Berná mince
Berná mince byla mince, kterou panovník úředně prohlásil za platnou na svém území a kterou obyvatelé museli přijímat – prameny o takových mincích píší, že je „král český kázal je bráti ve své zemi“. Panovník tím chránil zemi před cizí nehodnotnou mincí. Opakem byla zakázaná mince neberná.
| Význam | mince úředně určená panovníkem jako platná na jeho území |
|---|---|
| Účel | ochrana země před cizí nehodnotnou mincí |
| Opak | neberná mince, jejíž oběh panovník zakázal |
| Příklad z Čech | Jiří z Poděbrad: v lednu 1458 vyhlásil rakouské šinderlinky za neberné, roku 1459 nařídil rakouské a bavorské ražby přijímat |
| Berné groše v cizině | pražské groše s kontramarkou německých měst |
Historie
Ve středověku obíhaly na jednom území vedle sebe domácí i cizí mince různé hmotnosti a ryzosti. Určit, které mince jsou v zemi platné, příslušelo panovníkovi. Vydal proto seznam berných mincí a ostatní ražby zakázal jako neberné; ve středověku se zakázané mince často přibíjely na pranýř pro informaci veřejnosti.
Příkladem z Čech je vláda Jiřího z Poděbrad (1458–1471). Do země tehdy pronikaly šinderlinky – nehodnotné rakouské feniky z let 1457–1460, které ve své režii razili komorníci císaře Fridricha III. Habsburského. Při hmotnosti 0,38 g obsahovaly jen asi 0,01 g stříbra, byly tedy prakticky měděné. Jiří je v lednu 1458 vyhlásil za neberné. Z vojenského tažení do Rakouska v létě 1458 jich však přivezl jako válečnou kořist velké množství v hodnotě 16 000 zlatých a roku 1459 nařídil stejné rakouské a bavorské ražby přijímat. Bernou se tak mohla stát i mince špatné jakosti, kterou obyvatelé odmítali a jejíž oběh musel panovník úředně nařídit.
Cizím drobným nehodnotným mincím, které u nás obíhaly ve druhé polovině 15. století, se lidově říkalo habránky. Později se neberné mince zakazovaly tištěnými vyhláškami s jejich vyobrazením, takzvanými cirkuláři, které zároveň stanovily kurz, za jaký se zakázané ražby vyměňovaly. Cirkuláře vycházely průběžně od 16. do 19. století; nejvíc zaplavila české země cizí méně hodnotná mince v letech 1778–1779 za války o bavorské dědictví.
Kontramarky na pražských groších
V 15. století obíhaly v německých zemích jen drobné mince, a proto byly velké a hodnotné pražské groše v obchodě oblíbené. Když ke konci vlády Václava IV. upadlo jejich zrno i stříž, jednotlivá německá města groše zkoušela a vyhovující kusy označila kontramarkou. Tím se groš stal v daném regionu bernou mincí, aniž by se musela razit nová.
Kontramarky se dávaly hlavně v bavorských, švábských a vestfálských městech a známo je jich na 240 typů, nejčastěji ve tvaru drobných městských erbů nebo gotických písmen. Patří k nim piniová šiška Augšpurku, zkřížené klíče Řezna, erb s roštem Ulmu a gotické N Norimberku. Na Moravě se kontramarka s orlicí připisuje Brnu a s ježkem Jihlavě. Kontramarkované groše jiného panovníka než Václava IV. jsou velmi vzácné, a proto vždy podezřelé z padělání.
