Karel Vilém Ferdinand Brunšvicko-Wolfenbüttelský

Portrét Karla Viléma Ferdinanda Brunšvicko-WolfenbüttelskéhoKarel Vilém Ferdinand Brunšvicko-Wolfenbüttelský (9. října 1735 – 10. listopadu 1806) byl v letech 1780–1806 brunšvický vévoda a od roku 1787 pruský generálpolní maršálek. Roku 1792 vedl spojence proti revoluční Francii a u Auerstedtu roku 1806 utrpěl smrtelné zranění. Razil konvenční tolary i dukáty z harcského zlata.

Narození 9. října 1735, Wolfenbüttel
Úmrtí 10. listopadu 1806 v Ottensenu po zranění u Auerstedtu
Dynastie Welfové
Rodiče Karel I. Brunšvicko-Wolfenbüttelský a Filipína Šarlota Pruská, sestra Fridricha II. Velikého
Vévodská vláda 1780–1806
Předchůdce Otec Karel I.
Vojenská služba Pruský generál od roku 1773, generálpolní maršálek od roku 1787
Příklady ražeb konvenční tolar, Brunšvik 1783; výtěžní dukát z harcského zlata 1783; 16 dobrých grošů 1790; speciestolar 1795

Historie

Karel Vilém Ferdinand se narodil 9. října 1735 ve Wolfenbüttelu jako syn brunšvického vévody Karla I. a Filipíny Šarloty Pruské, sestry Fridricha II. Velikého.

Za sedmileté války bojoval ve spojenecké armádě proti Francouzům, nejprve pod vévodou z Cumberlandu a poté pod svým strýcem Ferdinandem Brunšvickým. Vyznamenal se v bitvách u Hastenbecku (1757), Mindenu (1759) a Warburgu (1760). Roku 1764 se oženil s britskou princeznou Augustou a roku 1773 se stal pruským generálem. Ještě jako následník trůnu se tehdy s tajným radou Féroncem von Rotenkreuz pustil do ozdravení státních financí.

Vládu v Brunšvicku převzal 26. března 1780 po smrti otce. Roku 1787 mu pruský král Fridrich Vilém II. svěřil velení pruského sboru, s nímž rychle a téměř bez boje potlačil v Nizozemí hnutí vlastenců; téhož roku se stal generálpolním maršálkem.

Na počátku války první koalice dostal roku 1792 velení nad rakouskými a pruskými vojsky. Z Koblenze vydal 25. července 1792 takzvaný Brunšvický manifest, který Paříži hrozil trestem, ale revoluční Francouze jen popudil. Po dobytí Longwy a Verdunu se jeho armáda po střetnutí u Valmy stáhla z Francie. Roku 1793 dobyl zpět Mohuč a o rok později na protest proti zasahování krále do velení rezignoval.

Roku 1806 se ve věku přes sedmdesát let na žádost královny Luisy znovu postavil do čela pruské armády. V bitvě u Auerstedtu 14. října 1806, kde stál proti sboru maršála Davouta, ho zasáhla kulka z pušky a připravila ho o zrak. Zemřel na následky zranění 10. listopadu 1806 v Ottensenu u Hamburku; roku 1819 byly jeho ostatky převezeny do brunšvické katedrály. Brunšvické vévodství bylo roku 1807 začleněno do Vestfálského království.

Mince a medaile Karla Viléma Ferdinanda

Brunšvické mince z jeho vlády nesou na líci vévodův portrét a opis CAROLVS GVIL FERD D G DVX BR ET LVN – Karel Vilém Ferdinand, z Boží milosti vévoda brunšvický a lüneburský. Konvenční tolar z roku 1783, ražený v Brunšviku, má na rubu korunovaný znak ověšený girlandou a opis X EINE FEINE MARK, tedy deset tolarů z hřivny ryzího stříbra podle konvenční měny.

Ze zlata z harcských dolů vznikaly výtěžní dukáty, například ročník 1783. Ražby menších nominálů zahrnují 16 dobrých grošů z roku 1790 a zlatníky s vyobrazením koně, v katalozích vedené jako Rossgulden. Vévodovo tažení do Nizozemí roku 1787 připomíná medaile medailéra Boltschausera na obnovení pořádku v nizozemských provinciích.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet