Karel I. Brunšvicko-Wolfenbüttelský

Karel I. Brunšvicko-Wolfenbüttelský byl německý vévoda vládnoucí v letech 1735–1780, který proslul jako osvícený panovník, patron umění a zakladatel jedné z nejvýznamnějších evropských knihoven 18. století ve Wolfenbüttelu. Jeho vláda představovala zlatý věk vévodství, kdy se malé německé knížectví stalo centrem vzdělanosti a kultury, přitahující učence a umělce z celé Evropy. Z numismatického hlediska jsou jeho tolary a dukáty s alegorickými motivy osvícenství a portrétem v paruce ukázkou vrcholného barokního mincovního umění, přičemž některé památní ražby k jeho kulturním projektům patří mezi nejkrásnější německé mince své doby.

Historie

Karel se narodil 1. srpna 1713 v Brunšviku jako nejstarší syn vévody Ferdinanda Albrechta II. a Antonie Amálie Brunšvicko-Wolfenbüttelské. Jeho dětství bylo poznamenáno barokní dvorskou kulturou a důrazem na všestranné vzdělání. Studoval na univerzitě v Helmstedtu a později podnikl kavalírskou cestu po Evropě, během níž navštívil Francii, Itálii a Nizozemí. Tato cesta zásadně formovala jeho estetické cítění a zájem o umění a vědu. V Paříži se setkal s předními filozofy osvícenství, v Itálii studoval antické památky a renesanční architekturu.

Po smrti svého otce v roce 1735 nastoupil Karel I. na brunšvicko-wolfenbüttelský trůn ve věku 22 let. Od počátku své vlády se snažil modernizovat vévodství podle osvícenských ideálů. Založil porcelánku ve Fürstenbergu v roce 1747, která se stala významným ekonomickým podnikem a proslavila brunšvický porcelán po celé Evropě. Reorganizoval státní správu, zavedl efektivnější výběr daní a podporoval merkantilismus. Jeho ekonomické reformy vedly k výraznému zlepšení finanční situace vévodství, což mu umožnilo financovat rozsáhlé kulturní projekty.

Nejvýznamnějším Karlovým počinem bylo rozšíření vévodské knihovny ve Wolfenbüttelu, kterou přeměnil v jednu z nejdůležitějších evropských knihoven. Knihovna pod jeho patronátem získala přes 70 000 svazků včetně vzácných rukopisů a prvotisků. V roce 1770 jmenoval knihovníkem slavného osvícenského filozofa Gottholda Ephraima Lessinga, což dodalo instituci mezinárodní prestiž. Lessing zde napsal své významné dílo „Nathan Moudrý", které se stalo manifestem náboženské tolerance. Knihovna přitahovala učence z celé Evropy a stala se centrem osvícenského myšlení v německých zemích.

Karel I. byl také významným mecenášem umění. V roce 1754 nechal postavit brunšvické Rezidenční divadlo, jedno z prvních samostatných divadelních budov v Německu. Podporoval operní představení a byl nadšeným sběratelem umění. Jeho sbírka obrazů, která čítala přes 600 děl včetně prací nizozemských mistrů, položila základ dnešního Herzog Anton Ulrich-Museum v Brunšviku. Vévodský dvůr se stal centrem hudebního života – Karel zaměstnával významné skladatele a hudebníky, včetně kapelníka Johanna Schwarze.

V zahraniční politice se Karel I. snažil udržovat neutralitu mezi velmocemi. Během sedmileté války (1756–1763) se jeho území stalo dějištěm bojů mezi Pruskem a Francií. Vévodství bylo několikrát obsazeno francouzskými vojsky, což způsobilo značné škody. Karel musel dočasně uprchnout do Brunšviku, ale po válce se mu podařilo získat reparace a obnovit prosperitu země. Jeho diplomatické schopnosti a kulturní prestiž mu zajistily respekt u evropských dvorů. V roce 1753 se jeho syn Karel Vilém Ferdinand oženil s princeznou Augustou, sestrou britského krále Jiřího III., což posílilo mezinárodní postavení vévodství.

Karel I. také podporoval vzdělávání a vědu. Založil Collegium Carolinum v Brunšviku (1745), předchůdce dnešní Technické univerzity, které bylo jednou z prvních technických vysokých škol v Evropě. Instituce kombinovala teoretické vzdělání s praktickými znalostmi a připravovala odborníky pro státní správu a průmysl. Podporoval také reformu základního školství a zavedení povinné školní docházky ve vévodství. Jeho osvícenská vláda inspirovala další německé panovníky k podobným reformám.

Karel I. Brunšvicko-Wolfenbüttelský zemřel 26. března 1780 ve Brunšviku ve věku 66 let. Jeho vláda zanechala trvalý odkaz v podobě kulturních institucí, které přežily až do současnosti. Wolfenbüttelská knihovna je dodnes významným výzkumným centrem pro studium raného novověku. Jeho syn Karel Vilém Ferdinand pokračoval v otcově osvícenské politice a stal se jedním z nejuznávanějších německých vojevůdců své doby. Karel I. je připomínán jako ideální osvícený panovník malého německého státu, který dokázal, že i omezené prostředky lze využít k vytvoření trvalých kulturních hodnot.

Mincovnictví a hospodářské reformy

Mincovní produkce za Karla I. odrážela jeho osvícenské ideály a ekonomické reformy. V roce 1750 provedl měnovou reformu, která sjednotila různé místní měny a zavedla stabilní tolarový systém podle lipské mincovní konvence. Jeho tolary nesly portrét vévody v reprezentativní paruce a na rubu brunšvický erb s heslem „ALLES MIT BEDACHT" (Vše s rozvahou). Kvalita ražby byla výjimečná díky modernizaci mincovny v Brunšviku, kde Karel zavedl nové ražební stroje a najmul zkušené rytce z Augsburgu.

Zvláštní kategorii tvoří památní mince vydávané k významným událostem. Stříbrný tolar z roku 1747 k založení fürstenberské porcelánky zobrazuje Minervu jako patronku umění a řemesel. Zlatý desetidukát z roku 1770 k jmenování Lessinga knihovníkem patří k nejvzácnějším německým barokním mincím. Karel také razil populární drobné stříbrné mince – mariengroschen a gute groschen – které usnadňovaly obchod a byly oblíbené pro svou stálou hodnotu. Jeho mincovní politika přispěla k ekonomické stabilitě vévodství a brunšvické mince byly uznávané v celém severním Německu.

Zajímavosti

• Karel I. vlastnil jednu z největších sbírek automatů a mechanických hraček v Evropě, včetně mechanického orchestru, který hrál celé symfonie
• Jeho knihovna obsahovala legendární Evangeliář Jindřicha Lva z 12. století, který byl v roce 1983 koupen zpět za rekordních 32,5 milionu marek
• Památní medaile ražená k otevření brunšvického divadla v roce 1754 je považována za jednu z nejkrásnějších barokních medailí s detailním zobrazením divadelní budovy
• Karel I. zavedl ve vévodství první státem organizovanou loterii v Německu, jejíž výnosy šly na podporu sirotčinců a nemocnic