Filip I. Arab

Filip I. Arab byl římský císař v letech 244–249, pocházející z římské provincie Arabia Petraea. Jeho vláda spadá do neklidného 3. století a je spojena zejména s oslavami tisícího výročí Říma v roce 248. V numismatice je znám bohatou emisní činností a pamětními ražbami.

Historie

Filip I. (Marcus Iulius Philippus), přezdívaný „Arab“ podle původu ze syrsko-arabského prostředí, se prosadil v armádě a státní správě v období, kdy Římská říše čelila častým převratům. Na císařský trůn se dostal roku 244 po smrti císaře Gordiana III. během tažení na východě. Následně uzavřel mír se sásánovskou Persií, aby mohl konsolidovat situaci uvnitř říše a stabilizovat vládu v době, kdy byly hranice i vnitřní pořádek pod tlakem.

V domácí politice se Filip snažil posílit legitimitu a dynastickou kontinuitu. Svého syna, Filipa II., povýšil do spoluvládnoucího postavení a prezentoval rodinu jako záruku stability. Přesto se jeho vláda odehrávala na pozadí rostoucích problémů: v provinciích se objevovaly vzpoury a uzurpace, zhoršovala se bezpečnost na hranicích a stát musel řešit financování armády i zásobování. Právě 40. léta 3. století patří k etapám, kdy se římský systém opíral stále více o rychlé vojenské reakce a stále méně o dlouhodobě stabilní politické prostředí.

Nejvýraznější událostí Filipovy vlády byly oslavy tisícího výročí založení Říma v roce 248. Šlo o mimořádnou propagandistickou i rituální akci, která měla posílit obraz věčného města a současně legitimizovat císaře jako ochránce římského řádu. Oslavy zahrnovaly hry a slavnosti, při nichž se římská moc a tradice představovaly jako nepřerušená linie od mytických počátků až po současnost. Právě díky této události je Filip I. v paměti dějin často přítomen výrazněji, než by odpovídalo délce jeho vlády.

Roku 249 se proti Filipovi postavil Decius, který byl původně vyslán řešit situaci v Podunají, ale nakonec byl provolán císařem. Konflikt vyústil v bitvu u Verony, kde Filip I. padl. Krátce poté zemřel i jeho syn Filip II., čímž dynastie skončila. Filipova vláda tak zapadá do typického obrazu 3. století: rychlé střídání císařů, vojenské převraty a snaha udržet legitimitu pomocí propagandy, dynastie a veřejných slavností.

Mince Filipa I. Araba a numismatický význam

Filip I. patří k císařům, po nichž se dochovalo velké množství mincí, což souvisí s potřebou financovat stát a s intenzivní propagandou. Razily se stříbrné antoniniány (často se stříbřitým povrchem), bronzové nominály i zlaté mince. Pro jeho dobu je typické, že „stříbrné“ mince mívají nižší obsah drahého kovu než v dřívějších staletích, protože měnový systém 3. století procházel znehodnocováním a stát hledal prostředky, jak udržet oběživo v pohybu.

Numismaticky nejzajímavější jsou pamětní emise k roku 248. Na rubových stranách se objevují nápisy a motivy oslavující výročí Říma a jeho tradici, často s personifikacemi a symboly, které měly zdůraznit věčnost města a prosperitu říše. Vedle toho se na mincích Filipa I. objevují běžná propagandistická témata: PAX (mír), VICTORIA (vítězství), FELICITAS (blahobyt) nebo AEQVITAS (spravedlivé váhy a řád). Tyto motivy odrážejí snahu přesvědčit veřejnost, že i v neklidné době existuje stabilita a legitimní vláda.

Při určování mincí Filipa I. je důležité sledovat titulaturu, portrét a mincovní značky, protože emise vznikaly v různých mincovnách říše a existuje mnoho variant rubových typů. U antoniniánů je navíc běžné, že rozdíly ve stylu a kvalitě ražby mohou být značné. Filip I. Arab tak představuje císaře, jehož mince jsou bohatým zdrojem pro studium propagandy pozdního principátu a současně ukazují proměny římského peněžního systému v období před nástupem přísnějších reforem pozdní antiky.