Jakobíni

Jakobíni byli členové nejvlivnějšího politického klubu Francouzské revoluce, který sídlil v bývalém dominikánském klášteře svatého Jakuba v Paříži. Pod vedením Maximiliena Robespierra prosazovali radikální republikánské ideály a v období hrůzovlády ovládli revoluční vládu.

Historie

Jakobínský klub vznikl v říjnu 1789 jako Společnost přátel ústavy (Société des amis de la Constitution) z iniciativy poslanců bretonského klubu, kteří se scházeli v Paříži po přesídlení Národního shromáždění z Versailles. Název jakobíni získali podle místa schůzek – refektáře dominikánského kláštera svatého Jakuba (Saint-Jacques) v ulici Saint-Honoré. Dominikáni byli ve Francii tradičně označováni jako jakobíni právě podle svého prvního pařížského konventu.

V prvních letech revoluce sdružoval klub široké spektrum reformně smýšlejících politiků od umírněných konstitucionalistů po radikální republikány. Členy byli významní revolucionáři jako Honoré Gabriel Riqueti de Mirabeau, Marie Joseph de Lafayette, ale i budoucí vůdci radikální fáze revoluce Maximilien Robespierre, Georges Danton a Jean-Paul Marat. Členský příspěvek činil 24 livrů ročně, což omezovalo členství na zámožnější vrstvy.

Rozkol v klubu nastal po neúspěšném útěku královské rodiny do Varennes v červnu 1791. Zatímco umírnění členové, nazývaní později feuillanti, chtěli zachovat konstituční monarchii, radikálové požadovali sesazení krále a vyhlášení republiky. V červenci 1791 se umírnění oddělili a založili vlastní Klub feuillantů, čímž zanechali jakobínský klub v rukou radikálů.

Po vyhlášení republiky v září 1792 a popravě Ludvíka XVI. v lednu 1793 rostl vliv jakobínů na úkor jejich rivalů girondistů. Girondisté, reprezentující zájmy obchodní buržoazie z provincií, byli v červnu 1793 vyloučeni z Konventu a jejich vůdci popraveni. Nastalo období jakobínské diktatury, během níž Výbor pro veřejné blaho pod vedením Robespierra vládl pomocí teroru.

Období Grande Terreur (Velký teror) v létě 1794 přineslo tisíce poprav a všeobecnou atmosféru strachu. Jakobíni pronásledovali skutečné i domnělé nepřátele revoluce, podezřelé z roajalismu, spekulantství či nedostatečné revoluční horlivosti. Gilotina pracovala bez přestání a obětí se stali i mnozí původní revolucionáři včetně Dantona. Zákon z 22. prairialu dramaticky zjednodušil revoluční soudnictví a zbavil obviněné prakticky jakékoliv možnosti obhajoby.

Thermidorský převrat 27. července 1794 (9. thermidoru podle revolučního kalendáře) ukončil jakobínskou vládu. Robespierre a jeho nejbližší spolupracovníci byli zatčeni a následujícího dne bez soudu popraveni. Jakobínský klub byl v listopadu 1794 definitivně uzavřen a jeho členové pronásledováni. Pojem jakobín se v následujících desetiletích stal synonymem pro radikálního revolucionáře a jeho negativní konotace přetrvaly dlouho do 19. století.

Organizace a ideologie

Jakobínský klub vytvořil sofistikovanou organizační strukturu s centrálou v Paříži a sítí pobočných klubů po celé Francii. V době největšího rozmachu existovalo přes tisíc přidružených společností, které šířily jakobínské ideály do provincií a zajišťovaly politickou mobilizaci. Pravidelná korespondence mezi kluby umožňovala koordinaci postupu a šíření informací v době bez moderních komunikačních prostředků.

Ideologicky vycházeli jakobíni z myšlenek Jean-Jacquese Rousseaua, zejména z jeho konceptu obecné vůle a lidové suverenity. Věřili v nutnost aktivní účasti občanů na správě věcí veřejných a v právo lidu na odpor proti tyranii. Jejich republikánství bylo spojeno s důrazem na občanskou ctnost a ochotu obětovat osobní zájmy pro blaho vlasti.

Ekonomický program jakobínů zahrnoval regulaci cen základních potravin (zákon o maximu), podporu drobných vlastníků a boj proti spekulantům a keťasům. Tyto kroky jim zajistily podporu městské chudiny, takzvaných sans-culottes, kteří tvořili údernou sílu revolučních dnů. Sekularizační politika jakobínů vedla k zavedení kultu Nejvyšší bytosti jako náhrady za katolické náboženství.

Zajímavosti

• Jakobínský klub měl přísná pravidla – členové nesměli nosit paruku ani pudr, což byly symboly aristokracie.
• Robespierre získal přezdívku Nepodplatitelný (l'Incorruptible) pro svou asketickou životosprávu a odmítání finančních výhod.
• Gilotina byla jakobíny propagována jako humánní a rovnostářský způsob popravy – na rozdíl od dřívějších metod odstupňovaných podle společenského postavení.
• Po thermidorském převratu byli jakobíni ironicky nazýváni pijáky krve (buveurs de sang) svými odpůrci.