Gaius Cassius Longinus

Gaius Cassius Longinus byl římský politik a vojevůdce, jeden z vůdců spiknutí proti Juliu Caesarovi, který jako prokonzul Sýrie razil vlastní mince s republikánskými symboly. Jeho ražby s motivy svobody a tyranovraždy se staly propagandistickým nástrojem v občanské válce proti Antoniovi a Octavianovi.

Historie

Gaius Cassius Longinus se narodil kolem roku 85 před naším letopočtem do staré patricijské rodiny. Jeho strýc byl konzul v roce 73 před naším letopočtem a rodina měla dlouhou tradici ve službě republice. Cassius získal vynikající vzdělání v rétorice a filosofii, stal se stoupencem epikureismu, což ovlivnilo jeho politické názory o svobodě a tyranii. První významnou roli sehrál jako kvestor Marca Licinia Crassa v roce 54 před naším letopočtem během katastrofální parthské výpravy. Po debaklu u Karrh, kde Crassus zahynul, Cassius převzal velení zbytků armády a úspěšně je dovedl zpět do Sýrie. Jeho obranné schopnosti prokázal odražením parthské invaze v roce 51 před naším letopočtem, za což získal ovace.

V občanské válce mezi Caesarem a Pompeiem se Cassius postavil na stranu Pompeia jako velitel flotily. Po porážce u Farsálu v roce 48 před naším letopočtem se vzdal Caesarovi, který ho velkoryse omilostnil a jmenoval pretorem pro rok 44. Caesar doufal, že získá loajalitu bývalých odpůrců, ale Cassius zůstal přesvědčeným republikánem. Považoval Caesarovu rostoucí moc za hrozbu pro republiku a začal organizovat spiknutí. Jako hlavní organizátor přesvědčil Marca Junia Bruta, potomka zakladatele republiky, aby se stal morální vůdcem spiknutí. Cassius koordinoval více než šedesát spiklenců z řad senátorů včetně bývalých Caesarových stoupenců zklamaných jeho monarchistickými ambicemi.

Dne 15. března 44 před naším letopočtem spiklenci zavraždili Caesara v senátu 23 ranami dýky. Cassius osobně bodl Caesara do obličeje, což symbolizovalo osobní aspekt jejich konfliktu. Atentátníci očekávali nadšené přijetí od lidu, ale Římané byli šokováni. Marcus Antonius využil Caesarovy závěti a pohřbu k rozpoutání protirepublikánských nálad. Cassius a Brutus byli nuceni opustit Řím. Senát jim přidělil východní provincie - Cassius získal Sýrii, kde měl silnou podporu díky své předchozí správě. V Sýrii Cassius rychle shromáždil armádu 12 legií a začal razit mince financující republikánské síly. Jeho denáry nesly symboly svobody - pileus (čapku svobody), dýky a nápis EID MAR připomínající datum tyranovraždy.

Cassius prokázal vynikající organizační schopnosti při budování východní republikánské armády. Obsadil bohaté provincie Malé Asie a vynutil kontribuce 1500 talentů od tamních měst. Lydské město Tarsos musel prodat do otroctví, když nemohlo zaplatit 500 talentů. Z této kořisti razil miliony denárů na žold pro své legie. Jeho mincovny v Antiochii, Efesu a Smyrně produkovaly denáry s portrétem bohyně Libertas a nápisem CASSI IMP. Kvalita těchto ražeb byla vysoká - obsahovaly 97 procent stříbra oproti znehodnoceným mincím triumvirů. Cassius také razil zlaté aurey s hodnotou 25 denárů pro vyšší důstojníky.

V roce 42 před naším letopočtem se Cassius spojil s Brutem v Malé Asii, kde jejich kombinované síly čítaly 19 legií a 80 000 mužů. Proti nim stáli Marcus Antonius a Octavianus s armádou podobné velikosti. První bitva u Filipp 3. října skončila nerozhodně - Cassius porazil Octaviana, ale Antonius porazil Bruta. Kvůli špatné komunikaci Cassius mylně uvěřil, že Brutus byl poražen a spáchal sebevraždu ve svém stanu. Jeho smrt demoralizovala republikánské síly. O dvacet dní později Brutus prohrál druhou bitvu a také spáchal sebevraždu. S jejich smrtí skončila římská republika. Antonius údajně prohlásil nad Cassiovým tělem, že byl poslední Říman.

Cassiovo dědictví přežilo jeho smrt v republikánské propagandě i numismatice. Jeho mince s tyranovražednými motivy se staly sběratelskými kusy již v antice. Císař Augustus se snažil stáhnout Cassiovy mince z oběhu, ale mnoho jich přežilo. Paradoxně Cassiova ekonomická politika v Sýrii položila základy prosperity provincie na další století. Jeho správní reformy a investice do infrastruktury přežily občanskou válku. Filozofické spisy o tyranii a svobodě, které Cassius napsal, se nedochovaly, ale Plutarchos a Appianos citují jeho myšlenky. Renesanční humanisté ho oslavovali jako mučedníka svobody, zatímco Dante ho umístil do nejhlubšího kruhu pekla jako zrádce.

Cassiovy mince a ekonomická politika

Cassius revolucionalizoval použití mincí jako propagandistického nástroje. Jeho nejslavnější ražba - denár EID MAR - zobrazovala pileus mezi dvěma dýkami s datem 15. března. Tato mince explicitně oslavovala tyranovraždu a stala se nejcennější antickou mincí - v roce 2020 se exemplář prodal za 4,2 milionu dolarů. Cassius razil také quinarii s portrétem Bruta a aureí s bohyní Libertas. Celková produkce jeho mincoven se odhaduje na 20 milionů denárů během dvou let. Mince měly vysokou ryzost 950/1000 stříbra, což kontrastovalo s degradovanými ražbami triumvirů obsahujícími pouze 850/1000.

Ekonomicky Cassius financoval republikánskou věc systematickým vydíráním východních provincií. Vyvinul systém nucených půjček od bohatých měst s úrokem 48 procent ročně. Konfiskoval chrámové poklady v hodnotě 3000 talentů zlata. Monopolizoval obchod s kořením a hedvábím, vybíral cla 25 procent na všechny transakce. Tato drakonická opatření paradoxně stimulovala ekonomiku - města musela zvýšit produkci, aby zaplatila kontribuce. Cassiovy investice do přístavů a cest přežily jeho pád. Jeho mincovní standard ovlivnil východní ražby na desetiletí. Ekonomové odhadují, že Cassius extrahoval z východních provincií ekvivalent 100 milionů denárů, což byla největší koncentrace bohatství v republikánských dějinách.

Zajímavosti

• Cassiovy mince EID MAR byly tak kontroverzní, že Augustus nabízel 100 denárů za každou odevzdanou k přetavení
• Shakespeare učinil Cassia hlavním záporným hrdinou své tragédie Julius Caesar s citátem Chudý a hladový vzhled má
• Cassius údajně vlastnil největší sbírku řeckých mincí své doby - přes 10 000 kusů, kterou používal jako vzory pro své ražby
• Jeho portrét na mincích byl tak realistický, že historici z něj diagnostikovali možnou tyreopatii