Constans

Constans byl římský císař z konstantinovské dynastie, který vládl na Západě v letech 337–350. Jako nejmladší syn Konstantina I. Velikého získal Itálii, Afriku a Illyricum, později ovládl celý Západ, ale zahynul při převratu Magnentia.

Historie

Constans (latinsky Flavius Julius Constans) se narodil roku 322 nebo 323 jako nejmladší syn Konstantina I. a Fausty. Už v dětském věku byl zahrnut do dynastického plánu: na konci roku 333 obdržel titul Caesar, který v pozdně římském prostředí označoval „mladšího“ císaře a určeného nástupce. Po smrti Konstantina I. v roce 337 se říše rozdělila mezi tři bratry – Konstantina II., Constancia II. a Constanse. Všichni přijali titul Augustus a Constans převzal Itálii, Afriku a Illyricum, tedy oblasti důležité jak pro zásobování (zejména obilí), tak pro kontrolu strategických cest mezi západním Středomořím a Balkánem.

Společná vláda bratrů však byla křehká. Nejstarší Konstantin II. se snažil prosadit nad mladším bratrem poručnické postavení, které Constans nehodlal přijmout. Spor brzy přerostl v otevřený konflikt: roku 340 vpadl Konstantin II. do Itálie, ale byl poražen a zahynul. Tím Constans převzal i jeho území (zejména Galii, Hispánii a Británii) a stal se faktickým vládcem většiny západní části říše. Pro mladého panovníka to znamenalo rychlé rozšíření odpovědnosti: musel řešit obranu rýnské hranice, stabilitu Galie a zároveň udržet vazby na centrální správu v Itálii.

V jeho době pokračoval tlak na hranicích, zejména v oblastech při Rýně a Dunaji. Prameny zmiňují zásahy proti Frankům a další vojenské akce, které měly upevnit autoritu císaře u armády i u provincií. Neméně důležité byly náboženské spory uvnitř křesťanství, které se po nicejském koncilu nadále vyostřovaly. Constans bývá spojován s podporou nicejského křesťanství a s představou císaře jako ochránce „správné“ víry, což mělo i politický rozměr: náboženská jednota byla chápána jako podmínka stability říše.

Závěr jeho vlády poznamenalo odcizení části elit i vojska. V lednu 350 byl v Galii prohlášen císařem usurpátor Magnentius. Constans byl v té době mimo hlavní mocenské centrum a pokusil se uniknout na jih, ale byl dostižen u Pyrenejí v místě známém jako Castrum Helenae (dnešní Elne). Tam byl v lednu 350 zabit, což otevřelo cestu k občanské válce mezi Magnentiem a Constanciem II., která na několik let zaměstnala celý římský stát. Constansův osud tak dobře ukazuje, jak rychle se v pozdní říši mohla legitimní vláda zlomit, pokud se panovník ocitl bez pevné opory armády.

Ražby a typické mince z doby Constanse

Constansova doba je pro numismatiku atraktivní hlavně díky rozsáhlým emisím bronzových mincí a jasně čitelným programovým typům. Na líci se obvykle objevuje císařova diadémovaná hlava nebo poprsí s legendami typu D N CONSTANS P F AVG, které zdůrazňují panovníkovu legitimitu a zbožnost. Klíčovým bodem je měnová reforma roku 348, společná pro Constanse a Constancia II., kdy se v bronzu objevuje slavná reverzní legenda FEL TEMP REPARATIO („šťastná obnova časů“). Pod touto legendou vznikla řada výjevů: nejznámější je motiv vojáka porážejícího „padlého jezdce“, ale objevují se i jiné scény, které měly působit jako vizuální důkaz vítězství, obnovy pořádku a schopnosti říše bránit své hranice.

Tyto mince se razily ve velkém množství a v mnoha mincovnách, takže u jednotlivých kusů hrají zásadní roli mincovní značky v exergu a drobné dílenské varianty. Právě kombinace „stejné“ legendy a široké škály variant dělá z Constansových ražeb dobrý materiál pro určování podle mincovny, ročního okruhu a typu výjevu. Vedle bronzu existují i zlaté solidy a jejich díly, určené pro státní platby a reprezentaci, ale běžný oběh a každodenní ekonomiku Constansovy vlády dnes nejlépe dokládají právě bronzové série druhé čtvrtiny 4. století.