita nové republiky, nikdy však nezastával světský úřad ani nevládl sám.

Podporoval rozšíření Velké rady podle benátského vzoru, občanský mír a odvolací právo v politických procesech. Florencii představoval jako křesťanskou obec, jejímž skutečným králem je Kristus. Jeho stoupenci, zvaní piagnoni, prosazovali reformu mravů, zbožnosti a veřejného života.

Kampaň zasahovala oděv, hazard, karnevalové zvyky, umění i domácí předměty považované za marnivé. Mladí pomocníci sbírali zrcadla, luxusní šaty, hrací potřeby a někdy i knihy či obrazy. Při karnevalu v letech 1497 a 1498 byly tyto věci veřejně páleny na hranicích známých jako ohně marnivostí.

Rozsah ničení uměleckých děl byl v pozdější tradici často zveličován. Známý příběh, že Sandro Botticelli spálil vlastní obrazy, nemá pevný dobový doklad. Akce však skutečně vyjadřovaly tlak na podobu kultury a soukromého života i schopnost kazatelova hnutí mobilizovat obyvatele.

Papež Alexandr VI. se snažil Savonarolovo kázání omezit a požadoval poslušnost. Spor se spojil s florentskou zahraniční politikou, protože město zůstávalo spojencem Francie a odmítalo vstoupit do protifrancouzské ligy. Savonarola tvrdil, že usiluje o reformu církve, nikoli o odmítnutí papežského úřadu.

V květnu 1497 byl exkomunikován. Přesto pokračoval v bohoslužbách a psal evropským panovníkům s návrhem svolat koncil. Jeho postavení oslabovaly hospodářské potíže, politická opozice i neúspěch spojenců. Zkouška ohněm plánovaná na duben 1498 skončila po sporech a dešti bez výsledku a zklamaný dav se obrátil proti klášteru.

Dne 8. dubna byl Savonarola v San Marku zatčen. Při výsleších pod mučením vznikaly a měnily se protokoly, jejichž spolehlivost je omezená. Církevní a světský soud jej spolu s Domenicem da Pescia a Silvestrem Maruffim odsoudil. Dne 23. května 1498 byli na Piazza della Signoria oběšeni a jejich těla spálena.

Savonarolova paměť zůstala sporná. Pro jedny byl fanatikem a nepřítelem renesanční kultury, pro jiné mučedníkem církevní reformy.

Portrétní medaile, posmrtná paměť a určování zobrazení

Savonarola nevydával vlastní mince a nebyl florentským panovníkem. Městské ražby z doby republiky pokračovaly pod odpovědností florentských úřadů. Mince s lilií nebo svatým Janem proto nelze označit za „Savonarolovu“ jen podle let 1494–1498.

Jeho profil se objevuje na renesančních medailích. British Museum eviduje medaile spojované s Niccolò Fiorentinem a Andreou della Robbia, některé datované kolem roku 1497. Portrét v kápi zdůrazňuje nápadný nos a přísný výraz, které se staly základem pozdější ikonografie.

Opis může Savonarolu označovat jako ferrarského dominikána či proroka. Rubové motivy používají meč, Boží ruku, město Florencii nebo náboženský text. Jednotlivé odlitky se liší kovem, průměrem a kvalitou; renesanční medaile se často nevyšly jednorázovým úderem, ale odlévaly a později znovu kopírovaly.

Datum portrétované události není automaticky datem konkrétního kusu. Starší model mohl být odlit v pozdější době a novodobá replika může mít uměle zestárlý povrch. Určení sleduje slévárenské znaky, průměr, hranu, provenienci a srovnání s katalogovanými exempláři.

Pamětní medaile z 19. a 20. století odrážejí katolické, republikánské i protiklerikální výklady. Katalog má uvést skutečného výrobce a dobu a nemá zaměnit portrétní tradici za dobový politický dokument. Zobrazení je pramenem především k tomu, jak si daná epocha Savonarolu vykládala. Platí to dnes i pro moderní plakety.