Felicitas
Felicitas je římská bohyně a zosobnění štěstí, blahobytu a úspěchu. Na rozdíl od proměnlivé Fortuny měla vždy jen příznivý význam. Na římských mincích se objevuje od roku 45 př. n. l., v císařské době jako stojící žena s kaduceem a rohem hojnosti a s opisy jako FELICITAS PVBLICA.
| Význam | zosobnění štěstí, blahobytu a úspěchu |
|---|---|
| Atributy | kaduceus a roh hojnosti (cornucopia) |
| První chrám v Římě | ve Velabru, zasvětil Lucius Licinius Lucullus v letech 151–150 př. n. l. |
| Svátky | 1. července a 9. října, oběti na Kapitolu |
| Nejstarší mince | kvinár Lollia Palikana z roku 45 př. n. l. s hlavou Felicity v diadému (RRC 473/3) |
| Nejstarší kaduceus na minci | dupondius Galby (68–69) s opisem FELICITAS PVBLICA |
| Opisy v císařské době | FELICITAS PVBLICA, FELICITAS AVGVSTI, FELICITAS TEMPORVM, FELICITAS SAECVLI |
Historie
Latinské slovo felicitas znamená štěstí, zdar a úspěch. Kult Felicity je doložen od poloviny 2. století př. n. l.: Lucius Licinius Lucullus, děd známého vojevůdce téhož jména, jí v letech 151–150 př. n. l. zasvětil chrám postavený z kořisti z tažení v Hispánii. Stál ve Velabru na trase triumfálních průvodů a byl plný ukořistěných řeckých uměleckých děl, mezi nimi Praxitelových Thespiad; Cicero ho doporučoval k prohlídce umění. Za vlády císaře Claudia chrám zničil požár.
Diktátor Sulla přijal přízvisko Felix („šťastný“) a Felicitu uctil hrami v cirku na závěr svých vítězných her 1. listopadu. Caesar plánoval novou svatyni Felicity, kterou dokončil Lepidus na místě Curie Hostilie. Pravidelné oběti jí patřily na Kapitolu 1. července a 9. října, v říjnu jako Fausta Felicitas. Kalendář z Kúm zaznamenává 16. dubna slavnost ke cti Felicity říše na den, kdy byl Augustus poprvé provolán imperátorem.
V císařské době se Felicitas spojila s osobou panovníka a jeho vládou. Opisy jako FELICITAS AVGVSTI (za Hadriána a Antonina Pia) nebo FELICITAS TEMPORVM (za Macrina) ohlašovaly šťastnou dobu vlády; za Septimia Severa se v letech 200–202 výrazně prosadily FELICITAS TEMPORVM a FELICITAS SAECVLI.
Felicitas na římských mincích
Jediný známý republikánský typ ukazuje hlavu Felicity s diadémem a opisem FELICITATIS na kvináru mincmistra Lollia Palikana z roku 45 př. n. l.; na rubu je Viktorie ve dvouspřeží. V císařské době převládla stojící postava v dlouhém šatu s kaduceem v pravici a rohem hojnosti v levici. Nejstarší známý doklad kaduceu je dupondius Galby z let 68–69 s opisem FELICITAS PVBLICA.
Felicitas se objevuje i na mincích císařoven: na asu a dupondiu Faustiny mladší z doby vlády Antonina Pia stojí s kaduceem a s levou rukou opřenou v bok.
