Kontramarka

KontramarkaKontramarka je malá značka dodatečně vyražená do hotové mince, která prodlužovala její platnost, měnila nominální hodnotu nebo potvrzovala kvalitu. Tyto vbité značky, německy Gegenstempel, se objevují od antiky po novověk; z českých mincí je nesou nejčastěji pražské groše Václava IV.

Význam dodatečná značka vyražená do hotové mince
Jiné názvy vbitá značka, německy Gegenstempel
Výskyt od antiky po novověk
Nejčastěji kontramarkovaná česká mince pražský groš Václava IV. (1378–1419)
Kde se kontramarkovaly pražské groše hlavně města bavorská, švábská a vestfálská
Moravské kontramarky Brno (orlice), Jihlava (ježek)
Soupisy kontramarek Viktor Katz, Karel Castelin, Hans Krusy (1974)

Historie

Kontramarkování mincí sahá až do antického období. Značka umožňovala ponechat v oběhu již vyraženou minci, prodloužit její platnost nebo jí přiřknout novou hodnotu bez nákladné přeražby. Ve středověku některá města a panovníci kupovali cizí kvalitní mince, například pražské a později míšeňské groše, a místo vlastní ražby je opatřovali svou značkou.

Z českých mincí byly nejvíce kontramarkovány pražské groše Václava IV. (1378–1419), vzácněji groše Karla IV. a jen výjimečně groše dalších panovníků. Za úpadku zrna a stříže pražských grošů na konci Václavovy vlády je jednotlivá města zkoušela a groše vyhovující jakosti označovala, aby je odlišila od novějších lehčích ražeb.

Hlavní oblast kontramarkování českých mincí představovalo německé území, především města v Bavorsku, Švábsku a Vestfálsku, kontramarky však pocházejí i z dnešního Rakouska a Švýcarska. Relativně velké a hodnotné pražské groše byly v německých zemích obchodně oblíbené a kontramarkou se v daném městě staly bernou mincí, tedy úředně uznaným platidlem.

Řada měst používala po dohodě jednu společnou značku. Roku 1423 uzavřel svaz švábských měst mincovní smlouvu s hrabstvím Württemberským a městy na břehu Bodamského jezera. Od roku 1428 zde používali společnou kontramarku ve tvaru orlice nebo hvězdy.

Na Moravě groše kontramarkovala dvě města: Brno (orlice s prsním štítkem s břevny) a Jihlava (ježek, slovní hříčka s německým jménem města Iglau a slovem Igel). Na rozdíl od německých měst měla jejich kontramarka spíše politicko-náboženský důvod – obě města se jí distancovala od husitské revoluce a kališnictví.

Kontramarkování neskončilo středověkem. V Rusku se od roku 1655 kontramarkovaly cizí tolary, které tam obíhaly pod názvem jefimok; tolar s ruskou kontramarkou se nazýval jefimok s příznakom.

Podoba a určování kontramarek

Většinou se na minci objevuje jedna kontramarka, nejsou však výjimkou 2–4 značky na jednom groši. Pražský groš Václava IV. v berlínském Mincovním kabinetu nese například kontramarky Ambergu, Pasova, Radolfzellu a Řezna, které ho zároveň zdeformovaly. Na pražských groších je známo na 240 různých typů kontramarek a lokalizace řady z nich je dodnes nejasná.

Kontramarky mají nejčastěji tvar drobných městských erbů, gotických písmen nebo jiných značek. Mezi nejčastější patří piniová šiška (Augšpurk), zkřížené klíče (Řezno), erb s roštem (Ulm) a gotické písmeno N (Norimberk); Pasov značil groše písmenem P.

Určování komplikuje množství padělaných kontramarek. Razidlo kontramarky je snadné a levné vyrobit, a protože jsou kontramarkované groše sběratelsky žádané, padělků v posledních letech přibývá; falešné značky na pravých groších často pocházejí z Polska nebo Ukrajiny. Některá falza napodobují skutečné kontramarky, jiná jsou zcela smyšlená.

Výčet kontramarek na pražských groších publikoval Viktor Katz v práci „Kontramarky na pražských groších“ (1927) a později Karel Castelin. Pozdně středověké kontramarky celé oblasti soustavně katalogizoval Hans Krusy v díle Gegenstempel auf Münzen des Spätmittelalters (1974).

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet