Konstituce svobodných zednářů

Konstituce svobodných zednářů jsou soubory pravidel, dějinných vyprávění a zásad zednářských velkolóží. Nejslavnější vydání sestavil James Anderson pro londýnskou velkolóži a vyšlo roku 1723. Text pomohl formovat moderní zednářství, ale není ústavou všech lóží ani důkazem dávného původu řádu.

Historie

Evropská kamenická bratrstva používala ve středověku a raném novověku řády, povinnosti a rukopisné „staré závazky“. Ty spojovaly praktická pravidla řemesla s legendárními dějinami stavitelství od biblických dob. Moderní svobodné zednářství na tuto tradici navazovalo symbolickým jazykem, jeho organizace však vznikala v odlišném prostředí městských spolků 17. a 18. století.

Dne 24. června 1717 se podle pozdější zednářské tradice spojily čtyři londýnské lóže a vytvořily první velkolóži. Záznamy z nejranějších let nejsou úplné, ale instituce začala koordinovat výroční shromáždění, uznávat lóže a vytvářet společná pravidla. Rostoucí počet členů potřeboval text, který by sjednotil obřadní a správní praxi.

Velkolóže pověřila presbyteriánského duchovního Jamese Andersona, aby starší pravidla uspořádal. Kniha s názvem The Constitutions of the Free-Masons byla vydána v Londýně roku 1723. Titulní strana uváděla, že je určena k užívání lóží a vychází ze starých záznamů. Na přípravě a schválení se podíleli také představitelé velkolóže.

První část obsahovala rozsáhlou legendární historii architektury a zednářství od stvoření světa přes biblické stavby, antiku a evropské panovníky až k současnosti. Takové vyprávění odpovídalo dobovému způsobu, jakým spolky hledaly starobylou legitimitu. Není moderní kritickou historií a jeho tvrzení nelze číst jako nepřerušenou dokumentární posloupnost organizace.

Následovaly „povinnosti svobodného zednáře“, které upravovaly vztah člena k Bohu a náboženství, občanské autoritě, lóži, mistrům, tovaryšům a bratřím. Známá formulace odmítala, aby lóže byla místem osobních náboženských sporů, a požadovala mravné chování. Její přesný výklad se v různých zednářských tradicích později lišil.

Další část tvořily všeobecné předpisy připisované Georgi Paynovi, jednomu z prvních velmistrů. Zabývaly se volbou úředníků, pravomocí velmistra, vznikem lóží, výročním shromážděním a řešením sporů. Knihu uzavíraly písně pro mistra, dozorce, tovaryše a učně, určené ke společenskému životu lóže.

Konstituce z roku 1723 odrážely prostředí osvícenského Londýna, kde se setkávali aristokraté, učenci, řemeslníci a obchodníci. Zdůrazňovaly řád, zdvořilost, loajalitu a bratrství mezi muži odlišného postavení. Neměly však demokratický význam v dnešním smyslu a členství zůstávalo omezené podle pravidel jednotlivých lóží.

Roku 1738 vydal Anderson rozšířenou druhou verzi. Upravila dějinné vyprávění, pravidla i popis událostí po roce 1723. Rozdíly mezi oběma vydáními jsou důležité, protože pozdější citace někdy spojují věty, které v původní knize nebyly ve stejné podobě.

Anglické zednářství se v polovině 18. století rozdělilo. Konkurenční velkolóže, později nazývaná Antients, vytýkala starší instituci změny obřadů a používala vlastní ústavu Ahiman Rezon, kterou roku 1756 vydal Laurence Dermott. Označení „Andersonovy konstituce“ tedy nereprezentuje všechny tehdejší zednáře.

Obě anglické velkolóže se spojily roku 1813 v United Grand Lodge of England. Nová instituce přijala sjednocené články a postupně vydávala vlastní Knihu konstitucí. Ta je živým právním předpisem organizace a byla mnohokrát novelizována. Historické vydání z roku 1723 se proto nemá zaměňovat se současnými pravidly.

Obsah knihy, vydání a určování zednářských tisků

Při popisu konstitucí je nutné uvést vydávající velkolóži, jazyk, rok, místo tisku a konkrétní vydání. Andersonova kniha z roku 1723, její revize z roku 1738, Dermottův Ahiman Rezon a současná Kniha konstitucí United Grand Lodge of England jsou příbuzné, ale samostatné dokumenty. Obecný název bez těchto údajů může čtenáře uvést v omyl.

Originální tisk z roku 1723 se určuje podle úplnosti titulního listu, sazby, papíru, vodoznaků, typografických chyb a vazby. Provenience může být doložena vlastnickými zápisy, štítky knihovny nebo aukční historií. Nová vazba nesnižuje automaticky obsahovou autenticitu, musí však být v katalogu uvedena a může ovlivnit sběratelskou hodnotu.

Pojem konstituce v zednářství neoznačuje jeden tajný rukopis. Může jít o tištěnou knihu pravidel, zakládací dokument velkolóže, soubor dodatků nebo historické označení starších povinností. Stanovy jednotlivé lóže obvykle řeší místní provoz v mezích nadřazené konstituce.

Mince, medaile a žetony s Jamesem Andersonem, letopočtem 1723 nebo zednářskými symboly jsou většinou pamětní předměty vydané později. Letopočet připomíná publikaci, nikoli rok ražby. Určení proto sleduje skutečného vydavatele, kov, hranu, značku výrobce a uvedené výročí.

U knihy se nesmí mechanicky opravovat skvrny, razítka a marginální poznámky. Mohou dokládat cestu exempláře mezi lóžemi a knihovnami. Ochranné uložení má respektovat papír, useň a kování vazby; digitalizace usnadní studium, ale nenahradí materiální průzkum originálu.