Buržoazie
Buržoazie neboli měšťanstvo je společenská vrstva obyvatel měst, která žila z obchodu, řemesla a později z podnikání a kapitálu. Slovo pochází z francouzského bourgeois, tedy měšťan, odvozeného od bourg – trhové město. V marxismu označuje třídu vlastníků výrobních prostředků stojící proti proletariátu.
| Česky | měšťanstvo |
|---|---|
| Původ slova | francouzské bourgeois (měšťan), od bourg (trhové město) |
| Vznik vrstvy | od 11. století v obchodních a řemeslných městech západní a střední Evropy |
| Marxistický význam | třída vlastníků výrobních prostředků, protějšek proletariátu |
| Numismatická souvislost | městské ražby na základě mincovního práva, početní peníze v městských účtárnách |
Historie
Slovo původně označovalo měšťana – obyvatele města s vlastními právy, který nebyl šlechticem ani poddaným na venkově. Měšťanstvo jako vrstva vzniklo od 11. století, kdy trhová města v západní a střední Evropě vyrostla v centra obchodu a řemesel. Řemeslníci a obchodníci se sdružovali v cechách a bránili se nárokům feudálních pánů.
Na přelomu středověku a novověku zbohatly z dálkového obchodu a bankovnictví rodiny jako florentští Medicejové a augsburští Fuggerové. Půjčovaly panovníkům a jejich vliv daleko přesahoval jejich formální postavení: Jakub Fugger financoval Habsburky a roku 1519 uhradil přes 500 000 z více než 850 000 zlatých, které dostali kurfiřti za volbu Karla V. římským králem.
V 19. století přesunula průmyslová revoluce těžiště bohatství od půdy ke kapitálu. Měšťanstvo prosazovalo liberalismus, ústavní vládu a občanská práva proti výsadám šlechty a postupně je získalo.
Ve 20. století dostalo slovo politický nádech. V marxistickém pojetí označuje třídu vlastníků výrobních prostředků, která zaměstnává námezdní pracovníky a stojí proti proletariátu. V Československu po únoru 1948 sloužil „buržoazní“ třídní původ jako důvod k prověrkám a k vylučování studentů z vysokých škol.
Buržoazie a peníze
S rozvojem dálkového obchodu používali italští a iberští kupci od 12. století předchůdce směnky; své hlavní znaky získala směnka v Itálii ve 13. až 15. století. Je to cenný papír, který zavazuje dlužníka zaplatit ve stanovené době a dá se převést rubopisem na dalšího věřitele.
Města se prosadila i v mincovnictví. Městské ražby vznikaly na základě mincovního práva, které městu udělil panovník. V českých zemích jsou nejstarší městskou ražbou mince Chebu ze 13. až 16. století; na Moravě razila první městské mince Olomouc od roku 1422 na základě privilegia Zikmunda Lucemburského a po ní Brno, Jihlava a Znojmo.
K počítání na zvláštních deskách s políčky sloužily v účetních kancelářích početní peníze, jinak jetony. Nebyly určeny pro oběh; nejvíce jich vzniklo v Norimberku, kde jejich výrobci tvořili samostatný cech. V 16. a 17. století se jich hojně používalo i ve šlechtických a městských účtárnách.
