Buržoazie

Buržoazie je označení pro měšťanskou vrstvu, která žila z obchodu, řemesla a později z podnikání. Slovo pochází z francouzského bourg, tedy opevněné město. Ve středověku vyrostla ve městech, v 19. století převzala hospodářskou i politickou moc – a právě ona proměnila peníze z kovu v bankovky a úvěr.

Historie

Slovo pochází z francouzského bourg, tedy opevněné město. Původně označovalo prostě měšťana – člověka, který nebyl ani šlechticem, ani poddaným na půdě, ale patřil k městské obci s vlastními právy. Právě tahle mezera mezi dvěma stavy dala vzniknout nové společenské síle.

Ve středověku bohatly kupecké rodiny z dálkového obchodu a bankovnictví – italští Medicejové, augsburští Fuggerové. Půjčovaly panovníkům, financovaly války a volby císařů a jejich vliv daleko přesahoval to, co odpovídalo jejich formálnímu postavení.

Rozhodující bylo 19. století. Průmyslová revoluce přesunula bohatství od půdy ke kapitálu a měšťanstvo se dožadovalo politických práv odpovídajících jeho hospodářské váze. Revoluce roku 1848, ústavy a parlamenty jsou přímým důsledkem téhle nerovnováhy.

Ve 20. století dostalo slovo politický nádech. V marxistickém pojetí označuje třídu vlastníků výrobních prostředků stojící proti dělnictvu a v československém prostředí po roce 1948 fungovalo jako nálepka – „buržoazní původ" znamenal překážku ve studiu i v zaměstnání.

Buržoazie a peníze

Pro dějiny peněz je měšťanstvo klíčové, protože potřebovalo něco jiného než mince. Dálkový obchod s truhlou stříbra byl pomalý a nebezpečný, a tak vznikla směnka: příkaz k výplatě, který se dal poslat a proplatit v jiném městě. Z toho vyrostlo bankovnictví, úvěr a nakonec i bankovky.

Rozvoj měst se propsal i do mincovnictví. Významná města si vymáhala mincovní právo a razila vlastní mince – v říši to platilo o desítkách svobodných měst, jejichž ražby dnes tvoří samostatnou sběratelskou oblast. Městská mince s městským znakem je doklad toho, že obec byla dost silná, aby si tuhle výsadu koupila nebo vysloužila.

Sběratelsky sem patří i počítací peníze, takzvané jetony, které používali kupci a úředníci k počítání na početních deskách, a rané bankovky a směnky. Právě na nich je vidět přechod od hodnoty, kterou lze zvážit, k hodnotě, která stojí na důvěře – tedy k tomu, jak peníze fungují dnes.