Hustota zlata
Hustota zlata je 19,3 g/cm³ – zlato tak patří k nejtěžším kovům a je téměř dvaapůlkrát hustší než železo. Právě hustota je nejdostupnější domácí zkouška pravosti: padělek z pozlacené slitiny má hustotu výrazně nižší, protože běžné levné kovy se zlatu v tomto ohledu nevyrovnají; výjimkou je wolfram.
| Hustota zlata | 19,3 g/cm³ |
|---|---|
| Chemická značka | Au |
| Bod tání | 1 064 °C |
| Hustota stříbra pro srovnání | 10,49 g/cm³ |
| Hustota platiny pro srovnání | 21,45 g/cm³ |
| Hustota olova pro srovnání | 11,34 g/cm³ |
| Hustota wolframu pro srovnání | 19,25 g/cm³ |
Proč na hustotě u zlata tolik záleží
Hustota je poměr hmotnosti a objemu – kolik gramů váží krychlový centimetr látky. U zlata vychází mimořádně vysoko, protože jeho atomy jsou těžké a v krystalové mřížce nahusto uspořádané. Kostka zlata o hraně deseti centimetrů váží 19,3 kilogramu.
Pro numismatiku a pro obchod s investičním kovem je to zásadní vlastnost, protože se dá změřit bez poškození mince. Falzifikát z pozlacené mosazi, mědi nebo olova může mít správnou barvu, ale nikdy zároveň správnou hmotnost i správné rozměry: při stejné velikosti je výrazně lehčí, při stejné hmotnosti je větší nebo silnější. Proto se zvážení vždy doplňuje změřením průměru a tloušťky.
Zrádnou výjimkou je wolfram. Ten má hustotu 19,25 g/cm³, tedy prakticky shodnou se zlatem, a právě proto se objevil v nejznámějších případech padělaných slitků: wolframová tyč se pozlatí, nebo se do pravého slitku vyvrtají otvory a vyplní wolframovými tyčinkami. Výsledek souhlasí hmotností i rozměry. Poznat se dá ultrazvukem, vodivostí nebo navrtáním – pouhé zvážení tu nestačí.
Jak si hustotu ověřit doma
Klasická metoda se jmenuje po Archimédovi a vystačí si s kuchyňskou váhou. Předmět se nejprve zváží na vzduchu, pak zavěšený ponoří do vody a zváží znovu. Rozdíl obou hmotností odpovídá objemu vytlačené vody, a když se hmotnost na vzduchu vydělí tímto rozdílem, vyjde hustota. U ryzího zlata musí výsledek být blízko 19,3.
Metoda má své meze. Přesnost závisí na váze a na tom, jak dobře se podaří odstranit bublinky ze zavěšeného předmětu. Malá mince vytlačí jen nepatrné množství vody – rakouský dukát o hmotnosti 3,49 g méně než 0,2 cm³ – a kuchyňská váha s dílkem 0,1 g pak nedokáže rozlišit ryzosti. U šperků a slitin je výsledek jen orientační: hustota slitiny závisí nejen na ryzosti, ale i na tom, čím je zlato legováno. Měď (8,96 g/cm³) ji snižuje víc než stříbro (10,49 g/cm³), takže bez znalosti složení nelze z hustoty přesně určit ryzost.
Praktický závěr: hustota bezpečně odhalí hrubý padělek, ale nenahradí odborné posouzení. U dražších kusů se vyplatí kombinovat víc metod – rozměry, hmotnost, magnetickou zkoušku a u sporných případů posudek. Zlato samo je nemagnetické, takže reakce na silný magnet je spolehlivá výstraha; padělek z mědi, mosazi nebo wolframu ale magnet neodhalí.
