Království Sicílie

Království Sicílie vzniklo v jižní Itálii o Vánocích 1130 korunovací normanského panovníka Rogera II. Po sicilských nešporách roku 1282 se ostrov oddělil od pevninské části, z níž vzniklo Neapolské království, a připadl Aragoncům. Zaniklo roku 1816 sloučením s Neapolí v Království obojí Sicílie.

Vznik 1130, korunovace Rogera II.
Oddělení ostrova od pevniny 1282, sicilské nešpory
Panovníci ostrova po roce 1282 barcelonská dynastie, od 1412 Trastámarové, od 1516 španělští Habsburkové, 1713–1720 Savojsko, od 1720 rakouští Habsburkové, od 1735 Bourboni
Zánik 1816, Království obojí Sicílie
Peněžní jednotky tarì, onza = 30 tarì
Typická mince aragonské doby stříbrný pierreale – orel a aragonský znak

Historie

Království vzniklo roku 1130, kdy byl Roger II. o Vánocích korunován sicilským králem. Po Normanech vládli Štaufové a po nich Karel z Anjou, proti jehož nadvládě vypuklo 30. března 1282, o velikonočním pondělí, povstání zvané sicilské nešpory. Sicilané povolali aragonského krále Petra III., manžela Konstancie, dcery posledního štaufského krále Manfréda. Petr III. přistál 30. srpna 1282 v Trapani a 4. září byl v palermské katedrále korunován jako sicilský král Petr I. Papež Martin IV. jej exkomunikoval, Sicilané však ostrov proti anjouovským pokusům o znovudobytí ubránili.

Po smrti Petra III. roku 1285 vládl Sicílii jeho syn Jakub. Mírem z Anagni roku 1295 se Jakub, tou dobou už aragonský král Jakub II., Sicílie zřekl a měl za ni získat Sardinii a Korsiku. Sicilané smlouvu odmítli, zvolili králem jeho bratra Fridricha III. a ve válce pokračovali. Válku nešpor ukončil roku 1302 mír z Caltabellotty: ostrov si ponechal Fridrich III. jako Království Trinakrie, zatímco Anjouovci vládli na pevnině z Neapole.

Ve 14. století oslabovaly královskou moc spory s baronskou šlechtou. Po smrti Fridricha IV. Prostého (1355–1377) vládly za jeho nezletilou dceru Marii čtyři rody jako takzvaní vikáři: Alagonové, Ventimigliové, Chiaramonteové a Peraltové. Moc obnovil až Mariin manžel Martin I. Sicilský, který se s ní roku 1392 vrátil na ostrov s vojskem. Po jeho smrti roku 1409 vládl Sicílii jeho otec, aragonský král Martin I., a od kompromisu z Caspe roku 1412 zůstala Sicílie trvale součástí Aragonské koruny pod dynastií Trastámara.

Alfons V. Aragonský po dobytí Neapole opět spojil ostrov s pevninou, po jeho smrti roku 1458 však Neapol připadla jeho synovi Ferdinandovi a Sicílie jeho bratrovi Janovi II. Od roku 1516 patřila Sicílie španělské monarchii. Utrechtský mír ji roku 1713 přiřkl Viktoru Amadeovi II. Savojskému, který ji roku 1720 vyměnil s Rakouskem za Sardinii. V letech 1734–1735 ovládli jih Itálie španělští Bourboni a Karel Bourbonský se roku 1735 stal sicilským králem. Roku 1816 Ferdinand sloučil Sicílii s Neapolí v Království obojí Sicílie.

Mincovnictví aragonské Sicílie

Základní mincí ostrova byl od arabské doby tarì; vyšší jednotkou byla onza, která platila 30 tarì. Za Petra I. se začal razit stříbrný pierreale, který nesl na jedné straně orla, oblíbený znak štaufského rodu královny Konstancie, a na druhé aragonský znak. Hmotností a ryzostí odpovídal neapolskému carlinu, proto se mu také říkalo carlino. Za Petra I. vznikly i zlaté pierreali v hodnotě deseti stříbrných, později se však razily jen výjimečně.

Pierreale se razil až do vlády Ferdinanda II. Aragonského (1479–1516). Půl a čtvrt pierreale se razily v letech 1377–1410 a znovu za Jana II. Po dobytí Neapole nahradil Alfons V. na pierreale orla čtvrceným znakem Aragonie a Neapole a aragonský znak postavou sedícího panovníka. Mincovny pracovaly v Messině a Palermu; messinskou mincovnu zrušili Španělé po protišpanělském povstání v letech 1674–1678.

 
Design Shoptak.cz | Platforma Shoptet