Karel II. Španělský
Karel II. Španělský (vládl 1665–1700) byl posledním španělským králem z rodu Habsburků. Byl od narození těžce nemocný a zemřel bez potomka, čímž vyvolal válku o španělské dědictví. Jeho zdravotní stav je učebnicovým důsledkem generací příbuzenských sňatků uvnitř habsburského rodu.
| Vládl | 1665–1700 |
|---|---|
| Dynastie | Habsburkové, španělská větev |
| Nastoupil ve věku | 4 let |
| Zemřel | 1. listopadu 1700, bez potomka |
| Následek | válka o španělské dědictví 1701–1714 |
Historie
Karel II. přišel na svět roku 1661 jako jediný přeživší syn Filipa IV. Španělská větev Habsburků tehdy už několik generací uzavírala sňatky uvnitř rodu, aby udržela dědictví pohromadě – a Karel byl výsledkem této praxe dovedené do krajnosti. Trpěl řadou vážných postižení, mluvil obtížně a nebyl schopen mít potomky.
Na trůn nastoupil ve čtyřech letech a po většinu vlády za něj rozhodovali regenti, ministři a dvorské kliky. Španělsko, které ještě o století dřív ovládalo polovinu známého světa, v tomto období ztrácelo území i hospodářskou váhu; stříbro z Ameriky sice dál proudilo, ale rozpouštělo se ve válečných výdajích a dluzích.
Otázka nástupnictví se stala hlavním tématem evropské politiky dlouho před králově smrtí. Habsburkové i francouzští Bourboni si činili nárok a diplomaté vyjednávali o rozdělení španělské říše, zatímco král žil. Karel nakonec odkázal celé dědictví Filipovi z Anjou, vnukovi Ludvíka XIV.
Tím spustil válku o španělské dědictví, která zaměstnala Evropu na třináct let. Skončila kompromisem: Bourboni Španělsko získali, ale za cenu závazku, že se francouzská a španělská koruna nikdy nespojí. Habsburkům připadlo španělské Nizozemí a italské državy.
Španělské ražby jeho doby
Karlova vláda spadá do doby, kdy španělské mincovnictví stále stálo na americkém stříbře. Osmireálové mince z Potosí a Mexika obíhaly po celém světě a nesou jeho jméno; právě tyhle ražby jsou nejdostupnější cestou, jak mít v ruce minci s jeho titulem.
Vedle koloniálních ražeb vznikaly i mince evropských španělských držav – v Miláně, Neapoli a ve španělském Nizozemí. Ty se od amerických liší provedením i vzácností a bývají mnohem hůř dostupné, protože se razily v podstatně menších nákladech.
Pro sběratele je jeho portrét zajímavý sám o sobě: dobové ražby zobrazují typickou habsburskou čelist v podobě, kterou rytci ani nemohli zjemnit. Mince tak slouží jako jeden z mála soudobých obrazových dokladů toho, jak král skutečně vypadal.
