Erb

Erb představuje trvalý heraldický symbol umístěný ve štítu, vytvořený podle přesně definovaných heraldických zásad. Tento identifikační znak určuje konkrétní osobu, rod nebo instituci na základě nabytého či propůjčeného oprávnění a hraje klíčovou roli v numismatice jako významný prvek mincovního a medailového obrazu.

Historie

Vznik erbů souvisí s rozvojem rytířské kultury 12. století, kdy potřeba identifikace obrněných bojovníků vedla k vytvoření systému jedinečných vizuálních znaků. První erby vznikaly spontánně výběrem osobních symbolů, postupně se však vyvinula složitá pravidla jejich tvorby a užívání. Základním principem bylo vzájemné odlišení - každý erb musel být unikátní.

Původ heraldických figur zobrazovaných v erbech zůstává často nejasný. Zvířata, rostliny, geometrické tvary i fantastické bytosti mohly symbolizovat osobní vlastnosti, památné činy, geografický původ nebo být pouhými náhodnými volbami. Důležité je, že vizuální shoda erbů automaticky neprokazuje pokrevní spříznění nositelů.

Udělování erbů se stalo panovnickým privilegiem. Monarchové vydávali speciální dokumenty - erbovní listy, privilegia, majestáty, diplomy či dekrety - kterými propůjčovali právo užívat konkrétní erb. Přestože nejvyšší heraldická autorita náležela výhradně králům prostřednictvím jejich dvorských kanceláří, panovník mohl toto oprávnění delegovat na další osoby, například palatiny.

Při vymření šlechtického rodu přecházel erb jako odúmrť zpět na panovníka, který jej mohl udělit jinému rodu společně s majetkem a tituly. Stát tak často odměňoval věrné služebníky, přičemž převzetí historického erbu znamenalo symbolické pokračování vyhaslé linie.

Specifická pravidla platila pro ženské dědictví. Vdovy automaticky přejímaly společenský status zemřelého manžela včetně práva užívat jeho erb. Výjimečné postavení měly pouze příslušnice panovnických dynastií, kde se zachovávaly rodové erby. Alianční erby vznikaly spojením znaků obou manželů - buď umístěním vedle sebe nebo sloučením v jediném štítu.

V období raného novověku se heraldika demokratizovala. Měšťané, univerzity, cechy i města získávaly vlastní erby. Napoleonská éra přinesla nový systém státní heraldiky, rakouská monarchie vytvořila komplexní erbovní právo. Moderní republiky erb transformovaly na státní symbol, ačkoliv šlechtická heraldika formálně zanikla.

Erby v numismatice

Na mincích a medailích se erby standardně umisťují na rubovou stranu, zatímco líc nese portrét panovníka. Výjimkou jsou ražby obsahující pouze heraldické motivy - zde se štít s erbem považuje za lícní stranu. Toto pravidlo je zásadní pro správnou katalogizaci numismatických předmětů.

Středověké mince často zobrazovaly zjednodušené verze erbů kvůli technickým omezením ražby. Gotické groše nesly český lev, uherské dukáty anjouovské lilie. Renesance přinesla detailní heraldické kompozice na tolarech - habsburský erb mohl obsahovat desítky polí reprezentujících jednotlivé země.

Specifickou kategorii tvoří šlechtické početní peníze ražené významnými rody pro vlastní potřebu. Lichtenštejnové, Schwarzenbergové, Ditrichštejnové a další aristokratické rodiny nechávali razit žetony se svými erby pro účetní operace. Tyto předměty dnes představují cenné doklady soukromé heraldiky.

Moderní pamětní mince využívají historické erby jako symbol kontinuity. České mincovny pravidelně vydávají série s erby českých měst, historických zemí nebo významných rodů. EU zavedla národní strany euromincí s heraldickými motivy jednotlivých států.

Zajímavosti

• Nejsložitější erb měl španělský král Karel I. - obsahoval přes 50 heraldických polí reprezentujících jeho državy
• České strakonické groše nesou záhadný erb - dodnes se spekuluje, zda jde o omyl rytce nebo neznámý rod
• Napoleon udělil erby 3500 osobám během 10 let - více než francouzští králové za 300 let
• Vatikán mění erb s každým papežem - sede vacante mince nesou pouze klíče a tiáru
• Nejstarší kontinuálně používaný erb má japonská císařská rodina - chryzantéma od 13. století
• České euromince měly nést Svatováclavskou korunu, nakonec zvítězil český lev jako tradičnější symbol