Hádés

Hádés byl řecký bůh podsvětí a zároveň označení říše mrtvých. Jeho římským protějškem je Pluto – jméno odvozené od bohatství, protože z podzemí pochází kovy i drahé kameny. Se zesnulými se pojí i obolos, drobná mince, kterou Řekové vkládali mrtvým do úst jako plat převozníkovi Charónovi.

Historie

Byl synem Krona a Rheie a bratrem Dia a Poseidona. Po vítězství nad Titány si tři bratři rozdělili svět: Zeus dostal nebe, Poseidon moře a Hádés podsvětí. Nešlo o boha zla ani o trest – byl vládcem místa, kam přicházejí všichni, a v mýtech vystupuje jako přísný, ale spravedlivý.

Nejznámější je příběh o únosu Persefony, dcery bohyně Démétér, kterou si odvedl za manželku. Kompromis, podle kterého tráví část roku u něj a část na světě, vysvětloval Řekům střídání ročních dob.

Řekové jeho jméno neradi vyslovovali a nahrazovali ho opisy – nejčastěji Plútón, tedy „bohatý", protože ze země pochází úroda i nerostné bohatství. Právě tohle jméno převzal Řím jako Pluto.

Obolos pro převozníka

S podsvětím se pojí jeden z nejznámějších numismatických zvyků vůbec. Duše měl přes řeku Styx převézt Charón a za převoz se platilo – proto se zemřelým vkládala do úst nebo na oči drobná mince, obolos. Kdo ji neměl, měl podle představy zůstat na břehu.

Zvyk je archeologicky doložený: v řeckých i římských hrobech se nacházejí drobné mince uložené právě takto a nálezy tohoto typu pomáhají datovat pohřby. V odborné literatuře se jim říká Charónův obolos a rozšířily se i mimo řecký svět.

Pro sběratele to znamená, že řada drobných antických mincí pochází právě z hrobových nálezů – bývají opotřebované z oběhu, ale zachovalé díky uložení. U předmětů z hrobů je zvlášť důležitý doklad původu, protože archeologické nálezy podléhají přísným pravidlům a legální nabytí je stejně podstatné jako pravost.