Dukát

Dukát je historická zlatá mince, která se etablovala jako dominantní zlatý nominál v zemích střední a západní Evropy od 13. století. Inspirací pro její vznik se stalo benátské zecchino, jehož koncept se rychle rozšířil napříč kontinentem a vytvořil první skutečně mezinárodní zlatou měnu středověku a novověku.

Historie

První dukáty vznikly v Benátkách roku 1284 pod dóžetem Giovannim Dandolem. Původně se nazývaly zecchino podle mincovny (zecca), ale rozšířený latinský nápis obsahující slovo DUCATUS vedl k postupnému prosazení názvu dukát. Charakteristický nápis SIT TIBI CHRISTE DATUS QUEM TU REGIS ISTE DUCATUS (Tobě, Kriste, budiž dáno toto vévodství, kterému vládneš) se objevoval v různých obměnách na evropských dukátech po staletí.

Etymologie názvu vznikla nedorozuměním - poslední slovo latinského textu DUCATUS (vévodství) bylo chybně interpretováno jako označení samotné mince. Tento omyl se však ukázal jako lingvisticky životaschopný a název dukát postupně vytlačil původní zecchino mimo italské prostředí.

Technické parametry benátského vzoru - ryzost 23,5 karátu (979,2/1000) a váha 3,49 gramů - se staly mezinárodním standardem. Tato precizní specifikace zajistila dukátu status nejdůvěryhodnější měny pozdního středověku. Konstantní kvalita umožnila jeho přijetí od Lisabonu po Konstantinopol.

Expanze dukátu do střední Evropy začala ve 14. století. Uherský král Karel Robert zahájil ražbu v Kremnici 1325, následován českým králem Janem Lucemburským. Svatováclavské dukáty Karla IV. z roku 1348 představují první české zlaté mince tohoto typu. Postupně adoptovaly dukátový standard Rakousko, německé státy, Polsko, Nizozemí, skandinávské země i Švýcarsko.

V českých zemích dosáhla ražba dukátů vrcholu za Rudolfa II., kdy pražská mincovna produkovala technicky dokonalé vícenásobné dukáty. Třicetiletá válka přinesla úpadek kvality, ale tradice pokračovala. Habsburské dukáty s motivem dvouhlavého orla a svatováclavské dukáty zůstaly populární až do 20. století.

Významnou roli sehrály dukáty v monetárním systému raného novověku. Původně existoval fixní směnný poměr ke stříbrným nominálům, obvykle 1 dukát = 60-75 krejcarů podle období. S přechodem na stříbrný standard v 18. století se dukát transformoval na obchodní minci s plovoucím kurzem určovaným tržní cenou zlata.

Československo pokračovalo v tradici vydáváním svatováclavských dukátů od roku 1923. Kromě obchodní funkce plnily úlohu tezauračního instrumentu a reprezentativního daru. Komunistický režim ražbu přerušil, obnovena byla roku 1978 jako exportní artikl. Česká republika vydává dukáty dodnes.

Typologie a varianty

Klasický jednodukát (3,49 g) byl doplňován násobky - dvojdukáty, třídukáty až desetidukáty pro reprezentační účely. Existovaly i zlomky - půldukáty a čtvrtdukáty pro běžný oběh. Portugalské a španělské dukáty (cruzado, excelente) měly mírně odlišnou váhu.

Ikonografie reflektovala místní tradice. Italské dukáty zobrazovaly Krista nebo svatého Marka, uherské Pannu Marii, nizozemské rytíře s mečem, rakouské císařského orla. České svatováclavské dukáty nesou postavu sv. Václava se standardou a štítem.

Speciální kategorii tvoří novoražby historických typů. Rakouské dukáty s letopočtem 1915 se razí dodnes jako investiční mince. Podobně Nizozemsko produkuje dukáty s historickými ročníky. Tyto "věčné ražby" jsou osvobozeny od DPH jako investiční zlato.

Zajímavosti

• Výraz "žádný dukát" pro bezcennou věc pochází z dob, kdy dukát představoval značnou hodnotu - měsíční plat řemeslníka
• Největší dukát - 100dukátová medaile Ferdinanda III. z roku 1629 - vážila 349 gramů
• Shakespeare použil dukáty v Kupci benátském - Shylock půjčuje 3000 dukátů
• Sedmihradské dukáty 17. století byly nejčistší evropské zlaté mince - 23,75 karátu
• Falšování dukátů v Kremnici 1670 vedlo k popravě 30 mincířů - největší skandál v dějinách mincovnictví
• České dukáty ražené dnes obsahují 3,49 g zlata 986/1000 - věrná replika historického standardu