Karel Vilém Ferdinand Brunšvicko-Wolfenbüttelský
Karel Vilém Ferdinand Brunšvicko-Wolfenbüttelský (9. října 1735 – 10. listopadu 1806) byl v letech 1780–1806 brunšvický vévoda a od roku 1787 pruský generálpolní maršálek. Roku 1792 vedl spojence proti revoluční Francii a u Auerstedtu roku 1806 utrpěl smrtelné zranění. Razil konvenční tolary i dukáty z harcského zlata.
| Narození | 9. října 1735, Wolfenbüttel |
|---|---|
| Úmrtí | 10. listopadu 1806 v Ottensenu po zranění u Auerstedtu |
| Dynastie | Welfové |
| Rodiče | Karel I. Brunšvicko-Wolfenbüttelský a Filipína Šarlota Pruská, sestra Fridricha II. Velikého |
| Vévodská vláda | 1780–1806 |
| Předchůdce | Otec Karel I. |
| Vojenská služba | Pruský generál od roku 1773, generálpolní maršálek od roku 1787 |
| Příklady ražeb | konvenční tolar, Brunšvik 1783; výtěžní dukát z harcského zlata 1783; 16 dobrých grošů 1790; speciestolar 1795 |
Historie
Karel Vilém Ferdinand se narodil 9. října 1735 ve Wolfenbüttelu jako syn brunšvického vévody Karla I. a Filipíny Šarloty Pruské, sestry Fridricha II. Velikého.
Za sedmileté války bojoval ve spojenecké armádě proti Francouzům, nejprve pod vévodou z Cumberlandu a poté pod svým strýcem Ferdinandem Brunšvickým. Vyznamenal se v bitvách u Hastenbecku (1757), Mindenu (1759) a Warburgu (1760). Roku 1764 se oženil s britskou princeznou Augustou a roku 1773 se stal pruským generálem. Ještě jako následník trůnu se tehdy s tajným radou Féroncem von Rotenkreuz pustil do ozdravení státních financí.
Vládu v Brunšvicku převzal 26. března 1780 po smrti otce. Roku 1787 mu pruský král Fridrich Vilém II. svěřil velení pruského sboru, s nímž rychle a téměř bez boje potlačil v Nizozemí hnutí vlastenců; téhož roku se stal generálpolním maršálkem.
Na počátku války první koalice dostal roku 1792 velení nad rakouskými a pruskými vojsky. Z Koblenze vydal 25. července 1792 takzvaný Brunšvický manifest, který Paříži hrozil trestem, ale revoluční Francouze jen popudil. Po dobytí Longwy a Verdunu se jeho armáda po střetnutí u Valmy stáhla z Francie. Roku 1793 dobyl zpět Mohuč a o rok později na protest proti zasahování krále do velení rezignoval.
Roku 1806 se ve věku přes sedmdesát let na žádost královny Luisy znovu postavil do čela pruské armády. V bitvě u Auerstedtu 14. října 1806, kde stál proti sboru maršála Davouta, ho zasáhla kulka z pušky a připravila ho o zrak. Zemřel na následky zranění 10. listopadu 1806 v Ottensenu u Hamburku; roku 1819 byly jeho ostatky převezeny do brunšvické katedrály. Brunšvické vévodství bylo roku 1807 začleněno do Vestfálského království.
Mince a medaile Karla Viléma Ferdinanda
Brunšvické mince z jeho vlády nesou na líci vévodův portrét a opis CAROLVS GVIL FERD D G DVX BR ET LVN – Karel Vilém Ferdinand, z Boží milosti vévoda brunšvický a lüneburský. Konvenční tolar z roku 1783, ražený v Brunšviku, má na rubu korunovaný znak ověšený girlandou a opis X EINE FEINE MARK, tedy deset tolarů z hřivny ryzího stříbra podle konvenční měny.
Ze zlata z harcských dolů vznikaly výtěžní dukáty, například ročník 1783. Ražby menších nominálů zahrnují 16 dobrých grošů z roku 1790 a zlatníky s vyobrazením koně, v katalozích vedené jako Rossgulden. Vévodovo tažení do Nizozemí roku 1787 připomíná medaile medailéra Boltschausera na obnovení pořádku v nizozemských provinciích.
