Eisleben

Eisleben je historické německé město v Sasku-Anhaltsku, proslulé jako rodiště a místo smrti Martina Luthera, které provozovalo významnou mincovnu specializující se na ražbu mansfeldských mincí. Místní mincovna těžila z bohatých měděných a stříbrných dolů v okolí a produkovala groše, tolary a charakteristické měděné schiefergroschen (břidlicové groše).

Historie

Mincovní činnost v Eislebenu úzce souvisela s rozvojem mansfeldského hornictví. První mincovní privilegium získalo město v roce 1215 od hrabat z Mansfeldu, kteří kontrolovali místní doly na měď a stříbro. Raná mincovna razila jednoduché brakteáty s obrazem těžní věže a hornických kladiv. Od roku 1290 se přešlo na oboustrannou ražbu feniků s mansfeldským erbem – dvěma zkříženými hornickými kladivy.

Ve 14. století získal Eisleben právo razit meissenské groše podle saského vzoru. Místní mincovna se specializovala na zpracování mědi z mansfeldských dolů – jako jedna z prvních v Evropě začala razit měděné mince pro drobný obchod. V roce 1386 zavedla unikátní směsné mince z slitiny mědi a stříbra zvané Rotgülden (červené guldeny), které byly oblíbené v regionálním obchodě.

Zlatý věk eislebenské mincovny nastal v 16. století během reformace. Martin Luther, narozený v Eislebenu v roce 1483, podporoval rozvoj místního mincovnictví. V roce 1524 byla mincovna modernizována a vybavena vodními hamry pro ražbu větších nominálů. Vznikaly zde proslulé lutherské groše s portrétem reformátora a biblickými citáty, které šířily reformační myšlenky. Po Lutherově smrti v Eislebenu v roce 1546 byly vyraženy pamětní tolary, které patří k nejcennějším německým mincím.

Během třicetileté války (1618-1648) střídavě ovládala město císařská a švédská vojska. Mincovna razila válečné mince pro obě strany konfliktu. Specialitou byly kiperové schiefergroschen – mince z nekvalitní mědi s minimálním obsahem stříbra, ražené na tenké břidlicové destičky. V roce 1626 byla mincovna vypálena švédskými vojsky, ale rychle obnovena. Vznikaly zde i nouzové kožené peníze během obléhání v roce 1636.

V období baroka razila eislebenská mincovna reprezentativní horní tolary (Ausbeutetaler) z výtěžku místních dolů. Každoročně se razila speciální série s vyobrazením důlních děl a hornické symboliky. V roce 1671 byla mincovna vybavena šroubovými lisy z Norimberku. Za saského kurfiřta Augusta Silného vznikaly v Eislebenu medaile z místní mědi pozlacené amalgamovou metodou.

V 18. století postupně klesala produkce místních dolů a s ní i význam mincovny. Po sedmileté válce byla v roce 1764 ražba omezena jen na měděné feniky a haléře. Definitivní konec přišel v roce 1811, kdy byla mincovna uzavřena v rámci napoleonských reforem. Poslední ražbou byla pamětní medaile k 300. výročí Lutherova narození. Budova mincovny byla v roce 1876 přestavěna na Lutherovo muzeum, kde je dnes expozice věnovaná reformaci i místnímu mincovnictví.

Specifické ražby a technologie

Eislebenské mince se vyznačovaly hornickou tematikou – na reversech se objevovaly důlní věže, hornická kladiva, kahany a postavy havířů. Mincovní značkou bylo písmeno E nebo zkratka EISL, často doplněná o zkřížená hornická kladiva. Charakteristickým rysem byla červenohnědá patina způsobená vysokým obsahem mědi i u stříbrných nominálů.

Technologicky byla eislebenská mincovna průkopníkem v oblasti zpracování mědi. Již v 15. století zde používali amalgamační metodu pro oddělování stříbra od mědi. Od roku 1524 využívala mincovna válcovací stolice poháněné vodou z potoka Böse Sieben. Unikátní byla technika vrstvené ražby – měděné střížky potažené tenkou vrstvou stříbra, což snižovalo náklady při zachování vzhledu stříbrné mince.

Mezi nejvzácnější eislebenské ražby patří lutherské groše z roku 1524 s portrétem reformátora, pamětní tolary k Lutherově smrti z roku 1546, horní tolary s panoramatem mansfeldských dolů, barokní šestinásobné dukáty z místního zlata z roku 1698 a poslední reformační tolar z roku 1717 k 200. výročí reformace. Unikátem jsou břidlicové groše – mince ražené přímo na tenké břidlicové plátky.

Zajímavosti

• Martin Luther osobně navrhl motiv pro pamětní groš v roce 1525 – růži s křížem uprostřed, která se stala symbolem luteránství
• V eislebenské mincovně byl v roce 1578 proveden první pokus o galvanické poměďování železných mincí
• Místní schiefergroschen z roku 1622 byly tak nekvalitní, že je lidé používali jako střešní krytinu
• V roce 1685 vyrazila mincovna největší měděnou medaili své doby – vážila 12 kilogramů a zobrazovala mansfeldské doly
• Poslední mincmistr Johann Kittel ukryl v roce 1811 do základů mincovny železnou truhlu s kompletní kolekcí eislebenských ražeb – byla nalezena až v roce 1923