Guinea

Guinea byla britská zlatá mince ražená od roku 1663, původně v hodnotě 20 šilinků, která se později ustálila na 21 šilincích. Název je odvozen od oblasti Guinea v západní Africe, odkud pocházela část zlata pro ražbu, a mince se stala symbolem prestiže i „velkých“ plateb v raném novověku.

Historie

Guinea vznikla v době restaurace Stuartovců, kdy se Anglie snažila modernizovat mincovnictví a zároveň posílit důvěru v zlaté platidlo. První guiney se razily za vlády Karla II. od roku 1663 jako strojově ražené mince s pravidelnějším tvarem a vroubkovanou hranou, která měla bránit okrajování kovu. Původní záměr byl jednoduchý: vytvořit stabilní zlatou minci, která by odpovídala jedné libře, tedy 20 šilinkům. Brzy se ale ukázalo, že trh s drahými kovy se chová dynamičtěji než zákonné představy.

Hodnota guiney totiž v praxi závisela na poměru ceny zlata a stříbra. Když zlato zdražovalo vůči stříbru, guiney se začaly v oběhu a při směnách oceňovat nad 20 šilinků. V některých obdobích 17. století se běžně obchodovaly za více než 21 šilinků a při výrazných výkyvech dosahovala „tržní“ hodnota ještě vyšších hodnot. Tento jev byl typický pro dobu, kdy se peněžní systém opíral o drahé kovy a současně neexistovala jednotná a dlouhodobě stabilní politika, která by poměr zlata a stříbra udržela bez napětí.

Jméno Guinea není náhodné ani čistě poetické. Část zlata pro rané emise přicházela ze západní Afriky prostřednictvím obchodních společností a právě tento původ se promítl i do mincovního značení. Na některých starších ražbách se objevuje symbol slona, případně slona s „hradní“ věží (elephant and castle). Takové značky měly upozornit na zdroj kovu a dnes patří k vyhledávaným detailům při určování typu a ročníku.

V 18. století se situace stabilizovala tím, že byla guinea úředně pevně stanovena na hodnotu 21 šilinků (tedy 1 libra a 1 šilink). Tento krok pomohl ukotvit přepočty a zjednodušil praxi, protože se z guiney stal jasně definovaný nominál. Současně se však v britském prostředí dál posilovala role zlatých mincí jako prostředku pro větší platby a pro uchování hodnoty, zatímco drobné oběživo zůstávalo převážně stříbrné a měděné.

Guinea se razila i v násobcích a zlomcích (například půlguinea, dvě guiney, pět guineí), což umožňovalo pokrýt širší spektrum plateb. V pozdější době se některé typy staly sběratelsky velmi známé i podle vzhledu rubu – například „spade guinea“ (guinea se štítem připomínajícím tvar rýče), pojmenovaná podle tvaru štítu na rubové straně. Poslední guiney se razily v roce 1813 v souvislosti s financováním vojenských potřeb; tato emise je známá jako „military guinea“.

Po velké britské měnové reformě v roce 1816 byla guinea z oběhu vyřazena a jako základní zlatá mince ji nahradil sovereign. Samotné slovo „guinea“ ale nezmizelo: ještě dlouho přežívalo jako praktická účetní jednotka a kulturní zvyklost, zejména u honorářů, dražeb a ve světě dostihů, kde se ceny často uváděly v guineích i v době, kdy se guiney už běžně nepoužívaly jako mince.

Hodnota, vzhled a použití

Guinea je typicky spojena s hodnotou 21 šilinků, tedy o něco více než jedna libra. Právě tento „nepatrný“ rozdíl měl v praxi význam: u částek uváděných v guineích se počítalo s tím, že se vedle ceny objevuje i určitá přirážka či zvyklostní rámec, což přispělo k prestižnímu vnímání této jednotky. Proto se guiney – a později i „guineové ceny“ – pojily s prostředím, kde se pohybovaly vyšší částky a kde měla cena i společenský význam.

Z hlediska vzhledu je guinea typickou britskou portrétní zlatou mincí: na líci nese panovníkův portrét a titulaturu, na rubu státní symboliku v dobové podobě (štíty, znaky, řádové motivy) a ročník. U starších ročníků z doby Karla II. jsou významným rozpoznávacím znakem právě zmíněné drobné značky slona nebo slona s věží, které dnes pomáhají při určování emisí a souvisí s původem zlata. U pozdějších typů se naopak sběratelsky často zdůrazňuje tvar štítu či konkrétní kompozice rubu.

Guinea byla praktická i tím, že šlo o minci „na velké platby“ v poměrně kompaktním formátu. Pro běžný trh ovšem zůstávala relativně vysokým nominálem, a proto se často používala při obchodu s dražším zbožím, při vyrovnání větších závazků nebo jako dar a reprezentativní platidlo. Dnešní numismatický popis guiney se obvykle opírá o panovníka, ročník, typ rubu, případné značky a samozřejmě o zachovalost, protože u zlatých mincí je kvalita detailu a povrchu zásadní jak pro identifikaci, tak pro cenu.