Dvoukrejcar

Dvoukrejcar (2 krejcar) byla stříbrná mince vážící 1,5 gramů, která vznikla za panování Ferdinanda I. v souvislosti s přechodem habsburské monarchie na zlatníkovou měnu dne 1. června 1561. Tento drobný nominál představoval základní jednotku nového měnového systému a později byl obnoven v 19. století jako měděná mince.

Historie

Zavedení dvoukrejcaru souviselo s rozsáhlou měnovou reformou Ferdinanda I. (1526-1564), která měla sjednotit chaotický monetární systém habsburských zemí. Datum 1. června 1561 představuje klíčový mezník, kdy oficiálně vstoupila v platnost zlatníková měna nahrazující dosavadní různorodé systémy. Dvoukrejcar jako nejmenší stříbrný nominál měl zajistit dostatek drobného oběživa pro každodenní transakce.

První ražby vznikaly v několika mincovnách současně. Pražská mincovna zahájila produkci v roce 1561 pod vedením mincmistra Jana Hardera, který řídil výrobu až do roku 1564. Jáchymovská mincovna razila dvoukrejcary v letech 1562-1564 pod správou Jana Geitzkoflera. Ve Vratislavi probíhala ražba v období 1561-1563 s mincmistrem Wolfgangem Freybergerem.

Nástupce Ferdinanda I., císař Maxmilián II. (1564-1576), pokračoval v emisi dvoukrejcarů s rozšířením produkce. Praha vyráběla mince v roce 1563, pak v letech 1565-1566 a 1570-1572, stále pod vedením Jana Hardera. Jáchymov prodloužil ražbu na období 1565-1573 s Janem Geitzkoflerem. Nově se připojily České Budějovice, kde v letech 1569-1573 razil Tomáš Gebhart, a Vratislav s jediným ročníkem 1573 pod vedením S. Leveho.

Existence dvoukrejcaru skončila s další měnovou reformou. Návratem k tolarové měně dne 28. ledna 1573 byl zlatníkový systém opuštěn a s ním zanikla i potřeba dvoukrejcarů. Tolarová soustava s jinými nominály lépe vyhovovala ekonomickým potřebám doby. Dvoukrejcar tak po pouhých 12 letech zmizel z oběhu.

Nečekaná renesance přišla o téměř tři století později. Císař František Josef I. (1848-1916) nařízením ze dne 7. dubna 1851 obnovil ražbu dvoukrejcarů, tentokrát však jako měděných mincí o hmotnosti 10,94 gramů. Tato změna materiálu odrážela ekonomické reality 19. století - stříbro bylo příliš cenné pro nejnižší nominály.

Obnovená ražba měla velmi krátké trvání. V pražské mincovně vznikl pouze jediný ročník 1851 pod vedením mincmistra A. France. Měděné dvoukrejcary se ukázaly jako nepraktické - jejich nízká hodnota neodpovídala velkému objemu a hmotnosti mince. Nominál byl proto rychle opuštěn ve prospěch efektivnějších denominací.

Technické parametry a ekonomický význam

Původní stříbrné dvoukrejcary z let 1561-1573 vážily 1,5 gramů při obsahu stříbra odpovídajícím tehdejším standardům. Malý průměr kolem 16-18 mm z nich činil nejmenší stříbrnou minci v oběhu. Design nesl typické prvky - portrét panovníka nebo erb na aversu, říšské jablko nebo hodnotové označení na reversu.

Měděná varianta z roku 1851 s hmotností 10,94 gramů představovala dramatickou změnu. Sedminásobné zvýšení hmotnosti při přechodu ze stříbra na měď ilustruje rozdíl v hodnotě kovů. Průměr vzrostl na přibližně 30 mm, což činilo minci nepohodlnou pro běžné použití.

V ekonomickém systému 16. století představoval dvoukrejcar základní jednotku - třicetinu zlatníku nebo šedesátinu tolaru. Jeho kupní síla odpovídala ceně chleba nebo půllitru piva. Pro běžné obyvatelstvo to byla nejpoužívanější mince denního oběhu.

Zajímavosti

• Dvoukrejcar byl první desetinnou mincí v habsburském systému - veškeré předchozí nominály používaly duodecimální dělení
• Vratislavské dvoukrejcary z roku 1573 jsou extrémně vzácné - razily se pouze několik týdnů před zrušením nominálu
• Jan Harder razil dvoukrejcary 11 let - nejdelší kontinuální produkce jednoho mincmistra
• Měděné dvoukrejcary z 1851 se lidově nazývaly "babky" kvůli nepraktické velikosti
• Některé exempláře nesou kontramarky - dodatečné ražby potvrzující platnost v jiných zemích
• Paradoxně dnes má větší hodnotu stříbrný dvoukrejcar z 1561 než zlatník ze stejného roku kvůli vzácnosti