Fortuna

Fortuna byla římská bohyně štěstí a náhody, jejíž zobrazení patřilo mezi nejčastější motivy římského mincovnictví. Jako personifikace vrtkavého osudu a nepředvídatelnosti života představovala univerzální sílu ovlivňující lidské osudy od nejchudších po císaře, což z ní činilo jeden z nejoblíbenějších symbolů používaných na mincích všech nominálů a období.

Historie

Fortuna měla v římské tradici velmi staré kořeny, její kult byl podle legendy zaveden již králem Serviusem Tulliem v 6. století před naším letopočtem. Tento král, který se narodil jako otrok a dosáhl trůnu, považoval Fortunu za svou božskou ochránkyni. Její jméno pochází od latinského ferre (nést), což naznačuje její roli nositelky osudu. Postupně splynula s řeckou Tyché, ale zachovala si specificky římské rysy.

Na římských mincích se Fortuna poprvé objevila na republikánských denárech z 2. století před naším letopočtem. Raná zobrazení ji ukazují s kormidlem a rohem hojnosti, základními atributy, které si zachovala po celou antiku. Rod Caeciliů razil denáry s Fortunou Populi Romani (Štěstěnou římského lidu), což se stalo populárním typem republikánského mincovnictví.

V období občanských válek pozdní republiky se Fortuna stala symbolem politického úspěchu. Sulla se prohlašoval za chráněnce Fortuny Felix a razil denáry s jejím obrazem. Caesar používal Fortunu Redux (Navracející) na mincích oslavujících jeho návraty z tažení. Antonius razil denáry s Fortunou jako garancí svého budoucího vítězství, což se ironicky ukázalo jako mylné po jeho porážce u Actia.

Za císařství dosáhla Fortuna nebývalé popularity. Augustus zavedl kult Fortuny Redux při svém návratu z východu a razil zlaté aureí s tímto aspektem bohyně. Každý císař měl svou osobní Fortunu - Fortuna Augusta chránila vládce, Fortuna Caesaris následníka trůnu. Traianus používal Fortunu jako symbol svých vojenských úspěchů, Hadrianus jako ochránkyni svých cest po říši.

V období vojenských císařů 3. století byla Fortuna všudypřítomná na antoniniánech. Fortuna Redux se stala standardním typem oslavujícím návrat císaře z tažení, Fortuna Comes (Průvodkyně) doprovázela vládce do bitev. Během rychlého střídání císařů symbolizovala vrtkavost osudu a naději na lepší časy. Philippus Arabs razil speciální emise s Fortunami jednotlivých provincií.

Poslední masivní ražby s Fortunou pocházejí z období tetrarchie. Diocletianus používal Fortunu Conservatrix (Ochránkyně) jako symbol stability po chaotickém 3. století. Constantinus ještě razil mince s Fortunou, ale postupně ji nahrazovala Victoria a křesťanské symboly. Po roce 350 Fortuna prakticky mizí z oficiálního mincovnictví, i když její kolo štěstěny přežilo jako univerzální symbol.

Symbolika štěstěny a osudu

Fortuna je na mincích zobrazována jako mladá nebo zralá žena v dlouhém chitónu a himationu. Na hlavě často nosí kalathos (vysoký koš) symbolizující hojnost nebo věžovitou korunu představující ochranu města. Její výraz je klidný a neutrální, nenaznačující, zda přinese štěstí nebo neštěstí. Vlasy má upravené v účesu typickém pro dané období.

Nejcharakterističtějším atributem Fortuny je kormidelní veslo, kterým řídí lidské osudy jako loď na rozbouřeném moři. V druhé ruce drží roh hojnosti přetékající plodinami, mincemi nebo jinými dary. Tyto dva atributy představují její dvojí povahu - moc měnit směr života a schopnost obdarovávat bohatstvím.

Kolo Fortuny, symbol proměnlivosti štěstí, je dalším typickým prvkem. Fortuna na něm stojí, opírá se o něj nebo ho roztáčí rukou. Někdy je zobrazena se zavázanýma očima, což symbolizuje náhodnost rozdělování štěstí. Na některých mincích drží míč nebo globus pod nohou, představující nestabilitu a nejistotu světských záležitostí.

Specifické typy zahrnují Fortunu Primigenia (Prvorozenou) z Praeneste s dítětem v náručí, Fortunu Virilis (Mužnou) ochraňující manželství, Fortunu Muliebris (Ženskou) chránící vdané ženy. Fortuna Redux drží palmovou ratolest a kormidlo, Fortuna Comes vede císaře za ruku. Na provinčních ražbách splývá s místními bohyněmi osudu - v Sýrii s Gad, v Egyptě s Renenutet.

Zajímavosti

• V Antiu stály dvě sochy Fortuny, které císaři navštěvovali před důležitými rozhodnutími pro věštbu
• Fortuna Huiusce Diei (Dnešního dne) měla v Římě několik chrámů, každý zasvěcený jinému dni v roce
• Otrokům propuštěným na svobodu se doporučovalo obětovat první vydělanou minci Fortuně
• Hazardní hráči nosili amulety s miniaturními mincemi zobrazujícími Fortunu pro štěstí ve hře
• Fortuna Balnearis chránila návštěvníky lázní před uklouznutím a úrazy
• Výraz "audentes Fortuna iuvat" (Fortuna přeje odvážným) z mincí se stal heslem mnoha vojenských jednotek