Aquileia
Aquileia je starověké město v severovýchodní Itálii u Jaderského moře, založené roku 181 př. n. l. jako římská kolonie. Bohatlo z obchodu mezi Itálií, Alpami a Podunajím, od konce 3. století v něm pracovala císařská mincovna a roku 452 je zničili Hunové vedení Attilou. Dnes je památkou UNESCO.
| Založení | 181 př. n. l. jako kolonie latinského práva |
|---|---|
| Zahájení ražby | 294–296, za tetrarchie |
| Kovy | zlato, stříbro i bronz |
| Mincovní značky | AQ, SMAQ, AQP, AQS (dílny v exergu) |
| Zničení | 452, Hunové vedení Attilou |
| Zrušení patriarchátu | 1751 |
| Světové dědictví UNESCO | od 1998 (archeologický areál a patriarchální bazilika) |
Historie
Aquileia vznikla roku 181 př. n. l. jako kolonie s latinským právem, která měla chránit severovýchodní okraj Itálie a cesty k alpským průsmykům. Ležela na řece Natiso asi 10 km od moře, na okraji lagun. Sbíhaly se tu pozemní cesty z Apeninského poloostrova i trasy do Podunají a na Balkán, takže se město brzy stalo obchodním a vojenským uzlem.
V císařské době Aquileia bohatla z obchodu a řemesel; ve 2. století n. l. se počet jejích obyvatel odhaduje na 100 000. Roku 238 se postavila na stranu senátu proti císaři Maximinu Thrákovi a narychlo opravené hradby odolávaly jeho obléhání několik měsíců, dokud nebyl Maximinus zavražděn.
V pozdní antice zesílila v severní Itálii přítomnost armády a císařské správy. Za tetrarchie zde v letech 294–296 začala razit nová císařská mincovna, jedna z těch, které Diocletianova reforma zřídila po celé říši.
Aquileia se stala také raným křesťanským centrem. V bazilice, kterou dal postavit patriarcha Poppo a která byla vysvěcena roku 1031, se dochovala rozsáhlá mozaiková podlaha ze 4. století. Archeologický areál a patriarchální bazilika jsou od roku 1998 zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO.
Roku 452 město zničili Hunové vedení Attilou. Obyvatelé hledali útočiště v lagunách na pobřeží a tradice s tím spojuje počátky Grada a Benátek. Aquileia už někdejší postavení nezískala a její význam se přesunul do církevní roviny. Biskupové užívali titul patriarchy; aquilejský patriarchát byl zrušen roku 1751.
Ve středověku razili aquilejští patriarchové vlastní stříbrné mince. Jedním z nich byl Jan Soběslav, syn moravského markraběte Jana Jindřicha a synovec Karla IV., který se roku 1387 stal aquilejským patriarchou a razil denáry se šachovanou moravskou orlicí.
Mincovna Aquileia a mince
Pozdně římská mincovna v Aquileii zahájila ražbu v letech 294–296 a razila zlato, stříbro i bronz. Většinu katalogizovaných typů tvoří bronzové oběživo 4. století, ražené pro Diocletiana, Maximiana, Konstantina I. Velikého, jeho syny i pozdější císaře. Zpočátku pracovala ve třech dílnách (oficinách).
Původ mince určuje značka mincovny v exergu, tedy ve spodní části rubu. Aquileia se značí zkratkami AQ, SMAQ nebo AQVIL, k nimž se připojuje písmeno dílny – například AQP pro první a AQS pro druhou oficinu.
