Dukát

Dukát je historická zlatá mince zavedená ve 13. století v Benátkách, která se díky své stabilní hmotnosti a vysoké ryzosti stala jedním z nejdůležitějších platidel středověké a novověké Evropy. Klasický dukát obsahoval 3,5 gramu zlata o ryzosti 986/1000 (23,5 karátů) a nesl charakteristické motivy – obvykle panovníka na aversu a heraldický symbol nebo svatého patrona na reversu. Díky mezinárodnímu uznání a mimořádné stabilitě standardu byl dukát ražen po celé Evropě více než 600 let, čímž se stal jednou z nejdéle používaných mincí v historii. Pro současné sběratele a investory představují historické dukáty i jejich moderní repliky významnou kategorii numismatického materiálu s vysokou kulturní i materiální hodnotou.

Historie

Historie dukátu začíná v roce 1284, kdy benátský dóže Giovanni Dandolo zavedl novou zlatou minci nazvanou "ducatus" (podle latinského "dux" - vévoda). Tato mince navazovala na florentský floren (zaveden 1252) a byla inspirována byzantskými a arabskými zlatými mincemi. Benátský dukát nesl na aversu sv. Marka předávajícího praporec dóžeti a na reversu Krista v mandorle s nápisem "Sit tibi Christe datus quem tu regis iste ducatus" (Tobě, Kriste, budiž zasvěceno toto vévodství, které řídíš), z něhož je odvozen název "ducatus" – dukát. Mimořádný úspěch této mince vedl k jejímu rychlému rozšíření – Uhry začaly razit dukáty v roce 1325, české země za Jana Lucemburského v roce 1325, Rakousko v roce 1363. Zlatý věk dukátu přišel v 15.-17. století, kdy se stal dominantním platidlem mezinárodního obchodu. Zvláštní postavení získal uherský dukát, oceňovaný pro vysokou kvalitu zlata z kremnických dolů. V roce 1559 byl dukátový standard oficiálně kodifikován v augsburské mincovní konvenci. Významným milníkem byl rok 1915, kdy Rakousko-Uhersko vydalo poslední oběžné dukáty. Po rozpadu monarchie pokračovala tradice ražby dukátů jako obchodních a pamětních mincí, zejména v Československu (později České republice), Rakousku, Maďarsku a Nizozemsku. Dnes jsou dukáty raženy jako repliky historických ražeb, investiční a sběratelské předměty bez statusu zákonného platidla.

Z technického a designového hlediska je dukát charakterizován několika konstantními prvky. Základní specifikace zahrnují vysokou ryzost zlata (23,5 karátů, 986/1000) a standardní hmotnost 3,4909 gramu (1/72 kolínské hřivny). Kromě základního dukátu existovaly i násobné nominály – dvojdukát, pětidukát a dokonce i spektakulární stodukát, ražený při zvláštních příležitostech. Z hlediska ikonografie byl dukát typicky konzervativní mincí – benátský typ nesl sv. Marka a Krista, uherský typ zobrazoval stojícího sv. Ladislava a heraldický erb, český dukát sv. Václava a českého lva. Po nástupu absolutismu se na dukátech objevovaly portréty panovníků, často ve formalizovaném provedení. Technologicky byly dukáty až do 19. století raženy ručně kladivem, později na mechanických lisech. Díky vysokému obsahu zlata a malým rozměrům (průměr cca 20-22 mm, tloušťka 0,8 mm) byly dukáty mimořádně odolné proti opotřebení a udržovaly si svou hodnotu. Mezi nejvýznamnější historické typy patří benátský dukát (zecchin), uherský dukát a rakouský (habsburský) dukát. Speciální kategorii tvoří tzv. nizozemský "dukaton" nebo "riders", který navzdory názvu byl stříbrnou mincí o hodnotě 3 guldeny.

Význam pro investory a sběratele

Pro numismatiky představují historické dukáty vrcholnou sběratelskou oblast s mimořádnou historickou a kulturní hodnotou. Zvláště ceněné jsou středověké ražby, dukáty z období 16. století a ražby z méně obvyklých mincoven. Sběratelskou hodnotu zvyšuje dobrý stav zachování, vzácnost ročníku a historický kontext. Investiční potenciál je dán kombinací numismatické prémie a vysokého obsahu ryzího zlata. Současné restriky (nové ražby podle historických vzorů) jako rakouský dukát 1915 nebo svatováclavský dukát 1929 představují dostupnější alternativu k historickým ražbám a jsou oblíbeným dárkovým a drobnějším investičním artiklem. Jejich cena obvykle obsahuje 20-30% prémii nad hodnotu obsaženého zlata.

Příklady

Mezi nejvýznamnější typy dukátů patří:

• Benátský dukát (zecchin) – původní typ s vyobrazením sv. Marka a Krista, ražený 1284-1797
• Uherský kremnický dukát – s motivem sv. Ladislava, jeden z nejuznávanějších v Evropě
• Svatováclavský dukát – český typ ražený od 14. století, obnovený v Československu 1923
• Nizozemský ducaton – stříbrná obchodní mince oblíbená v mezinárodním obchodě 17. století

Zajímavosti

• Dukát byl tak stabilní a důvěryhodnou měnou, že jeho hmotnost a ryzost zůstaly prakticky nezměněny po více než 600 let – od benátského zavedení v roce 1284 až do 20. století, což představuje naprosto výjimečný případ měnové stability.
• Tzv. "turecké dukáty" – osmanské napodobeniny benátských dukátů – byly raženy s neměnným letopočtem 1143 hidžry (1730 n.l.) po více než 100 let, protože tento ročník získal mezi obchodníky mimořádnou důvěru a pozdější ražby by nebyly stejně ochotně přijímány.
• V Nizozemsku je tradice dukátů tak silná, že jako jediná země na světě stále razí dukáty se statusem zákonného platidla, ačkoliv jsou určeny primárně pro sběratelské účely a nikoli pro běžný oběh.
• Největší dukátová mince všech dob byla portugalská "portugaleza" o hodnotě 10 dukátů a hmotnosti přes 35 gramů, ražená z brazilského zlata v 16. století – dnes patří mezi nejvzácnější evropské mince s hodnotou přesahující 1 milion euro za exemplář v dobrém stavu.