Konstantin II.

Konstantin II. (316-340) byl římský císař vládnoucí v letech 337-340, nejstarší syn Konstantina Velikého a Fausty, který po otcově smrti spoluvládl říší se svými bratry Konstanciem II. a Konstansem I., ale zahynul v občanské válce při pokusu o rozšíření své moci na úkor mladšího bratra. Konstantin II. je v numismatice významný díky zlatým solidům a bronzovým follisům s portréty mladého císaře a křesťanskými symboly pokračujícími v konstantinovské mincovní tradici.

Historie

Konstantin II. se narodil v únoru 316 v Arelu (Arles) jako nejstarší syn císaře Konstantina Velikého a Fausty. Od raného dětství byl připravován na císařskou moc a roku 317 ve věku pouhého jednoho roku byl povýšen na caesara. Vyrůstal v době, kdy jeho otec transformoval Římskou říši zrovnoprávněním a podporou křesťanství a založením nového hlavního města Konstantinopole.

Výchova a vzdělání probíhaly pod dohledem křesťanských učitelů a vojenských instruktorů. Konstantin II. se učil státnictví, vojenství a teologii, zatímco postupně získával zkušenosti s císařskou správou prostřednictvím řízení menších územních celků pod otcovým dohledem.

Augustem se stal spolu s bratry až 9. září 337, po otcově smrti, a mezi nimi měl postavení seniorního augusta. Konstantin Veliký rozdělil správu říše mezi své tři syny - Konstantin II. dostal západ (Galie, Británie a Španělsko), Konstancius II. východ (Asie, Sýrie a Egypt) a nejmladší Konstans střed (Itálie, Afrika a Illyrikum).

Smrt Konstantina Velikého 22. května 337 zahájila dynastickou krizi, kdy byla zavražděna většina mužských příbuzných konstantinovské dynastie kromě tří synů a dvou synovců. Konstantin II. jako nejstarší bratr si nárokoval pozici senior augusta s autoritou nad mladšími bratry, což vyvolalo napětí především s energickým Konstansem.

Rozdělení říše (337) vytvořilo tři samostatné správní celky, ale Konstantin II. nebyl spokojený se svým podílem. Konstantin požadoval revizi otcovského testamentu a větší podíl na říšském dědictví.

Konflikt s Konstansem gradoval během roku 339, kdy Konstantin II. odmítl uznat bratrovu nezávislost a trval na svých seniorálních právech. Konstans se však ukázal jako schopný vladař s podporou italských legií a senátu. Diplomatická vyjednávání selhala a oba bratři začali shromažďovat armády.

Invaze do Itálie roku 340 reprezentovala Konstantinův pokus o násilné sjednocení západní říše pod svou mocí. Překročil Alpy s gallskou armádou a postupoval směrem k Aquileii, kde ho čekala Konstansova vojska. Konstantin věřil, že jeho seniorita a vojenská zkušenost zajistí rychlé vítězství.

Bitva u Aquileie v roce 340 skončila Konstantinovou smrtí a rozkladem jeho armády. Podle různých zdrojů padl v přímém boji nebo při útěku z bojiště. Jeho smrt ve věku 24 let ukončila první fázi následnických válek mezi konstantinovými syny a umožnila Konstansovi sjednotit západní říši pod svou kontrolou.

Dědictví Konstantina II. je ambivalentní - jako pokračovatel otcovy křesťanské politiky podporoval církev a ortodoxii, ale jeho ambice a neschopnost kompromisu přivedly říši do občanské války. Jeho smrt oslabila konstantinovskou dynastii a přispěla k pozdější nestabilitě 4. století.

Konstantin II. v numismatice

Mince Konstantina II. dokumentují jeho vývoj od caesara po augusta a pokračují v konstantinovské mincovní tradici s křesťanskými symboly a císařskou propagandou. Rané emise z doby caesariátu zobrazují mladého prince s diadémem, zatímco pozdější augustovské mince ukazují zralejší portréty s korunou a imperátorovskými atributy.

Nejčastějšími motivy jsou vojenské a vítězné typy s nápisy jako GLORIA EXERCITVS (sláva armádě), křesťanský monogram chí-ró se objevuje jen jako doplněk nebo VIRTVS AVGGG (ctnost augustů). Design navazuje na konstantinovské vzory, ale postupně se emancipuje směrem k vlastní Konstantinově ikonografii zdůrazňující jeho senioritu mezi bratry.

Regionální emise z gallských mincoven v Trevíru, Arelu a Lugdunu zobrazují západní orientaci Konstantinovy vlády a jeho podporu mezi gallskými legiemi. Tyto mince často obsahují vojenské motivy odrážející Konstantinovo spoléhání na armádu v konfliktu s bratry. Kvalita západních emisí je vysoká díky prosperitě gallských provincií.

Vzácné jsou pamětní mince k jeho vojenským kampaním. Po jeho smrti roku 340 postihla Konstantina II. damnatio memoriae; konsekrační mince s opisem DIVVS CONSTANTINVS připomínají jeho otce. Konstantinovy mince jsou ceněné sběrateli jako dokumenty první generace křesťanských císařů.