Frankfurt nad Mohanem

Frankfurt nad Mohanem bylo svobodné říšské město a jedno z nejvýznamnějších center mincovnictví a bankovnictví ve Svaté říši římské, kde se od roku 1356 volili a od roku 1562 korunovali římští císaři. Frankfurtská mincovna razila vlastní zlatníky, tolary a dukáty, které se staly důležitou obchodní měnou díky frankfurtským veletrhům a bankovním domům.

Historie

Frankfurt nad Mohanem získal postavení svobodného říšského města v roce 1220 od císaře Fridricha II. Štaufského, což městu umožnilo razit vlastní mince a vybírat cla. Strategická poloha na řece Mohan a křižovatce obchodních cest mezi severní a jižní Evropou předurčila Frankfurt k roli obchodního centra. Již ve 12. století se zde konaly významné veletrhy, které přitahovaly kupce z celé Evropy. Zlatá bula Karla IV. z roku 1356 ustanovila Frankfurt místem volby římských králů, což zvýšilo prestiž města a jeho mincí. Od korunovace Maxmiliána II. v roce 1562 se zde také konaly císařské korunovace, při kterých se tradičně razily pamětní mince a vrhaly do davu korunovační žetony.

Frankfurtská mincovna, založená ve 13. století, se nacházela v městské části Sachsenhausen na jižním břehu Mohanu. První doložené frankfurtské mince jsou brakteáty s motivem orlice z doby kolem roku 1250. Ve 14. století začal Frankfurt razit stříbrné groše s městským znakem - orlicí s korunou. Významnou změnu přinesla mincovní dohoda s mohučským arcibiskupem z roku 1385, která stanovila standard pro společné ražby zvané frankfurtské zlatníky. Tyto mince obsahovaly 2,53 gramů zlata a nesly na averzu svatého Jana Křtitele, patrona frankfurtské katedrály, na reverzu říšské jablko s městským znakem.

V 16. století se Frankfurt stal jedním z nejvýznamnějších finančních center Evropy. Frankfurtské jarní a podzimní veletrhy byly místem, kde se určovaly směnné kurzy pro celou říši. Město razilo vlastní tolary podle říšského mincovního řádu z roku 1559 - frankfurtský tolar obsahoval 25,98 gramů stříbra při ryzosti 889/1000. Na averzu byl zobrazen městský znak s orlicí, na reverzu říšský orel s nápisem MONETA REIPUBLICAE FRANCOFURTENSIS. Mincovna používala značku F nebo zkřížené kladívko a klíče. Roční produkce dosahovala 500 000 tolarů a 50 000 zlatých dukátů.

Třicetiletá válka přinesla Frankfurtu paradoxně ekonomický rozkvět. Jako neutrální město sloužil Frankfurt místem jednání mezi válčícími stranami a finančním centrem pro válečné půjčky. V roce 1621 město razilo nouzové klipy ze zkonfiskovaného církevního stříbra. Po vestfálském míru v roce 1648 se Frankfurt stal sídlem stálého konventu vyslanců říšských stavů. Mincovna rozšířila produkci o konvenční měnu podle augsburského mincovního řádu - konvenční tolar obsahoval 28,06 gramů stříbra. Frankfurtské konvenční tolary s portréty císařů patřily k nejkvalitnějším ražbám v říši.

V 18. století vybudovala frankfurtská rodina Rothschildů mezinárodní bankovní impérium, které učinilo z Frankfurtu finanční centrum Evropy. Mayer Amschel Rothschild začínal jako obchodník s mincemi a starožitnostmi, postupně vybudoval síť kontaktů s evropskými dvory. Jeho pět synů založilo bankovní domy v Londýně, Paříži, Vídni, Neapoli a Frankfurtu. Rothschildové kontrolovali emise státních dluhopisů, financovali napoleonské války a fakticky určovali evropské směnné kurzy. Frankfurtská burza, založená v roce 1585, se stala centrem obchodu s cennými papíry a drahými kovy.

Po rozpadu Svaté říše římské v roce 1806 si Frankfurt zachoval status svobodného města a stal se v roce 1815 sídlem Německého spolku. Spolková mincovna razila společné německé mince - Vereinstaler a zlaté koruny. Frankfurt vydával vlastní papírové peníze kryté stříbrem v městské bance založené roku 1854. Po prusko-rakouské válce 1866 byl Frankfurt anektován Pruskem, čímž skončila jeho šestisetletá nezávislost. Frankfurtská mincovna byla uzavřena v roce 1879, ale město si udrželo pozici finančního centra. Dnes je Frankfurt sídlem Evropské centrální banky a největší německé burzy, čímž pokračuje ve své historické roli měnového a finančního centra Evropy.

Frankfurtské mincovnictví a jeho specifika

Frankfurtská mincovna patřila k technologicky nejvyspělejším v Německu. Od roku 1620 používala válcové stroje na výrobu střížků, od roku 1680 šroubové lisy pro ražbu tolarů a medailí. Specialitou byly frankfurtské židovské mince - takzvané Judenpfennige ražené pro židovskou obec s hebrejskými nápisy, které platily pouze v ghettu. Frankfurt jako jedno z mála měst razil pravidelné série korunovačních mincí - při každé císařské korunovaci vznikaly zlaté a stříbrné medaile v hodnotě 10, 5 a 2 dukátů distribuované mezi hosty korunovace. Celkem bylo vyraženo 37 korunovačních sérií mezi lety 1562 a 1792.

Ekonomický význam frankfurtského mincovnictví spočíval v jeho roli při stanovování směnných kurzů. Frankfurtský kurzettel (kurzovní lístek) publikovaný dvakrát týdně během veletrhů určoval oficiální kurzy pro více než 100 evropských měn. Frankfurtský počet - účetní systém založený na zlatníku = 60 krejcarů - se stal standardem pro obchodní účetnictví v jižním Německu. Město vydávalo také první pravidelné cenové seznamy komodit, které sloužily jako reference pro evropské obchodníky. Frankfurtské váhy a míry pro drahé kovy byly považovány za nejpřesnější v říši. Celkově frankfurtská mincovna vyrazila za dobu své existence přes 100 milionů mincí, které obíhaly po celé Evropě a přispěly k rozvoji mezinárodního obchodu.

Zajímavosti

• Při korunovaci císaře se z balkonu radnice házely do davu speciální korunovační žetony - zachycení jednoho prý přinášelo štěstí po celý rok
• Frankfurtská mincovna razila v roce 1817 poslední oficiální říšské dukáty s portrétem neexistujícího císaře Svaté říše římské
• Rothschildové vlastnili největší soukromou sbírku mincí v Evropě čítající přes 70 000 kusů, která byla základem dnešního frankfurtského numismatického muzea
• Frankfurtský gulden byl tak stabilní, že se používal jako účetní jednotka ještě 50 let po zrušení mincovny