Lebensraum

Lebensraum, česky životní prostor, byl nacistický požadavek na dobytí a kolonizaci území východní Evropy pro údajně rasově nadřazené Němce. Spojoval útočnou válku s vysídlením, zotročením a vražděním místních obyvatel. Pojem vznikl dříve než nacismus, Hitler mu však dal genocidní obsah.

Historie

Německé slovo Lebensraum může v běžném jazyce znamenat životní prostor nebo prostředí organismu. Jako geopolitický pojem je spojeno s geografem Friedrichem Ratzelem, který je použil na konci 19. století při úvahách o vztahu populace, státu a území. Jeho organické metafory vznikaly v době evropského imperialismu a sociálního darwinismu.

Ratzelovy texty nebyly hotovým nacistickým plánem, přispěly však ke slovníku, v němž se státy líčily jako organismy soutěžící o prostor. Publicista Friedrich von Bernhardi a další nacionalisté před první světovou válkou spojovali německou moc s koloniální expanzí a válku představovali jako přirozený nástroj dějin.

Po porážce Německa roku 1918 získaly územní požadavky nový význam. Versailleská smlouva odebrala Německu kolonie a část evropských území. Radikální pravice odmítala poválečné hranice, šířila mýtus o zradě a hledala prostor pro budoucí zemědělské osídlení nikoli pouze v zámoří, ale zejména ve východní Evropě.

Adolf Hitler v knize Mein Kampf odmítl návrat ke klasické koloniální politice jako hlavnímu cíli. Tvrdil, že Německo musí získat půdu v Evropě, především na východě a v Sovětském svazu. Tento program spojil s antisemitismem, antislavismem a představou trvalého rasového zápasu.

Nacistická propaganda líčila Němce jako národ ohrožený nedostatkem půdy a potravin. Východ měl být zdrojem obilí, surovin a prostoru pro německé osadníky. Skutečná hustota obyvatelstva ani možnosti obchodu nebyly neutrálně zkoumány; hospodářské argumenty sloužily předem danému rasovému a imperialistickému cíli.

Po převzetí moci roku 1933 začal režim znovu vyzbrojovat zemi a rušit omezení Versailleské smlouvy. Anšlus Rakouska a rozbití Československa rozšířily říši, ale hlavní projekt Lebensraumu směřoval dále na východ. Útok na Polsko 1. září 1939 zahájil válku a okamžitou politiku anexí, deportací a germanizace.

V okupovaném Polsku nacisté připojili západní oblasti k říši, vyháněli polské a židovské obyvatelstvo a přesouvali etnické Němce. Elity byly zatýkány a vražděny, majetek konfiskován. Generální gouvernement sloužil jako prostor vykořisťování, nucené práce a postupně také masového pronásledování Židů.

Útok na Sovětský svaz v červnu 1941 byl vyhlazovací válkou. Vojenské cíle se spojily s rasovou politikou: komisařský rozkaz, činnost Einsatzgruppen, hladové plánování a zacházení se sovětskými zajatci vedly k masovým úmrtím. Dobytí půdy nebylo odděleno od odstranění lidí, kteří na ní žili.

Plány známé jako Generalplan Ost počítaly s dlouhodobým přesídlením Němců a deportací, zotročením nebo smrtí desítek milionů obyvatel východní Evropy. Jednotlivé verze a čísla se měnily a plán nebyl dokončen jako jediný závazný dokument, základní kolonizační a rasový záměr je však doložen.

Holokaust nelze vysvětlit jediným slovem Lebensraum, pojem však spojoval územní válku s nacistickou rasovou hierarchií. Židé byli v ideologii představováni jako všudypřítomný nepřítel a jejich systematická vražda se radikalizovala v prostředí války na východě. Podobně byli pronásledováni Romové a další skupiny.

Generalplan Ost, kolonizace a genocidní důsledky

Generalplan Ost označuje soubor plánovacích prací SS a odborných institucí, nikoli jedinou veřejně vyhlášenou smlouvu. Počítal s přetvořením dobytého východu podle rasových kritérií, sítí německého osídlení a odstraněním velké části původního obyvatelstva. Dochované návrhy mají různá data a rozsah.

Pojem germanizace mohl znamenat rozdílné postupy: přímou anexi, zákaz jazyka, výběr dětí považovaných za „rasově vhodné“, přesídlení etnických Němců nebo změnu vlastnictví půdy. Společným základem nebyla kulturní výměna, ale nucená hierarchie určovaná okupační mocí.

Hladový plán předpokládal odčerpání potravin ze Sovětského svazu pro Německo a armádu i za cenu masového hladovění městského obyvatelstva. Ne všechny představy byly provedeny v plánovaném rozsahu, miliony lidí však zemřely v důsledku okupace, záměrného nedostatku, nucené práce a zacházení se zajatci.

Dobová mapa, plakát nebo školní atlas je pramen propagandy a plánování. Jeho šipky a barevné plochy neprokazují skutečnou kontrolu ani uskutečněné přesídlení. Odborný popis uvádí autora, instituci, datum, zamýšlené publikum a rozdíl mezi projektem, rozkazem a provedeným zločinem.

Medaile, mince a bankovky Třetí říše mohou nést symboly režimu, samy však nevysvětlují Lebensraum. Souvislost vzniká teprve u předmětu vydaného pro okupované území, kolonizační organizaci nebo propagandistickou kampaň. Sběratelský popis nesmí estetizovat nacistický program ani zamlčet jeho oběti.