Lobkovicové
Lobkovicové jsou významný šlechtický rod z českých zemí, který od 16. století razil vlastní mince jako držitel různých panství a titulů. V numismatice jsou známí kvalitními ražbami tolary, dukátů a dalších nominálů s charakteristickými heraldickými symboly a latinskými nápisy.
Historie
Rod Lobkoviců pochází ze 14. století a postupně se vypracoval mezi nejvýznamnější českou šlechtu. Mincovní práva získali díky rozsáhlým pozemkovým držbám a vysokým dvorským úřadům. Zdeněk Adalbert Popel z Lobkovic byl jedním z prvních, kdo systematicky využíval mincovní regál na svých panstvích v 16. století. Největšího rozkvětu dosáhlo lobkovické mincovnictví za Václava Eusebia z Lobkovic v 17. století, který jako říšský kníže a držitel panství Sagan, Störnstein a dalších území razil vlastní tolary a dukáty. Rod se dělil na několik linií - roudnickou, bilínskou a mělnickou, z nichž každá mohla razit mince podle svých titulů a panství. Po třicetileté válce Lobkovicové rozšířili své državy v Čechách i Slezsku a získali další mincovní práva. František August z Lobkovic razil mince jako kníže říše v 18. století, kdy rod dosáhl vrcholu politického a ekonomického vlivu. Lobkovické mincovnictví pokračovalo až do 19. století, kdy postupně zanikalo spolu s feudálním systémem. Posledními významnými ražbami byly pamětní mince k rodinným událostem a državským jubileím.
Lobkovické mince se vyznačují charakteristickou heraldickou symbolikou s lobkovickým erbem - třemi vlčími zuby v červeném poli na stříbrném štítě, často doplněným knížecími nebo hraběcími korunami podle titulu konkrétního představitele rodu. Časté jsou také alianční erby kombinující lobkovický znak s erby manželek z jiných šlechtických rodů. Nápisy jsou tradičně v latině a obsahují jméno panovníka, jeho tituly a letopočet. Kvalita zpracování byla vysoká, protože Lobkovicové využívali služeb zkušených mincmistů z významných mincoven. Materiály zahrnovaly především stříbro pro tolary a menší nominály, zlato pro dukáty a reprezentativní kusy. Lobkovické mince často obsahují náboženské motivy, svaté patrony nebo alegorie ctností, což odpovídalo barokní mentalitě šlechty. Hmotnost a ryzost odpovídaly říšským standardům, protože rod chtěl udržet dobrou pověst svých ražeb na mezinárodních trzích. Ikonografie zahrnuje také krajinné motivy ze statků rodu, architektonické památky nebo odkazy na významné události z rodinné historie.
Význam pro investory a sběratele
Lobkovické mince představují pro sběratele atraktivní oblast české šlechtické numismatiky s bohatou heraldickou tradicí a kvalitním uměleckým zpracováním. Vzácnost těchto ražeb vyplývá z omezeného území a období jejich výroby. Pro investory jsou zajímavé zejména zlaté kusy a dobře zachovalé stříbrné tolary, které kombinují historickou hodnotu s hodnotou drahého kovu. Kontinuita rodu až do současnosti zvyšuje zájem o jejich historické mince.
Příklady
Mezi nejznámější patří tolary Václava Eusebia z panství Sagan s charakteristickým portrétem a lobkovickým erbem, dukáty Zdeňka Vojtěcha z 17. století, konvenční tolary s aliančními erby nebo pamětní ražby k význačným rodinným událostem. Vzácné jsou také ducaton a jiné velké stříbrné nominály s detailním heraldickým zpracováním a latinskými nápisy označujícími konkrétní panství a tituly.
Zajímavosti
Lobkovicové vlastnili jeden z největších soukromých hradů v Čechách - Roudnici nad Labem, kde se dnes nachází významná sbírka umění. Rod přežil komunistický režim a po roce 1989 získal zpět část svého majetku. Nejstarší lobkovické mince pocházejí už z 16. století a jsou dnes velmi vzácné. Některé ražby obsahují skryté symboly nebo monogramy, které odkazují na osobní vztahy nebo politické sympatie jejich vydavatelů. František Josef Max z Lobkovic byl mecenášem Beethovena, který mu věnoval několik skladeb. Lobkovická knihovna v Roudnici obsahuje vzácné numismatické spisy a mincovní účty z 17.-18. století.