Stříbrný standard
Stříbrný standard byl měnový systém, ve kterém základní jednotka měny byla definována pevnou váhou stříbra. Dominoval světové ekonomice od starověku do 19. století, kdy byl postupně nahrazen zlatým standardem. Pro numismatiku je stříbrný standard klíčový jako období masové ražby stříbrných mincí od španělských reálů po čínské taely, které tvořily páteř globálního obchodu po staletí.
| Princip | měnová jednotka definovaná pevnou hmotností stříbra |
|---|---|
| Karolínská soustava | z libry stříbra 240 denárů |
| Velká Británie | přechod na zlatý standard zákonem z roku 1816 |
| Německo | zlatá marka zákonem ze 4. prosince 1871 |
| USA | konec volné ražby stříbra zákonem z roku 1873 |
| Čína | opuštění stříbra roku 1935 |
Historie stříbrného standardu
Stříbrný standard dominoval antickému a středověkému světu díky větší dostupnosti stříbra než zlata. Athénská tetradrachma, římský denárius a byzantský miliaresion byly založeny na stříbře. Islámský dirham a evropský denier pokračovaly v tradici. Karolínská reforma Karla Velikého ustanovila libru stříbra jako základ - 240 denárů z libry. Tento systém přežil v Británii do roku 1971 jako £sd. Středověká Evropa fungovala primárně na stříbrném standardu s občasnou ražbou zlatých mincí.
Objev Ameriky 1492 revolucionizoval stříbrný standard. Potosí v Bolívii a Zacatecas v Mexiku patřily k největším nalezištím stříbra své doby. Španělský real de a ocho neboli peso se stal první globální měnou, cirkulující od Číny po Ameriku. Piece of eight byl rozdělen na 8 reálů, odtud americký bit jako osmina dolaru a "two bits" jako čtvrtdolar. Masivní příliv amerického stříbra způsobil cenovou revoluci v Evropě, inflaci a ekonomickou transformaci.
Čína fungovala na stříbrném standardu od dynastie Ming do 1935, absorbující třetinu světové produkce stříbra výměnou za čaj, hedvábí a porcelán. Tael neboli liang jako váhová jednotka 37 gramů byla základem. Indie používala stříbrnou rupii od Mughalů po britskou nadvládu. Německé státy používaly stříbrný tolar, Francie livre tournois. Stříbrný standard umožnil první globální obchodní systém propojující kontinenty.
Úpadek stříbrného standardu začal v 19. století. Británie de facto přešla na zlatý standard 1717, oficiálně 1816. Německo přešlo na zlato 1871 po francouzských reparacích, prodej stříbra způsobil kolaps ceny. USA ukončily volnou ražbu stříbra Crime of '73. Do roku 1900 všechny hlavní ekonomiky kromě Číny přešly na zlatý standard. Čína opustila stříbro 1935 během Velké deprese. Demonetizace stříbra vedla k pádu jeho ceny – z poměru 1:15 vůči zlatu na mnohem vyšší pozdější poměry.
Ekonomické aspekty stříbrného standardu
Stříbrný standard měl výhody i nevýhody oproti zlatému. Větší nabídka stříbra umožňovala dostatečnou likviditu pro rostoucí ekonomiky. Nižší hodnota činila stříbro vhodným pro každodenní transakce. Volatilita nabídky způsobená objevy ložisek však destabilizovala cenovou hladinu. Příkladem je objev ložiska Comstock Lode v Nevadě roku 1859.
Technické vlastnosti stříbra - nižší hustota než zlato, náchylnost k oxidaci - komplikovaly používání. Stříbrné mince byly objemné pro velké platby, černaly při manipulaci. Transport stříbra byl nákladný, španělské flotily vezoucí stříbro z Ameriky byly terčem pirátů. Arbitráž mezi zlatem a stříbrem při bimetalismu destabilizovala měnové systémy. Industrializace zvýšila průmyslové využití stříbra, konkurující měnové poptávce.
